Osvobození Kočnera je justiční omyl, právní purismus je chorobou soudnictví, tvrdí Mesežnikov

 FOTO: Vratislav Dostál

Vratislav Dostál

15. 09. 2020 • 16:30
Slovenský politolog a politický analytik Grigorij Mesežnikov je přesvědčený, že kriminalisté už objednavatele vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky našli. Nepravomocné osvobození Mariana Kočnera a Aleny Zsuzsová přičítá dlouhodobé „chorobě slovenského soudnictví“ – právnímu purismu. „Počítám, že se prokurátor odvolá a potvrdí se, že to je justiční omyl,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ.

Co by to znamenalo nejen pro slovenskou společnost, ale také pro politiku, pokud by se ukázalo, že se skutečně nenašel člověk, který si vraždy objednal?

Já si myslím, že se našel. Je to člověk, který byl obviněný a který byl zbaven viny na základě velmi problematických úvah. Osobně považuju rozsudek specializovaného soudu za zlý a chybný. A také ještě není pravomocný. Počítám, že se prokurátor odvolá a potvrdí se, že to je justiční omyl. Já si zkrátka neumím představit, že by se nenašel objednavatel této vraždy, tedy že bude potvrzené rozhodnutí z předminulého týdne.

Rozhodnutí soudu

Soud na začátku září nepravomocně zprostil obžaloby Mariana Kočnera a Alenu Zsuzsovou, kteří byli souzeni jako objednavatel a zprostředkovatelka dvojnásobné vraždy. Prokurátor oznámil, že se odvolá a případem se tak bude zabývat vyšší instance. Tribunál překvapivý verdikt zdůvodnil absencí přímých důkazů.

Celá tato kauza je podle mě bezprecedentní. Na Slovensku se žádný jiný trestný čin po roce 1989 podobně poctivě a velmi podrobně nevyšetřoval, což tvrdí samotní kriminalisté. Nemám důvod jim to nevěřit.

A proč tedy podle vás byli Marian Kočner a Alena Zsuzsová zproštěni obžaloby?

Soudcové nebyli jednotní. Pokud bych měl odpovědět na vaši otázku, řekl bych, že postupovali velmi formálně. Je to choroba slovenského soudnictví: důraz na právní purismus. Nejsem kriminalista, podle mě se ale měli víc soustředit na důkazy, které ve své komplexitě vytváří obraz tohoto zločinu. Z toho, co vím – a věnoval jsem se celé věci pokud možno detailně –, je to bezprecedentní kauza. A to nejen svým vyšetřováním, ale hlavně svým dopadem na společenský vývoj. V tomto ohledu platí, že jsme tady takovou kauzu ještě neměli. 

Dokonce si myslím, že ani únos syna prezidenta Kováče takový zásah do politického dění nebyl. To, co se odehrálo po této vraždě, jsme nikdy nezažili. Jako příklad mohu uvést dobrovolné odstoupení premiéra. To hlavní, co ale tato kauza ukázala, jsou symptomy. Symptomatická je v tom, že nasvítila stav v oblasti právního státu, spravedlnosti, efektivity fungování státních orgánů, pronikání mafiánských praktik do státu, všechny úvahy o mafiánském státě získaly na opodstatnění. 

A já si neumím představit, že by tento člověk nemohl být objednavatelem vraždy, když měl vytvořenou takovou síť kontaktů, které nazývám mikroimpérium. Své lidi měl na všech úrovních státu. Celý politický systém byl tímto člověkem podchycený. Současně vykonával ekonomickou trestnou činnost, ostatně za jednu z nich je už odsouzený a v několika dalších je vyšetřovaný. Zkrátka odstranil člověka, kterého považoval za nebezpečného, a který mu reálně kazil byznys.

O tom všem ale přece psali i jiní novináři. V našem prostředí je přece naprosto neuvěřitelné, že by se někdo rozhodl nechat zavraždit novináře…

No, však právě proto to také vyvolalo tak silnou reakci společnosti. Proto tady byly opakovaně plná náměstí lidí. Tak silná emoce tady byla naposledy v listopadu 1989. Chci ale říct toto: ta vražda se stala! A silná vazba mezi těmi, kdo ji vykonali, a – podle mě – objednali, tak ta byla potvrzena, vyšetřena. A jediné, co nebylo prokázáno, je přímá vazba mezi vykonavateli vraždy a Marianem Kočnerem. Jsou tam mezičlánky, ale ty mezi sebou dlouhodobě komunikovaly, kooperovaly. 

A vycházím také z toho, že vyšetřovatelský tým zkoumal různé hypotézy. Zkoumal italskou stopu, zkoumal údajnou justiční mafii, to se neprokázalo. Byla tady stopa o Pentě, i tam bychom pouze spekulovali. I s lidmi napojenými na Pentu byl navíc Kočner v kontaktu, a já pochybuju, že pokud by byl součástí nějakého širšího spiknutí, tak že by to před vyšetřovateli zatajil. Že by šel sedět proto, aby někoho jiného zachránil. Vše tedy nasvědčuje tomu, že v pozadí vraždy byl zkrátka Kočner. 

Zmínil jste, že tady nic podobného od listopadu 1989 nebylo…

Má to z pohledu naší země epochální význam, došlo nepopiratelně k významné změně. Také proto si neumím představit, že by nakonec objednavatel vraždy nebyl odsouzen. Bylo by to pro celé Slovensko velké zklamání, byl by to silný signál o skutečné efektivitě soudnictví, ostatně už dneska je slovenské soudnictví nejméně důvěryhodné v Evropě. Nejspíš by to taky aspoň zčásti znamenalo, že by se zastánci mafiánského státu pokusili zvrátit veřejné mínění ve svůj prospěch. Ostatně už teď lze zaslechnout zkazky, že to celé bylo zkonstruováno kvůli tomu, aby byl Robert Fico odstaven od moci.

Když se ohlédneme, jaké to má důsledky pro expremiéra Roberta Fica a Smer?

Smer se rozpadl, nyní se pohybuje okolo 10% podpory. Sám dobře víte, že je náš stranický systém dost fragmentovaný, přitom Smer byl dlouhé roky dominantní silou. A pokud máte stranický systém s jednou dominantní stranou, která mívá v koalicích výrazně slabší partnery, existuje vysoká pravděpodobnost, že tyto koalice vydrží. Aspoň na Slovensku to vždycky platilo. Pokud tady naopak vznikají koalice z podobně silných stran, jejich stabilita je nižší.

A pokud jde o Smer, už z něj nebude dominantní strana. Pokud přežije, bude rád, že se bude pohybovat někde nad pěti procenty. Aktuálně se rýsuje souboj mezi Igorem Matovičem a modernějším klonem Smeru, tedy novou stranou Petera Pellegriniho. Osobně také čekám integrační pohyby napravo od středu, může tam vzniknout ještě jeden silnější subjekt. Pro Fica jsou to všechno špatné zprávy. Se Smerem nebude chtít mít nikdo nic společného, navíc ho nejspíš nikdo nebude ani potřebovat. Mečiarovo HZDS zaniklo jako 8% strana.

Nástup Igora Matoviče do čela vlády provázela velká očekávání. Je v jeho silách je naplnit? 

Já bych dodal, že to bylo především velké překvapení. Ještě několik týdnů před volbami nikdo nečekal, že by mohl obdržet pětadvacet procent. Ještě několik dnů před hlasováním se tady debatovalo o tom, zda Matovič, pokud jeho OĽaNO vyhraje volby, bude premiérem. Rozumíte, vůbec nebylo jasné, že Smer volby nevyhraje, ačkoli se v zákulisí hovořilo o tom, že vládu poskládá opozice. No a Matovič nejen že je premiérem, on Fica především porazil. Jiná otázka je, jak byl na tuto roli připravený. 

A byl připravený?

Tím si nejsem jistý. Faktem ale je, že do funkce premiéra přenesl to, co ho už předtím odlišovalo od ostatních politiků. Je to velmi otevřený a konfrontační komunikační styl. Je to člověk nastavený na vyvolání konfliktů a jejich uzavření v momentě, kdy mu to přinese výhodu.

A pokud byl tento styl efektivní a funkční v opozici, lze to stejné říct o situaci, kdy je premiérem?

Z hlediska popularity zjevně funkční není. Jeho podpora klesla asi o osm procentních bodů, zcela jistě v tom ale není pouze jeho způsob komunikace. Potřeba je také říct, že nastupoval ve specifické situaci, na začátku pandemie. A musím uznat, že to zvládl. Pokud jde o fungování v koalici, pochopitelně není možné, aby vyvolával konflikty. Dělá to ale jinde, konflikty vyvolává s novináři, případně s intelektuály. Nahrává mu ale to, jak se chovají jeho koaliční partneři. Třeba Richard Sulík se nechal slyšet, že zůstanou v koalici prakticky za každou cenu. Strana Za ludí pak pojímá svou účast ve vládě jako speciální misi, chce se zasadit o nápravu poměrů. Například v resortu spravedlnosti. 

Jinými slovy mi říkáte, že je vysoce pravděpodobné, že tato vláda vydrží do řádného termínu příštích parlamentních voleb…

Řeknu to takto: tato vláda je tak zvláštní, že lze čekat cokoli. Jsou tady ale dva zásadní faktory: silný slib a silná očekávání. A to si ministři uvědomují. Matovičův klad je v tom, že nechává své ministry pracovat, nezasahuje jim do toho. Nechá si poradit, není autoritativní. V praktické politice zatím nevidím selhání. Pokud jde o věcné řešení problémů, k žádné katastrofě zatím nedošlo.

Důležitá je oblast zahraniční politiky. Musím dodat, že se k nám Rusko chová jako nepřítel. To za prvé. A za druhé: za minulé vlády jsme nebyli k našim partnerům v EU a NATO příliš loajální. Měli jsme naopak proruské vládní ministry. Andrej Danko (předseda Slovenské národní strany, v letech 2016–2020 předseda Národní rady, pozn. red.) jezdil do Ruska jak na klavír. Byl tam mnohokrát, opakovaně vystoupil v Dumě. Byl na vojenské přehlídce, potkával se s lidmi, kteří byli na sankčním seznamu. Za Matoviče se to změnilo, ostatně v Rusku se po slovenských volbách psalo, že Rusko ztratilo v Evropě dalšího přítele.

Robert Fico se dlouhé roky jevil jako neporazitelný, v roce 2012 měl dokonce většinu v parlamentu. A nakonec ho porazil naprosto nepravděpodobný vyzyvatel, který navíc sám deset let v parlamentu byl… 

A navíc člověk, kterého on, Robert Fico, systematicky označoval za psychopata. Pro Fica to musela být strašná potupa. Rozumíte, kdo porazil Smer? Vždyť oni ho kvůli daním kriminalizovali. Chtěli ho odsoudit. 

A jak si tedy to Matovičovo vítězství vysvětlujete?

Byla to shoda příznivých okolností. První okolnost: prostě mu nahrál vývoj po vraždě Jána Kuciaka. Matovič totiž dlouhé roky razil tezi o mafiánském státu a byl v tom velmi akční, pořádal třeba mítinky před domem Fica. Pak ale jeho podpora klesla na pět procent a on uvažoval, že skončí. V evropských volbách nakonec ani nekandidoval, odstoupil tehdy z prvního místa kandidátky s tím, že jeho voliči mají podpořit romského kandidáta. Ten byl také nakonec zvolen. Stále byl ale na těch sedmi osmi procentech. 

Následně znovu osedlal téma korupce. Celý jeho propagační arzenál byl jenom o korupci, což se časově shodovalo s vyšetřováním vraždy. Ve finální fázi mu nahrávalo, že se ukázalo, že Fica porazit lze a že to může dokázat právě on. V danou chvíli, v posledním týdnu před volbami, se zkrátka celá řada nerozhodnutých, ale protificovsky naladěných lidí rozhodla, že to hodí jemu.

SDÍLET