Súdán, kdysi ukrývající Osamu bin Ládina a do nedávna veden islamistickým režimem, nyní kráčí k navázání vztahů s Izraelem. Abychom to však mohli nazvat historickým průlomem, musí ještě dojít k ratifikaci dohody a skutečné normalizaci. I tak je to ale další signál, že dlouho navenek statický arabský svět prochází hlubokou proměnou a (post)covidovou ekonomickou turbulencí.
Prezident Trump v pátek deklaroval, že Súdán jako další arabská země navazuje vztahy s Izraelem. To by nepochybně byl další průlom a dle izraelského premiéra „rozšíření kruhu míru“ v regionu. O skutečném prosazení „dealu“ však panují podstatně větší pochybnosti než v případě Spojených arabských emirátů a Bahrajnu.
Je evidentní, že Trump se snaží na poslední chvíli před volbami prodat své „státnické schopnosti“ v zahraniční politice. A také, že „deal“ protlačil větším nátlakem a méně trpělivou diplomacií, než v předchozím případě amerických spojenců Spojených arabských emirátů a Bahrajnu. O povaze rozhodnutí Súdánu normalizovat vztahy s Izraelem, s nímž je od roku 1967 formálně ve válce, panují dále nejasnosti. Súdánská vláda je přechodná a navázání diplomatických vztahů musí ratifikovat parlament, který vzejde z voleb až za dva roky. Nyní ho zaštítil pouze premiér dočasné vlády Abdullah Hamdok, sám ekonom s mezinárodní zkušeností. Tím se současná situace liší od předchozích dvou nedávných ujednání s Bahrajnem a Emiráty, či prvních mírových dohod s Egyptem a Jordánskem, kde dohodu s Izraelem sankcionovali sami autokratičtí vládci. Zatím není jisté, zda a kdy během dalších týdnů či měsíců dojde k oficiálnímu setkání a podepsání deklarace mezi Izraelem a Súdánem jako v předchozích případech.
