Nové volby, loutkové vlády, nebo taky vůbec nic. 4 cesty z krize, ve které trumfy stále drží Babiš | info.cz

Články odjinud

Nové volby, loutkové vlády, nebo taky vůbec nic. 4 cesty z krize, v níž trumfy stále drží Babiš

Premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš se ocitá pod stále silnějším tlakem. Čelí ulici, opozici, trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo i auditům Evropské komise, které můžou slušně zavařit Agrofertu i Česku. Je otázka, jak dlouho je tento stav udržitelný a zda by pro Babiše nebylo nejefektivnější zavelet k ústupu, rezignovat, nasměrovat zemi k předčasným volbám a vrhnout se do kampaně. Rozličné scénáře pro příští měsíce jsme probrali s politologem Danielem Kunštátem.

Scénář s předčasnými volbami skýtá nepochybně řadu rizik, ale přesto: pokud vezmeme v úvahu dynamiku posledních dnů, která Babiše zahání do kouta, bylo by s podivem, pokud by právě s předčasnými volbami jako nejčistší metodou, jak obnovit  mandát a udržet si dominantní roli, nepracoval. A pokud opozice i demonstranti v ulicích vyzývají premiéra k demisi, nabízí se otázka, zda by konec stávající vlády a její rekonstrukce nepomohla ve finále ze všech nejvíc právě Babišovi se Zemanem, a nikoli chorobně roztříštěné opozici.

Pokud premiér Babiš neplánuje s politikou skoncovat nadobro – a všichni víme, že skutečně neplánuje – mohla by být dohoda na předčasných volbách, jejíž součástí by byla také jeho rezignace, tahem, který by ministerského předsedu mohl v očích mnoha voličů alespoň zčásti očistit. Zároveň by mu uvolnil ruce pro nadcházející politické bitvy. Do čela vlády by Babiš po dohodě se Zemanem instaloval třeba ministra průmyslu Karla Havlíčka nebo ministryni financí Alenu Schillerovou, vládu by měl tak či onak pod kontrolou a především by se mohl před volbami věnovat kampani a objíždět regiony.

Pochopitelně by takovému scénáři musela předcházet dohoda s prezidentem, což se ale nezdá být nepřekonatelná překážka. Rekonstruovaný kabinet by byl označen za „vládu odborníků“ a podpořit by ho mohl kdokoli ze stávajících dvou sněmovních většin, kterými premiér disponuje – tedy ANO, KSČM a ČSSD nebo SPD.

Čas je v politice klíčovou veličinou, a pokud by se Babišovi podařilo vyvolat předčasné volby, skoro jistě by se konaly ještě v době, kdy má hnutí ANO oproti rozdrobené konkurenci relativně vysoké preference.

Výchozí situace

Podle politologa Daniela Kunštáta je nejprve potřeba mít jasno ohledně stávající situace. Nabízí proto tento základní popis: „Ve prospěch Andreje Babiše můžeme použít následující argumenty: Diumvirát Zeman–Babiš funguje jako hodinky a zcela jistě bude fungovat dál. Poměr sil mezi vládní, respektive parlamentní většinou a opozicí ve sněmovně zůstávají neměnný. Premiér si udržuje absolutní kontrolu nad svými podřízenými v politickém projektu s názvem hnutí ANO.“

Kunštát zároveň upozorňuje, že si Babiš navzdory masovým demonstracím v Praze podle všeho nadále udržuje zejména mimo největší města poměrně širokou základnu skalních fanoušků. „U nich se zatím nezdá, že by byli ve svém přesvědčení jakkoli zvikláni. Totéž platí pro početné příznivce Miloše Zemana, SPD či komunistů, čili dalších politických aktérů, kteří tak či onak představují pilíře moci Andreje Babiše – na vládní i parlamentní úrovni.“

A nakonec politolog upozorňuje na možná nejpodstatnější okolnost, o které jsme psali opakovaně. Babišova síla do značné míry spočívá především ve slabosti jeho soupeřů. „Opozice je roztříštěná, bez jasného lídra, ať už v podobě politického subjektu nebo nějaké výrazné osobnosti, která by se mohla do jejího čela postavit jako „antiBabiš“ a tak ji alespoň emocionálně – ne nutně institucionálně – sjednotit. A sjednotit tak i stále kritičtější opoziční veřejnost,“ vysvětluje Kunštát.

V neprospěch Babiše hovoří fakt, že problémy a kauzy kolem své osoby nedokáže utlumovat. „Naopak se kumulují a získávají na výbušnosti. Staly se skutečně naprosto dominantním tématem veřejné a politické agendy. Je evidentní, že síla protestů graduje a přinejmenším u určité části veřejnosti se prohlubuje nespokojenost s aktuální politickou situací, přesněji řečeno s dominancí v jejich očích v mnoha směrech problematické figury Andreje Babiše v české politice,“ vypočítává politolog. 

Projevy této občanské nespokojenosti pak podle jeho mínění zpětně dodávají určitou sílu a legitimitu i nominálně slabé a nejednotné opozici. Připočíst je k tomu potřeba vleklou kauzu Čapí hnízdo, stejně tak peripetie vyplývající z předběžných auditů Evropské komise, ze kterých plyne, že si Babiš stále zachovává kontrolu nad Agrofertem, což ve finále může znamenat, že Česká republika bude vracet peníze, které přitekly skrze dotační programy.  

Scénáře budoucího vývoje

Možných politických a ústavních scénářů „krizového vývoje“ existuje podle Kunštáta celá řada. Případné předčasné volby jsou tedy pouze jednou z několika variant. „Strategii do nejbližších dní a měsíců hledá Andrej Babiš, s ním spřízněné strany, Zeman, celá opozice i její jednotlivé části a do jisté míry i ulice,“ upozorňuje politolog. V zásadě všechny následující scénáře – až na zachování statu quo – se podle jeho mínění odvíjí od dvou „herních“ situací.

„Buď se Babiš sám rozhodne z taktických důvodů stáhnout do ústraní s tím, že si uvolní ruce do kampaně před novými volbami, anebo bude donucen odejít v důsledku toho, že ho z nějakých důvodů opustí spojenci, kteří ho drží u vesla – tedy prezident, ČSSD, KSČM a SPD,“ uvažuje politolog. Především vedení koaliční ČSSD bude s tím, jak se budou blížit krajské volby, pod enormním tlakem z regionů a jak jsme zde již uvedli, předseda strany Jan Hamáček bude dříve nebo později dotlačen k nějaké viditelné akci, skrze kterou se menší koaliční partner vůči Babišovi vymezí.

Premiéra to ale za daného stavu nemusí až tak trápit, disponuje totiž záložní sněmovní většinou s KSČM a SPD. Jisté je nyní podle Kunštáta nicméně pouze jediné: „Volby budou, respektive musí být, nejpozději za dva a půl roku. A nic si nenalhávejme, leccos nasvědčuje tomu – a nejsou to jen události z poslední doby, ale dlouhodobé tektonické posuny v české politice a společnosti –, že budou mít skutečně poprvé nezvyklý náboj.“

Kunštát nepochybuje, že příští sněmovní volby už nebudou pouze referendem o Babišovi, nýbrž referendem o samotné podstatě „režimu“, o politické kultuře v nejširším smyslu, v lepším případě o charakteru zdejší demokracie. „Ta má totiž mnoho podob, včetně nejrůznějších hybridních či defektních variant, jejichž náznaky vidíme i v našem nejbližším sousedství. Charakter příštích voleb tedy bude o dost jiný, než v roce 2017. Od té doby politická a společenská atmosféra ještě o několik stupňů zhoustla,“ vysvětluje. Kudy se tedy další vývoj může ubírat?

1) Vyslovení nedůvěry vládě
 
Je skoro jisté, že se opozice v nadcházejících týdnech pokusí vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. „Chceme se dohodnout na společném postupu opozice. Andrej Babiš ani vláda vážnost situace nijak nereflektují. Ve hře je více možností včetně vyvolání hlasování o nedůvěře vládě. Klíčový je pro KDU-ČSL společný postup,“ uvedl tento týden před novináři ve sněmovně třeba předseda lidovců Marek Výborný. Podobně mluvil předseda Starostů a nezávislých Vít Rakušan, se kterým jsme hovořili v zákulisí dolní komory.

Že by se ale opozici nedůvěru vyslovit podařilo, je krajně nepravděpodobné. Ostatně v novodobých dějinách České republiky to opoziční formace dokázaly pouze jednou. „Aktuálně se jedná možná o nejméně realistickou variantu, která vyžaduje rozpad babišovsko-zemanovského tábora. I kdyby se dvě ze tří stran podporujících vládu (tj. SPD, ČSSD a komunisté) pro tento krok v souladu s opozicí rozhodly, vyvstává otázka plánu B,“ uvažuje Kunštát. Jisté navíc je, že by v takové situace do hry zásadně vstoupil Miloš Zeman.

„Hlavní role by se zhostil prezident a ten by patrně instaloval buď znovu Babiše, nebo babišovskou vládu bez Babiše, v krajním případě ryze vládu Hradu. Nikdo by nakonec nezískal nic, kromě Zemana. Nadto bychom se mohli ocitnout na pokraji ústavní krize, protože asi každá Zemanem projektovaná vláda by za daných okolností obtížně získávala většinovou důvěru. Což by ale nebyla pro současnou hlavu státu překážka, aby takovou vládu ústavními obstrukcemi neudržoval u moci třeba až do termínu řádných voleb,“ myslí si politolog.

2) Demise Andreje Babiše – varianta A a B

V úvodu textu nastíněný scénář spočívající v demisi premiéra, je podle Kunštáta – alespoň pokud jde o jeho úvodní fázi – technicky nejjednodušší. „Jak jí dosáhnout je jasné. Bylo by to autonomní, pragmatické rozhodnutí Babiše. Následující možné příběhové linky jsou dvě. První je instalování ryze úřednické vlády, kterou sestaví Zeman s Babišem (a možná Hamáčkem) ze svých věrných a která získá externí a spíše dočasnou podporu stávající koalice (ANO a variantně ČSSD, KSČM  nebo SPD),“ pokračuje politolog. 

Důsledkem takového scénáře – a Kunštát ho pracovně označuje za vládní model Fischer II – by podle jeho mínění byla zřejmě dohoda o předčasných volbách. „Ovšem spíše v delším časovém horizontu.“ Za méně pravděpodobnou pak politolog považuje možnost, že by taková vláda vydržela až do řádných voleb. „Nejsem si jistý, zda by to bylo v zájmu zainteresovaných aktérů,“ vysvětluje.

Druhou možností po případné demisi Babiše je vznik vlády, která by byla vydávána za „polopolitickou“, avšak ve skutečnosti by šlo o rekonstruovanou vládu na současném koaličním půdorysu.

Jinak řečeno, fakticky by to podle Kunštáta byla vláda politická. „Babišova vláda bez Babiše, představující mix několika nestraníků, tj. Babišových vyvolených bez legitimace hnutí ANO, a většiny běžných stranických nominantů z řad hnutí ANO a ČSSD, která by se opět opřela o hlasy KSČM.“ Takováto „loutková vláda“, třeba v čele s „odborníky“ Schillerovou nebo Havlíčkem, by podle Kunštáta mohla mít potenciál – pokud by se to Babišovi hodilo – vydržet až do řádných voleb.

Kunšát v této souvislosti upozorňuje, že obě naznačené linie spojené s demisí premiéra mají společného jmenovatele: „Babiš zvolí jakousi rafinovanou variantu ofenzivního ústupu. Strategicky se stáhne do ústraní, zmobilizuje vlastní mediální frontu a velmi energicky se pustí do tvrdé předvolební kampaně. Kulturkampf proti tradičním stranám, médiím, elitám a zpovykaným Pražákům možná doplní i o dosud neviděné nebo vyhrocenějšími akcenty – nově přinejmenším do svého beztak rozsáhlého katalogu nepřátel přidá třeba Evropskou unii.“

A dodává, že i v tomto scénáři „demise Andreje Babiše“, podobně jako ve scénáři „vyslovení nedůvěry vládě“, opět existuje i třetí, nejtragičtější varianta. „Tedy vládní model Rusnok II. Kabinet, který by Zeman zkrátka jmenoval o své vůli – případně pouze s tichou podporou Babiše – a nelegitimně, bez parlamentního souhlasu držel ve funkci do předčasných nebo třeba až do řádných voleb,“ varuje Kunštát.

3) Zachování statu quo

Nejen proto lze za stále ještě realistický scénář označit zachování stávajícího stavu. „Babiš s pomocí levice doslova vysedí občanské protesty, které koneckonců z různých důvodů nemohou kumulovat donekonečna, a tlak ulice dříve či později ochabne. Buď jednoduše zůstane neoblomný a imunní vůči kritice opozice a části médií, tak jako doposud, protože protesty ho zkrátka technicky nemohou sesadit. Anebo mu do karet můžou hrát třeba i vnější okolnosti, jako je pro něj pozitivní posun v kauze Čapí hnízdo či evropských dotací,“ uvažuje Kunštát.

Vyloučit podle něj nelze například ani to, že se Babiš rozhodne učinit nějaké vstřícné gesto. „Lze si třeba představit, že se rozhodne uspořádat po macronovsku nějakou celonárodní diskusi, kulaté stoly, navázat dialog, jak se pěkně říká…“ myslí si politolog K utlumení 'antibabišismu' podle něj může předseda hnutí ANO využít také další, těžko dnes říci zda vůbec myslitelné kroky, jako je třeba nějaké symbolické nebo i faktické přerušení vazeb na Agrofert. „Anebo může třeba prodat své proslulé hlásné trouby, tj. Lidové noviny a MF Dnes.“

4) Široká politická dohoda na rychlých předčasných volbách

Nakonec je tu varianta vyžadující 120 hlasů v Poslanecké sněmovně, která by znamenala její rozpuštění a vypsání předčasných voleb. Jde o scénář, jak upozorňuje Kunštát, který je prakticky nereálný, dokud nebude v zájmu Andreje Babiše a jeho hnutí ANO. A to podle něj v danou chvíli spíše není. „Babiš potřebuje čas, i když by se nutně nemusel fatálně obávat ani voleb třeba hned letos na podzim.“

Politolog přidává na závěr dva důvody: „Babišova vláda, ať už přímo s ním v čele nebo pod jeho kontrolou, musí mít čas maximalizovat aktivitu na přerozdělování zdrojů. Neboli potřebuje navýšit, přidat, pomoci zlepšit životy. Udělat ještě něco pro lidi – a zejména pro ty sociální skupiny, ze kterých se rekrutuje voličská podpora hnutí ANO. A za druhé, potřebuje čas pro vedení masivní předvolební kampaně,“ vysvětluje Kunštát. Právě v dlouhé a finančně vyčerpávající kampani, do které dokáže nasypat obrovské sumy peněz, se totiž podle něj může ještě více projevit Babišova obrovská výhoda před ostatními konkurenty.

Buď jak buď, přestože se premiér ocitá pod enormním tlakem a vede boj na několika frontách, analýza politického terénu v čase turbulentních politických dějů jednoznačně ukazuje, že se nenachází ani zdaleka v tak beznadějné situaci, jak by se to mohlo jevit na první pohled, a především pod dojmem kritiky opozice, ulice, i evropských úředníků. Premiér a předseda hnutí ANO má ještě stále pestrou paletu prostředků, sil i spojenců k tomu, aby si i v nadcházejících letech udržel pozici hegemona české politiky.

ŠTRUNC! Květnový rozhovor s Mikulášem Minářem autor: INFO.cz

Volební preference stran v průběhu času autor: INFO.CZ/STEM

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud