Za poslední čtvrtstoletí se na Šumavě zdvojnásobil počet mohutných smrků. A to není zdaleka jediná překvapivá okolnost, která provází ponechání velké části šumavských lesů přírodním procesům. „Člověk míní a příroda mění,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený. Podle něj smrkovým lesům na Šumavě nehrozí ani v éře globálního oteplování žádná katastrofa.
Ještě nedávno se i mezi odborníky mluvilo kvůli klimatickým změnám o konci smrkových lesů v Česku. Když se ale podívám po Šumavě, zatím to na žádný konec ani zdaleka nevypadá. Co stojí za úspěšnou obnovou šumavských smrčin?
Šumavské horské smrčiny prošly po orkánu Kyrill a následné kůrovcové kalamitě disturbancí, kterou už prošly v minulosti mnohokrát. A jejich poměrně rychlá obnova, a zejména způsob této obnovy ukazují, že se šumavským smrkem to určitě nebude zdaleka tak špatné, jak ještě nedávno předpovídaly některé prognózy.
Čím to je, že se smrk vzpamatoval? Pamatuji se, jak někteří odborníci třeba předpovídali, že se kvůli narůstající průměrné teplotě stane z Boubína bukový prales a smrky postupně zmizí. Proč se tak nestalo?
To, co se děje třeba právě na Boubíně, ukazuje, jak je důležité nechat některé přírodní procesy na přírodě. Protože člověk míní a příroda mění. Ano, Boubín zažil a částečně ještě zažívá nástup buku do vyšších nadmořských výšek, často na úkor smrků, postižených gradací kůrovce.
Rychleji rostoucí buky ale jen zastínily pomalejší smrkový porost, který se už dere na výsluní a nakonec odumírající bučinu nahradí a přeroste. Není to vlastně nijak překvapivý proces. Už v roce 1890 popsal lesník J. Ch. Ševětínský náhled tehdejších „zkušených lesníků“, že se na Boubíně v řádu dvou set až čtyř stovek let střídají období, kdy převládá buk a kdy naopak smrk. I bez vlivu současných klimatických změn.
Dobře, ale neplatí tedy teze, že smrk, adaptovaný na chladnější klima, je jako základní dřevina v Česku akutně ohrožen oteplováním?
Horské smrčiny, a my už k tomu máme příslušná data, vykazují v prostředí národního parku až nečekaně velkou míru adaptability na změnu teplotních podmínek. Dokáží si třeba z půdy vytáhnout více vody, přizpůsobit se i jiným podmínkám. Velkou roli tady na rozdíl od hospodářského lesa hrají padlé stromy, které zůstávají ležet a poskytují až desítky let živiny menším stromkům, které na nich žijí. Prakticky na všech místech, postižených kůrovcovou gradací, se les rychle obnovil. Vypadá ale trochu jinak než před kůrovcem.
Jak? Projel jsem v létě prakticky celou Šumavu na kole a snad kromě údolí Vydry bych nepoznal, že tady nedávno řádil kůrovec. I na Pramenech Vltavy, které třeba Miloš Zeman ukazoval jako příklad měsíční krajiny, sežrané kůrovcem, je už hustý smrkový les.
Ano, ale trochu jiný než předtím. Kůrovcovou kalamitu totiž z větší části přežily dvě věkové skupiny smrků. Velké staré stromy, které po vichřici zůstaly stát a kůrovci se ubránily tím, že si dokáží jako obrovské pumpy vytáhnout z půdy více vody a brouka zalít mízou. A pak zůstal mladý smrkový porost. Nejvíce odnesla kůrovcovou kalamitu střední generace smrků, která v šumavských smrčinách na čas prakticky vymizela.
Vizuálně mi ale nepřijde ten les nějak ochuzený nebo řidší. Možná právě naopak. Čím to je?
Z výše uvedených důvodů v šumavských smrčinách vzrostl právě počet velkých, mohutných smrků. Jednak je to kvůli bezzásahovému režimu, kdy se smrky napadené kůrovcem nekácí, jednak již zmíněnou změnou ve skladbě lesa.
Dělali jsme obsáhlou inventuru, z níž i pro nás poměrně překvapivě vyplynulo, že mezi lety 2000 až 2024 v parku dvojnásobně vzrostl počet velkých smrků s průměrem ve výčetní výšce (1,3m nad zemí) větší než 62 cm. Předtím se jejich počet pohyboval kolem 160 000 a dnes jich evidujeme 360 000. A to je znát i vizuálně. Když k nám přijedou na návštěvu lidé z jiných parků, říkají, že to tady vypadá jako někde v Kanadě.
To mohu potvrdit. Ovšem jak odolné jsou šumavské smrčiny v této fázi? Nechci to jako milovník Šumavy nijak přivolávat, ale co kdyby na Šumavě dnes znovu udeřila vichřice se silou orkánu Kyrill?
Prakticky nic by se nestalo, šumavské smrčiny by to plošně nijak zvlášť neohrozilo. Je ale třeba zdůraznit, že se jedná o současnou fázi vývoje šumavských smrčin. Tedy stav, ve kterém se les nachází právě nyní. Ale postupně se samozřejmě bude vyvíjet a dospěje do stavu, kdy bude více ohrožen polomy i kůrovcem. A zase přijde nějaká disturbance pralesa. Takové změny se tady udály už mnohokrát v minulosti a jsou zcela přirozenou součástí lesního ekosystému.
Kdy můžeme zhruba očekávat, že by šumavské smrčiny mohla znovu zasáhnout degradace?
Nejdříve
tak za 100 nebo 150 let, naše generace se toho už určitě
nedožije.
V Česku se stále objevují názory, že nás ponechání národních parků ryze přírodnímu režimu jen připravuje o dřevo. V čem je podle vás hlavní společenský přínos toho, že tak velkou část území necháme přírodním procesům?
Šumava je v rámci celé střední Evropy zcela unikátním územím. Skutečnost, že 50 000 hektarů plochy je ponecháno v takzvaném bezzásahovém režimu, nemá od Skandinávie až po jih Evropy obdobu. Park má obrovský význam pro ochranu fauny i flóry, především nám ale poskytuje zcela ojedinělou možnost sledovat a poučit se z toho, jak s lesem pracuje příroda. Můžeme mít stokrát nějaké představy, jak by se měl les vyvíjet, a příroda je stejně postaví na hlavu.
Já viděl na Šumavě už hodně takových fascinujících příběhů, které takřka nikde jinde nemáte šanci vidět. A když se dívám na návštěvnost parku, je tohle přírodní divadlo i velkou atrakcí pro návštěvníky. Nechali jsme si dělat studii, z níž vyplývá, že park na odvodech z cestovního ruchu pro stát přináší minimálně dvojnásobek toho, co stojí jeho správa.
Šumava byla v minulosti pověstná monumentálními smrky, nejvíc proslul takzvaný král smrků na Boubíně, padlý v roce 1970. Bylo mu 440 let, měřil 57,6 metru s průměrem kmene ve spodní části 160 centimetrů. Má v dohledné době nějaký smrk šanci přiblížit se mohutnosti krále?
Ano, na Boubíně máme hned několik takových adeptů. Jeden se určitě blíží výšce kolem 50 metrů a průměr kmene má zhruba 130 centimetrů. Takže šumavští velikáni nezmizeli ani v éře klimatických změn, ani po kůrovcové gradaci, při které v pralese odumřely asi dvě třetiny smrků.
V Česku se mění vláda, hodně se přitom mluví o adeptech na nového ministra životního prostředí z řad Motoristů. Nemáte obavu, že by nový ministr nebo i celý kabinet mohli znovu oživit už prakticky utichlý spor o způsob ochrany přírody na Šumavě?
Je určitě pravda, že po letech těchto sporů je dnes situace na Šumavě mnohem klidnější, i když pochopitelně zdaleka ne všichni mají stejný názor. Výměnu ministra životního prostředí nechci nijak komentovat, ani mi to nepřísluší. Jediné, co mohu udělat, je, že i novému ministrovi odvyprávím příběhy šumavské přírody, z nichž část tady vyprávím vám. Mně osobně přijdou fascinující. A určitě stojí za to nechat přírodu, aby nám ukázala i další příběhy. V náš prospěch.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
