V jako vítězství. Ruský Sputnik V naráží na potíže známé už z dob Sovětského svazu

Není novinkou, že se Rusko pokusilo a pokouší využít koronakrizi k získání politických bodů. Ostatně o „kreativním počítání“ případů a úmrtí v samotném Rusku kolují nesčetné vtipy. Hlavním trumfem v této ofenzívě se ale stala vakcína Sputnik V.

Na oficiálních stránkách se dozvíte, že se jedná „o první zaregistrovanou vakcínu proti koronaviru na světě“. Že je realita jiná, to už je všeobecně známo, protože vakcína byla nasazena ještě předtím, než prošla klinickými testy. V komunikační rovině se tak Rusku podařilo dosáhnout toho, že vakcínu postavilo do roviny „buď my, nebo Západ“. Vzniká falešný dojem, že Sputnik je spásou před selháním západních preparátů.

Přitom v jádru nejspíš nejde o špatnou vakcínu, alespoň podle zpráv, které o ní zatím máme, a to včetně těch z respektovaného odborného časopisu The Lancet, kde byly publikovány průběžné výsledky třetí fáze klinického výzkumu. Deklaruje se srovnatelná účinnost se západními preparáty, a navíc nejsou potřeba až tak specifické podmínky pro skladování.

To jsou pozitiva, která představují komparativní výhodu oproti vakcíně například společnosti Pfizer. Výrobce, respektive distributor ruské vakcíny také slibuje, že bude levnější než vakcíny Pfizer, Moderna či AstraZeneca (zde porovnání poněkud kulhá, Rusové mluví o ceně pod 10 dolarů za dávku, přitom EU zajistila dodávky od AstraZeneca za pár dolarů, nicméně ceny ruské vakcíny mohou s nájezdem masové výroby klesnout). Na druhou stranu mají konkurenti Sputniku neoddiskutovatelnou výhodu v tom, že už testy a certifikací prošli, a jsou tedy značně napřed.  

Každopádně debaty o přednostech či nedostatcích té či oné vakcíny by měly zůstat především vakcinologům, já se dál zaměřím na propagandistickou stránku věci, která je silná a neoddiskutovatelná. Rusko nezvolilo jméno Sputnik V nadarmo. Odkazuje, naprosto zjevně, na sovětský kosmický program Sputnik. Ten v roce 1957 dostal první družici na orbitu Země a do kosmu vyslal i živé tvory. Program měl ve své propagandistické rovině prezentovat Sovětský svaz jako rozvinutou zemi se špičkovou vědou, která v závodě se Západem vítězí. Let prvního Sputniku se ovšem odehrál v době, kdy se sovětské hospodářství potýkalo se závažnými problémy způsobenými nevýkonností průmyslu a jeho jednostranným zaměřením na těžký průmysl. Problémy ještě zhoršoval Nikita Chruščov svými zásahy ve stylu rozorání celin, které mělo vyřešit problém zaostalého zemědělství neschopného poskytovat dostatečnou úrodu, či zavádění sovnarchozů – územně-hospodářských celků, které měly nahradit centrální ministerstva. Obecně ale sovětská ekonomika neprožívala zrovna ideální období, zvláště ve srovnání se svým rivalem, tedy USA. Písmeno V pak neznamená pětku, ale vítězství, tedy obecně a různými stranami využívaný symbol.

Nejen symbolika Sputniku přitom probouzí otázky. Rusko například nezveřejňuje počty lidí, kteří již podstoupili vakcinaci, a je tedy velmi těžké zjistit, jak na tom země vlastně je. Prezident Vladimir Putin svým oznámením, že tak učiní, až bude vakcína schválena pro jeho věkovou skupinu, příliš neuklidnil – zvláště když k ní nepřistoupil ani poté, co byla ruským regulátorem schválena. Dodnes není jasné, zda se už nechal očkovat. Putin sice vyhlásil „masové očkování“, ale reálný obsah tohoto pojmu je ve hvězdách, protože sami Rusové se do očkování příliš neženou a téměř polovina jich o očkování nestojí. 

Otázkou je také schopnost Ruska vyrobit dostatek vakcín. Šéf Fondu přímých investic (FPI) Kirill Dmitrijev, který má vakcínu na starosti, sice nedávno prohlásil, že Rusko je jedinou zemí na světě, která je schopna naočkovat do léta celou svoji populaci, ovšem podobné přísliby je nutné brát vždy s velkou rezervou. Například vicepremiérka zodpovědná za zdravotnictví Taťjana Golikova na konci ledna sdělila, že bylo vyrobeno a distribuováno 2,7 milionu dávek, tedy méně než pro jedno procento obyvatel (ruská vakcína potřebuje dvě dávky). Kolik z nich bylo využito alespoň pro jednu dávku (na rozdíl od konkurentů se dávky u ruské vakcíny liší), není jasné. Nicméně to, že se prozatím nedaří slibovaná masívní výroba (Golikova sama mluví o jejím začátku v únoru), je poměrně zjevné. 

Ruská vakcína má oproti některým konkurentům zpoždění, byť Rusko poměrně čile uzavírá smlouvy, a to hlavně s režimy politicky mu blízkými. Moskva tak často spíše než hotovou vakcínu nabízí licence k její výrobě, jako tomu bylo třeba při jednáních s Francií. Vzhledem k účasti FPI lze očekávat, že k možnosti vyrábět vakcínu na vlastním území (takto zřejmě koupil vakcínu například Uzbekistán, Írán a další) nabízí také financování. To zpravidla není výrazně levnější než komerční, nicméně má výhody ve stabilitě úrokové míry. Může to působit atraktivně – Rusko získá finance za úvěr a za licenci, cílová země za výrobu vakcíny. Atraktivní je to samozřejmě jen do chvíle, kdy je o vakcínu zájem. 

Pokud bude mít ruská vakcína proti ostatním zpoždění (nad rámec již schválených pro použití v EU od firem Pfizer, Moderna či AstraZeneca existují další vakcíny, které jsou v různém procesu schvalování), může se stát, že trh bude prostě obsazen konkurencí. A ani případné výhody (relativní snadnost skladování) nemusí stačit, protože každá z vakcín má svá pro i proti. 

Ruskou vakcínu lze, alespoň jak se podle dosavadních výsledků zdá, považovat za jeden z úspěšných vědeckých projektů a důkaz, že i Rusko je schopné vyvinout něco tak sofistikovaného. S vysokou mírou pravděpodobnosti je bezpečná a v zásadě efektivní. Nicméně Rusko naráží na problém, protože není schopné vyrábět ji na rozdíl od západních společností ve větším množství, nebo výrobu dokonce navýšit. I proto ji nabízí zemím, jako jsou Maďarsko či Rakousko, které by mohly Moskvě pomoci získat trh ve chvíli, kdy má konkurence náskok. Pro Česko se teoreticky – v případě, že vakcína bude schválena Evropskou lékovou agenturou – může jednat o doplněk k již nasmlouvaným dodávkám od jiných výrobců, nicméně představa, že současné zpomalení dodávek „západních vakcín“ vyřeší zázračná milionová várka z Ruska, je naivní. Tamní propaganda má sice oproti dávné sovětské minulosti dotaženější komerční stránku, nicméně podobnost ve slabosti ekonomiky a její nízké schopnosti přizpůsobit se realitě a uspokojit poptávku zůstává.

sinfin.digital