Ministerstvo životního prostředí může být pro Motoristy danajským darem. Odejdou jak spráskaní psi

Fakt, že by křeslo ministra životního prostředí měli podle představ nové vládní koalice převzít právě Motoristé, přivádí některé ekology i odborníky doslova do mdlob. Nedovedou si představit, že by resort převzalo hnutí, které chce zrušit ekologické dotace, omezit či odstranit podporu obnovitelných zdrojů energie nebo „ořezat“ divočinu v národních parcích.

Otázkou ovšem zůstává, co by se Motoristům z těchto programových priorit podařilo vůbec prosadit. I když se to možná nezdá, v Česku existuje velmi silná ekologická lobby, která by velmi pravděpodobně zabránila excesům v oblasti ochrany životního prostředí, jichž jsme svědky například na sousedním Slovensku. 

Navíc, a to je důležité, se představy politiků o tom, jak česká veřejnost přistupuje například k národním parkům, značně liší od reality. Češi nejsou ve skutečnosti zdaleka tak velkými odpůrci různých ekologických opatření, jak si představují Motoristé.

Příkladem může být i příběh nejdéle sloužící ministra životního prostředí Richarda Brabce z hnutí ANO. Jen připomeňme, že už při Brabcově nominaci v roce 2014 padali mnozí ekologové do mdlob: Brabec nebyl žádný biolog ani ekologický aktivista, ale svého času ředitel Lovochemie a člen představenstva Svazu chemického průmyslu ČR. To že má být ministr životního prostředí?

Brabec ale velmi rychle pochopil (zřejmě i po dohodě se svým stranickým šéfem Babišem), že pouštět se do nějakého vyhroceného střetu s ochránci přírody se politicky nevyplácí.

Ukázkovým příkladem je Šumava. Miloš Zeman, Václav Klaus, Jiří Zimola a mnozí další politici postavili značnou část svého programu na varování před vznikem měsíční krajiny na Šumavě, zdevastované kůrovcem a ekology. Žádné velké politické body jim to ale nepřineslo – právě naopak.

Brabec postupoval v jednání s ekology i jejich odpůrci mnohem více diplomaticky a pragmaticky. A dnes je i některými radikálními aktivisty považován za ministra, který značnou měrou přispěl k uklidnění sporů na Šumavě. 

Každý se může sám přesvědčit, že bezzásahový režim na velké části parku už nikoho příliš nevzrušuje a naopak láká statisíce turistů. Brabcovi pak úspěšné „šumavské angažmá“ pomohlo řešit i jiné ekologi(sti)cké spory. A to nepochybně k uspokojení jeho stranického šéfa Andreje Babiše. To poslední, co by Babiš potřeboval (tehdy i nyní), jsou nějaké blokády a demonstrace ekologů a ochránců přírody.

Nejde přitom zdaleka jen o přístup k národním parkům a bezzásahovému režimu. Jde i dopravu, ekologické dotace, vznik nových chráněných území, podporu obnovitelných zdrojů.

Samozřejmě, že mohou odpůrci některých takových opatření v čele ministerstva životního prostředí zaznamenat dílčí úspěchy (viz třeba snaha zrušit CHKO Soutok) a způsobit na větší či menší škody. Ovšem žádnou převratnou revoluci, žádný návrat do minulosti, Motoristé navzdory svým nabubřelým proklamacím neuskuteční. A pokud se o to pokusí, skončí to fiaskem.

A to nikoliv jen kvůli ekologické lobby a mezinárodním závazkům Česka, ale také k tomu, že v oblasti ekologických dotací se dnes točí tolik ekonomických zájmů, že je prakticky nepředstavitelné, aby dosavadní systém Motoristé obrátili zcela naruby. Jak mi kdysi řekl bývalý a dnes už bohužel zemřelý senátor za ODS Jiří Pospíšil po projevu Václava Klause na kongresu jihočeských Občanských demokratů v Českých Budějovicích: „Celý sál tleská Klausovi za kritiku dotací, ale půlka sálu z těch dotací žije“.

Pokud Motoristé skutečně dostanou na starosti resort životního prostředí, mají jen dvě možnosti. Buď budou pokračovat ve své radikálně „antiekologické“ rétorice s urputným tlačením na pilu – což sice nepovede k očekávanému výsledku, ale může to totálně rozložit Babišovu vládní koalici. 

Nebo se umravní, zkrotnou a po vzoru Richarda Brabce začnou místo antiekologického radikalismu hledat v oblasti životního prostředí více diplomatická řešení – tím pádem ale přestanou být těmi Motoristy, jakými dnes před veřejností chtějí být. A to se jejich voličům asi líbit nebude.

Kým Motoristé nakonec obsadí post ministra pro životní prostředí, není ale v tomto ohledu zas tak důležité. Doufejme, že na nejvyšší politické úrovni zbylo ještě dost zdravého rozumu, aby se oním ministrem nestal Filip Turek – člověk, který vyjadřoval kladný vztah k nacistickému režimu a posílal do světa rasistické a xenofobní příspěvky. 

Už tento samotný fakt by měl každého politika totálně diskvalifikovat z jakékoli účasti na vládě.

To všechno jsou ovšem jen teorie. Turek se zřejmě ministrem nakonec nestane. A tím mě jako Jihočecha připraví o sen sledovat ho, jak přijede ve svém vozu zn. Rolls-Royce nebo Jaguar na šumavskou Modravu či Kvildu přesvědčovat správu parku o tom, že je třeba zrušit divočinu. To bych si (upřímně) moc přál vidět. 

Bohužel se mi ale tahle představa asi nikdy nesplní. Scénář historického znemožnění hnutí Motoristé sobě prostřednictvím křesla ministra životního prostředí je přesto zcela reálný.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.