ANALÝZA | Pokud někdo ve světě sleduje nadcházející prezidentské volby v USA obzvlášť napjatě, je to Evropa. Čtyři roky vlády Donalda Trumpa zásadně rozkolísaly a zpochybnily transatlantické vztahy v rámci NATO – sedmdesát let starého úhelného kamene bezpečnostní a politické spolupráce.
Mnozí vrcholní představitelé Německa, Francie, Velké Británie a dalších evropských států doufají ve vítězství Trumpova protivníka Joea Bidena a v restart spolupráce. I kdyby ale Biden příští týden zvítězil, což je dle průzkumů docela dobře možné, čeká evropské „transatlantisty“ pravděpodobně zklamání. Biden jistě nebude pokračovat v Trumpově strategii bezskrupulózního, nepředvídatelného a siláckého jednání s evropskými partnery, ale faktem je, že zlatá éra transatlantického partnerství skončila a výsledek nadcházejících amerických voleb na tom mnoho nezmění.
Je proto na místě si připomenout historii a milníky aliance, konkrétní slova, kroky a činy prezidenta Trumpa za poslední čtyři roky a vizi, kterou pro vztahy mezi USA s Evropou předkládá jeho protivník. Jen tak je možné plně uchopit proměnu, kterou dnes euroamerické vztahy prochází.
Sedmdesát let s NATO
Severoatlantickou smlouvu, zakládající dokument NATO, podepsaly USA, Kanada a deset západoevropských států v roce 1949. Cílem tehdy bylo především vytvoření vojenské koalice proti moci Sovětského svazu. Byl to kritický moment nejen pro zajištění bezpečnosti a míru v poválečné západní Evropě, ale i pro realizaci Marshallova plánu – masivního amerického ekonomické stimulu pro válkou zdevastované evropské ekonomiky. Už s ohledem na tento původní účel je zřejmé, že NATO nelze vnímat jen jako vojenskou alianci – ekonomicko-politická dimenze transatlantické spolupráce byla od samého začátku neméně důležitá, byť méně akcentovaná.
