Začarovaný kruh: Produkce CO2 loni rekordně vzrostla, přispělo k tomu i extrémní počasí | info.cz

Články odjinud

Začarovaný kruh: Produkce CO2 loni rekordně vzrostla, přispělo k tomu i extrémní počasí

Přes veškerou deklarovanou snahu emise skleníkových plynů na světě nejen neklesají, ale naopak rostou nejrychlejším tempem posledních let. Ve své široce respektované každoroční zprávě to na základě dostupných údajů tvrdí britský koncern BP. Podle ekologů to ale neznamená, že by se na snížení emisí mělo rezignovat.

Každoroční zpráva BP Statistical Review of World Energy (Statistický přehled světové energetiky“ sice pochází z dílny petrolejářského koncernu, což může právem vzbuzovat pochybnosti o její nezávislosti, tuto zprávu ale citují a respektují ekologičtí aktivisté, včetně těch českých. I podle nich totiž poskytuje každý rok ucelený přehled o změnách v celosvětové produkci emisí CO2.

A co tedy z aktuální zprávy BP letos vyplývá? Jestliže přijmeme za nesporný fakt, že zabránit katastrofickým změnám klimatu lze pouze výrazným snížením produkce skleníkových plynů, pak zpráva bez nadsázky věští katastrofu. Množství emisí se nejen nedaří celosvětově snížit, ale dokonce ani zastavit jejich nárůst. Loni vzrostla na celé zeměkouli produkce skleníkových plynů o 2 %, což je nejvyšší nárůst od roku 2011.

„V době, kdy je společnost stále více znepokojena změnou klimatu a volá po účinných opatřeních, zvyšuje se poptávka po energii, a tedy i množství emisí roste nejrychlejším tempem posledních let,“ popsal tento zdánlivý paradox ekonomický šéf koncernu BP Spencer Dale. Důvody jsou ale poměrně jednoduché. I když razantně narůstá výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů, a to i ve státech, jakými jsou Čína nebo Indie, ještě razantněji roste celková energetická spotřeba. Ani vyšší množství solárních panelů, větrníků či tepelných čerpadel tedy nedokáže při narůstající spotřebě emise snížit.

Začarovaný kruh

Celkově lidé na zeměkouli spotřebovali loni o takřka 3 % více vyrobené energie než v roce předchozím, přičemž z více než třetiny (34,4 %) se na tomto nárůstu podílela Čína, z 15 % Indie a z 20 % Spojené státy. Nárůst spotřeby v USA vysvětlují autoři fenoménem „rozkolísaného počasí“, který se v menší či větší míře projevuje v souvislosti s globálním oteplováním i na jiných místech planety, a vytváří jakýsi začarovaný cyklus. Čím více je klima rozkolísané, tím více roste spotřeba energie, a tedy i produkce emisí. Meteorologové loni ve Spojených státech zaznamenali za 50 let měření vůbec nejvyšší počet dnů, kdy byla teplota výrazně nižší, nebo naopak vyšší než dlouhodobý průměr. A to v bohaté zemi jako USA znamená jediné. „Ubývá dní, kdy není třeba ani chladit ani topit a naopak se prodlužuje doba, kdy běží buď klimatizace, nebo topení,“ uvedl Dale.

Tento celosvětový fenomén teplotně extrémních dnů představuje do budoucna z hlediska emisí údajně časovanou bombu, protože se stále silněji projevuji i v zemích jako Čína či Rusko, tedy státech s nadprůměrně vysokou spotřebou fosilních paliv. Jinými slovy. Pokud jsou lidmi produkované emise zásadní příčinou klimatických změn, dochází k paradoxní a těžko řešitelné situaci. Aby se lidé „ochladili, ohřáli“ nebo jinak čelili následkům klimatické změny, zvyšují spotřebu energie, jejíž výroba k této změně přispívá.

Obnovitelné zdroje rostou

Přestože by zpráva BP mohla na některé klimaskeptiky působit jako důkaz toho, že boj proti globálnímu oteplování je ve světle předložených čísel vlastně marný, a tedy i nesmyslný, ani autoři zprávy k takovému závěru nedocházejí. Podle nich by totiž bez tohoto boje bylo tempo změn ještě mnohem rychlejší. Velikost instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů loni meziročně vrostla o 14,5 %, což zpráva označuje za zcela mimořádný růst.

Aby ale údajně obnovitelné zdroje kompenzovaly „emisní náklady“ zvyšující se spotřeby elektřiny, musel by jejich instalovaný výkon růst minimálně dvakrát rychleji, než rostl v posledních třech letech. Zpráva proto tvrdí, že lidstvo by se nemělo v boji s klimatickými změnami soustředit jen na překotný rozvoj obnovitelných zdrojů, ale především na úspory a veškeré další možnosti, jak snížit produkci CO2.

Jenže opatření proti klimatické změně postupují navzdory politickým proklamacím stále velmi pomalu. V Evropské unii poklesla meziročně produkce skleníkových plynů o 2 %, EU jako celek je ale zodpovědná jen za zhruba 10 % světových emisí. Státy Asie a Pacifiku, které se na těchto celosvětových emisích podílejí takřka polovinou (49,4 %), naopak produkci meziročně zvýšily o 2,8 %. Nárůst o 1,9 % zaznamenala i severní Amerika a Afrika (2,4 %). V Česku se podle zprávy BP snížila loni produkce emisí skleníkových plynů o 0,2 %.

Marný boj?

Je tedy opravdu reálné, aby na základě této statistiky lidstvo v příštích letech snížilo emise tak, aby zabránilo vědci očekávané klimatické katastrofě? „Na zprávu BP se musíme dívat také z toho pohledu, že ji vypracoval ropný koncern se svými zájmy. Na druhou stranu je tato každoroční zpráva všeobecně uznávána jako poměrně věrohodná a respektovaná analýza,“ řekl INFO.CZ programový ředitel ekologického hnutí Duha Jiří Koželouh.

Podle něj produkce emisí na celém světě v posledních letech skutečně roste, což by ale nemělo svádět k tezím o nesmyslnosti boje proti jejich nadměrné produkci. „Je pochopitelné, že některé rozvojové státy jako Indie, kde řada lidí nemá ještě ani přístup k elektřině, budou v rámci svého rozvoje emise ještě nějakou dobu zvyšovat. Pak by ale měly na základě svých klimatických závazků také přecházet na efektivnější a ekologičtější ekonomiku,“ řekl Koželuh. Záležet tak bude podle něj především na tom, zda se trend zvyšování produkce skleníkových plynů začne obracet dříve, než nastane klimatická katastrofa. „Je to prostě závod s časem. Nevíme, jestli ho vyhrajeme, ale to neznamená, že bychom se měli předem vzdát,“ tvrdí Koželouh.

Pokrytecká politika

Na druhou stranu přiznává, že i některé evropské státy se k takzvanému boji s klimatickými změnami stavějí přinejmenším podivně. Příkladem může být Norsko, které nedávno odsouhlasilo, že stáhne v přepočtu zhruba 358 miliard korun z akcií společností obchodujících s ropou, plynem a uhlím, a peníze převede na investice do rozvoje obnovitelných zdrojů. Mnozí odborníci ale upozorňují, že Norové zároveň investují obrovské prostředky do příprav těžby fosilních surovin z nově otevřených nalezišť v Arktidě. Pokud by Norsko skutečně věřilo, že už za 10 nebo 20 let přejde lidstvo místo využívání „špinavé“ ropy, plynu a uhlí k obnovitelným zdrojům, zjevně by investovalo raději jinam. Na investicích do těžby v budoucnu „nepotřebných“ surovin by totiž nutně muselo prodělat.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud