Rusko s Ukrajinou daly Evropě předčasný vánoční dárek. Debatu o plynu ovládl rozum

HalfPageAd-1

Michal Půr

23. 12. 2019 • 16:30

ANALÝZA | Rusko a Ukrajina koncem minulého týdne uzavřely dohodu, která nejen pro Česko znamená mnohé. Kromě toho, že zajišťuje bezpečnost dodávek plynu na dalších pět let, představuje i zdroj peněz pro těžce zkoušený ukrajinský rozpočet (příjmy za transit plynu tvoří zhruba pět procent). Dohodu se podařilo uzavřít na poslední chvíli po devítihodinovém jednání. Původní kontrakt měl skončit s posledním dnem letošního roku, a reálně tak hrozilo, že se část Evropy opět ocitne bez dodávek plynu.

Mobile-rectangle-3

„Jsem přesvědčený, že nehrozí opakování plynové krize z roku 2009. Navíc jsme na takovou situaci připraveni daleko lépe než v minulosti,“ řekl INFO.CZ místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič, který měl v uplynulých letech na starosti unijní energetickou politiku a při jednáních sehrál jednu z klíčových rolí.

Rusko by do Evropy přes Ukrajinu mělo poslat příští rok 65 miliard kubíků zemního plynu a v dalších letech 40 miliard kubíků až do roku 2025. Dohoda sice platí až do roku 2034, ale o objemu dodávek po roce 2025 se bude teprve jednat. Plynovod Nord Stream, který spojuje Rusko s Německem, má pro srovnání kapacitu 55 miliard kubíků ročně, přičemž dokončovaný Nord Stream 2 by měl tuto kapacitu zhruba zdvojnásobit.

Právě Nord Stream 2 v současnosti čelí značné kritice Spojených států, které chystají sankce na firmy podílející se na projektu. Vadí jim, že Evropa prostřednictvím tohoto plynovodu zvyšuje svou závislost na Rusku. Plyn přes Ukrajinu by v budoucnosti mohl přestat proudit, což by byl pro ukrajinskou ekonomiku šok, protože poplatky za transit tvoří citelnou část rozpočtových příjmů. Zatím se ovšem zdá, že nic takového v nejbližší době nehrozí. Mimo jiné proto, že německá kancléřka Angela Merkelová spojila svoji podporu Nord Streamu 2 s podmínkou, že transport přes Ukrajinu potrvá.

To byl podle Šefčoviče jeden z klíčových momentů. Atmosféra při vyjednávání se podle něj v uplynulých měsících po nástupu nového ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského navíc výrazně zlepšila. „To jsme ocenili. I vnímání z ruské strany bylo pozitivní,“ uvedl místopředseda EK s tím, že v posledních týdnech byly téměř na denním pořádku hodinové telefonní rozhovory, kdy jednotlivé strany ladily všechny právní aspekty.

Je pravděpodobné, že tlak USA nakonec donutil Ukrajinu a Rusko dohodu uzavřít. Nabízí se, že dokončení Nord Stream 2 se o několik měsíců zpozdí, protože některé evropské firmy nahradí Rusové a Číňani. Evropané nebudou chtít riskovat americké sankce. 

Na první pohled se současná situace může jevit jako vítězství Ukrajinců, ale výsledek je přeci jenom složitější. Objem plynu transportovaného přes Ukrajinu se totiž oproti minulosti sníží. Dá se také očekávat, že poplatky za transport vzrostou, byť zatím není jasné o kolik. Pro ruský Gazprom je dohoda každopádně výhodná svojí délkou. Nyní má pozici na trhu jistou a může se věnovat dokončení plynovodu Nord Stream 2. Pokud by šlo o smlouvu třeba jen na rok, musel by se na konci 2020 znovu vrátit k jednacímu stolu a pravděpodobně by opět zaplatil víc.

Lze očekávat, že v roce 2025, kdy se budou Rusko a Ukrajina znovu muset dohodnout, už Nord Stream 2 bude v plném provozu. Dohoda tak bude pro ruský Gazprom opět o něco snazší, přestože ta současná ho stála závazek, že do konce roku Ukrajině zaplatí tři miliardy dolarů, které prohrál v arbitráži. Výměnou za to ukrajinská vláda stáhne všechny žaloby. „To byl nejhorší moment celého jednání, ale byla patrná velká snaha ze strany Ukrajinců,“ řekl Šefčovič. Rusy k dohodě ovšem přesvědčila i skutečnost, že Ukrajina vytvoří nový nezávislý úřad, který bude mít na starosti právě transport ruského plynu. „Ruská strana chtěla garance, zabralo to poměrně hodně času,“ dodal.

Nejnovější dohoda, bez ohledu na termín dokončení Nord Streamu 2, potvrzuje poměrně překotný vývoj, kterým unijní energetika v posledních letech prošla. Kromě výše řečeného má Rusko ještě o jeden důvod k dohodě více. „Každý členský stát si teď může vybrat ze tří zdrojů plynu. Jen do nového zasíťování jsme v posledních letech investovali pět miliard eur,“ dodává Šefčovič a upozorňuje, že vyrostly i nové plynové zásobníky. Do unie tak v současnosti proudí nejen plyn z Ruska, ale i z Norska, nově z Kavkazu a na větším dovozu zkapalněného plynu v současnosti pracují Spojené státy. Plynová krize by tak mohla být definitivně zažehnána.

 

SDÍLET

Billboard-bottom-1