Šifra budějovického vikáře. Co nám církev tají o svém podnikání? | info.cz

Články odjinud

Šifra budějovického vikáře. Co nám církev tají o svém podnikání?

Českobudějovická diecéze se rozhodla podnikat v bankovnictví. Vznik „první katolické banky“ v Česku ale provází tajnosti, které se některým farníkům v Českých Budějovicích už začínají zajídat.

Biskupství českobudějovické patří v rámci katolické církve k těm organizacím, které po vyřízení církevních restitucí dokazují, že se o svůj majetek chtějí a také umějí starat. Přímo v Českých Budějovicích se právě chýlí ke konci velkolepá oprava Dominikánského kláštera za 150 milionů korun, chystá se kompletní rekonstrukce známé Křížové cesty v Římově, kostela v Kájově nebo klášterního areálu v Třeboni. Snaha církve obnovit své kulturní dědictví je alespoň v jižních Čechách na první pohled viditelná.

Nedávno proběhla médii bez větší pozornosti zpráva, která se z investiční „smršti“ diecéze výrazně vymyká. Biskupství českobudějovické na svých stránkách 9. října oficiálně oznamuje, že „vstupuje do světa financí“. Prostřednictvím majoritního akcionáře Artesa Capital nově drží podíl 9,5 procenta akcií v největší družstevní záložně v Česku „Artesa“. Biskupství navíc deklarovalo, že chce postupně svůj podíl navýšit tak, aby v kampeličce získalo majoritu. „Cílem je posílení kapitálové i provozní stability družstva s možností dalšího rozvoje obchodních aktivit,“ napsalo biskupství. Zároveň oznámilo, že v brzké době plánuje zřízení třetí pobočky záložny, a to v Českých Budějovicích.

Plánovanou akvizici o dva dny dříve oznámila i Artesa, nešlo tedy v žádném případě o nějaké tajemství, odhalené investigativními novináři. Obě strany se otevřeně přihlásily k tomu, že uzavírají obchod, který by měl, jak se píše na stránkách Artesy, být začátkem podnikání diecéze v oblasti bankovnictví. „Biskupství českobudějovické vstupuje do světa finančních služeb s cílem vybudovat ze záložny Artesa silnou banku, kterou zaštítí nejenom svojí finanční silou, ale především autoritou a osvědčenými zásadami,“ uvedlo vedení záložny.

Konec otevřenosti

Počáteční otevřenost obou subjektů ale vzala rychle za své. Z ohlášené akvizice se stalo najednou jedno z nejstřeženějších nebo možná dokonce nejstřeženější tajemství církve v době po církevních restitucích. A to i přesto, že otázek spojených s pozadím obchodu se nabízí hned celá řada.

Záložna Artesa je totiž spojována s kontroverzním podnikatelem Františkem Savovem, miliardářem, který v Česku čelí obvinění z daňových úniků v řádu stovek milionů korun. Savov se ale vydání do Česka brání ve Velké Británii, kde také požádal o azyl. Zároveň však podle policejních vyšetřovatelů přímo či nepřímo nadále ovládá v České republice řadu firem, a to zřejmě včetně zmíněné Artesy. Právě přes Artesu měly být financovány nebo úvěrovány některé další Savovy společnosti, například firma Legios, která je nyní v insolvenci.

Kampelička samotná ale na rozdíl od jiných záložen v Česku oficiálně zatím žádné problémy neměla. Disponuje vlastním kapitálem ve výši 850 milionů korun, bilanční sumou takřka 4 miliardy a jejím většinovým, „sedmdesátiprocentním“ podílníkem je přes firmu Artesa Capital budějovický advokát a soudní znalec Bohumil Koutník. Právě od něj měla českobudějovická diecéze získat podíl v záložně. Za kolik? To nechce církev prozradit.

„Detaily obchodu zatím nebudeme nijak komentovat,“ řekl INFO.CZ mluvčí Biskupství českobudějovického Miroslav Bína. Stejně tak diecéze po hlasitém oznámení akvizice najednou odmítá odpovědět na jakékoliv dotazy, týkající se jejích plánů po vstupu do bankovního sektoru. Bude plánovaná církevní banka, pokud získá licenci ČNB, otevřena všem zákazníkům? Na jaký druh bankovnictví by se měla specializovat? Co si diecéze, která zejména ve formě nemovitostí vlastní kapitál v hodnotě 6 miliard korun, vlastně od podnikání v bankovnictví slibuje? Na žádnou z uvedených otázek diecéze odpověď neposkytla.

Banka za korunu?

Aby záhad nebylo málo, generální vikář Biskupství českobudějovického David Henzl ve svém jediném krátkém prohlášení pro server byznysnoviny.cz uvedl, že diecéze byla o podezřeních, spojených s vlivem Františka Savova na Artesu, informována. „Avšak s ohledem na symbolickou nabývací cenu a filantropický přístup dosavadního majoritního společníka je nepovažujeme za rizikové,“ uvedl Henzl. Co to znamená?

Mezi některými znalci, s nimiž INFO.CZ mluvilo, se v Českých Budějovicích dokonce spekuluje o tom, že diecéze mohla dostat záložnu zadarmo. Je to sice podivná představa, ovšem vzhledem k neprůhlednému propletenci Savovem údajně ovládaných firem, vztahů jejich oficiálních majitelů a nejasných zájmů a cílů je možné prakticky všechno. Cena záložny s vlastním kapitálem ve výši 850 milionů korun by se totiž měla při běžném znaleckém ocenění pohybovat minimálně v jednotkách miliard.

Právě Bohumil Koutník, oficiálně dosavadní většinový podílník Artesy, by se přitom měl ve znaleckých posudcích dobře vyznat. Je totiž soudním znalcem v oboru ekonomiky se specializací na „oceňování podniků v krizi a konkurzu a stanovení převodních cen majetku a služeb“.  Znalecký ústav, patřící tomuto známému budějovickému advokátovi, mimo jiné oceňoval například českobudějovický pivovar Samson (dříve Budějovický měšťanský pivovar) v době, kdy měl být vlastněn Savovem.

A Koutník je nyní oficiálně tím, kdo s „filantropickým přístupem“ prodal Biskupství českobudějovickému největší českou kampeličku. Ani on však není o nic sdílnější než vikář. „Děkuji za Váš zájem, nicméně v tuto chvíli není, s ohledem na počáteční fázi celého procesu, co komentovat nad rámec informací uvedených v tiskových prohlášeních,“ napsal INFO.CZ Koutník.

Mlčení o obchodu, který byl oběma stranami nejprve tak hlasitě oznámen a potom zařazen mezi nejpřísněji střežená „církevní tajemství“, už ale začíná v Českých Budějovicích vyvolávat jak nejrůznější spekulace, tak obavy z toho, zda obchod nemůže církev poškodit. „Volají nám kvůli Savovovi lidé z celé republiky, ptali se mě na něj dokonce vlastní příbuzní. A já vůbec nevím, co jim mám říct. Nic nevíme,“ řekl INFO.CZ jeden ze zaměstnanců biskupství, který si ale přeje zůstat v anonymitě. Podobně se pod slibem anonymity vyjadřují k „budějovickému klášternímu tajemství“ i někteří jiní lidé v diecézi. „Jsem vlastně rád, že o tom nic nevím,“ řekl jeden z nich.

Záhadný podnikatelský projekt

Diví se především tomu, proč sama církev nejde do obchodu s otevřeným hledím a zbytečně se vystavuje podezření z nějakých zákulisních a neprůhledných transakcí. Snaha vlastnit banku totiž nemusí být ze strany biskupství, které disponuje velkým nemovitým majetkem s nutností financovat jeho údržbu, vůbec samoúčelná. Některé církevní instituce v zahraničí také v minulosti založily banku s cílem nabídnout lidem možnost „etického investování“ do projektů v oblastech, jako je sociální péče, pomoc potřebným nebo ochrana životního prostředí. Na druhou stranu je známý případ takzvané Vatikánské banky, které se zejména v osmdesátých letech minulého století zapletla do několika finančních skandálů.

Případ, kdy by katolická organizace o velikosti diecéze kupovala kampeličku od soukromého majitele a snažila se tímto způsobem proniknout na bankovní trh, je ale minimálně v evropských poměrech značně neobvyklý. Katolická církev i církevní řády v Česku mají totiž řadu možností, jak při investicích nebo ukládání peněz využít zkušeností a rad zahraničních sesterských organizací.

O pozadí podnikatelského záměru českobudějovické diecéze ale nic nevědí údajně ani lidé ve vedení České biskupské konference (ČBK). „ČBK nemá dostatek informací k dané věci a ani jí nepřísluší komentovat interní záležitosti jednotlivých diecézí. Každá z diecézí je naprosto autonomní a hospodaří s vlastními prostředky,“ napsala INFO.CZ mluvčí České biskupské konference (ČBK) Monika Klimentová.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud