V Německu právě probíhá celospolečenský boj o možné prodloužení provozu tří jaderných elektráren, které jako poslední ještě dodávají do sítě elektřinu. I němečtí Zelení přitom připouštějí, že výsledek tohoto sporu může být zcela zásadní nejen pro Německo, ale i pro celou Evropu. Z nenápadného prodloužení provozu několika německých reaktorů se totiž snadno může stát začátek nové éry jaderné energetiky.
Tři poslední německé jaderné elektrárny, které ještě zůstávají v síti, vyrábějí zhruba 5 % celkové německé spotřeby elektřiny. Jedná se Emsland v Dolním Sasku, Isar 2 v Bavorsku a Neckarwestheim 2 v Bádensku-Württembersku. I tyto zbývající elektrárny by však měly být nejpozději do konce letošního roku „vypnuty“. Německo se totiž už po jaderné havárii v japonské Fukušimě v roce 2011 rozhodlo, že od jaderné energetiky jako takové postupně odstoupí.
Jenže válka na Ukrajině a s ní spojená energetická krize přivedly německé politiky k úvahám, zda by nebylo moudré provoz tří posledních jaderných elektráren o několik let prodloužit. Přes 11 % elektřiny, spotřebované v Německu, se totiž vyrábí spalováním plynu. A pokud by Rusko přestalo dodávat plyn nebo výrazně snížilo jeho dodávky, mohly by to být právě jaderné reaktory, které Němcům vytrhnou trn z paty.
Především opoziční CDU proto zvyšuje tlak na vládu, aby souhlasila s pokračováním provozu zbývajících reaktorů, podobný názor mají i některé průmyslové a zaměstnanecké svazy. Otázkou ovšem zůstává, jak dlouho by měly ještě atomové elektrárny pracovat. A právě tady se ukazuje, že v debatě o prodloužení provozu jaderných elektráren nejde jen o „dočasné pokrytí“ možného výpadku dodávek plynu z Ruska. Jde o budoucnost jaderné energetiky jako takové.
