Obnovitelné zdroje jsou lež. Čeká nás energetický kolaps, tvrdí ekolog Juraj Lukáč

Juraji, proč jezdíš tak často do Prahy?

Praha je pro nás záložní město. Je to takový cloud pro Lesoochranářské uskupení VLK. Politická situace na Slovensku není nejlepší a neustále se zhoršuje. Skupiny a lidé, kteří se snaží být nezávislí na státu – a to nejen finančně, ale i ideologicky – se stávají nepřáteli. Pamatujeme si, jak takoví lidé dopadli po roce 1938/39, a proto přesouváme jistou část důležitých věcí a činností do Česka a do Polska. Abychom tu dobu přežili a potom se vrátili. Posílení.

Není to krátkozraké? Bude Česko vždy bezpečné místo? Když si my dva píšeme, tak často ironicky komentuji slovenskou politiku, a ty mi vždy odpovíš: „Nesměj se, za rok to tady máte taky.“ Opravdu si myslíš, že budeme v podobné situaci?

Ano, jsem si tím téměř jistý. Možná to půjde pomalejším tempem. Na podzim budou volby, které dopadnou tak, jak dopadly ty slovenské. Rok bude trvat nové vládě, než začne dělat nějaká tvrdá opatření. A ten třetí rok už bude potřeba nějaká akce, abychom se přesunuli – třeba do toho Polska. Počítám, že tak za tři roky se z Prahy postěhujeme zase někam jinam.

Takže pro vás bude bezpečnější Varšava, třeba pro uložení cenností?

Krakov bude bezpečnější. Ale nejde jen o přesun cenností, jde především o majetkové dokumenty potvrzující, že jsme vlastníky lesů. Těch lesů, v kterých neděláme nic. Netěžíme v nich dřevo, nestavíme, neprodáváme je. Necháváme v nich přírodu, ať si dělá co chce. A to mnoha lidem na Slovensku vadí.

A až přijdou volby u nás, které vyhrají zase normální lidé, tak se vy s Poláky přestěhujete k zase nám. Takhle to chodí v podstatě od Rakouska-Uherska. I Orbán v Maďarsku určitě jednou skončí.

Před rokem, když u nás vrcholily povodně, napsal kolega Láďa Nagy článek o „chiliasmu v nás“ – o tom, že se až bizarně těšíme na apokalyptické scény. A schytal za to neuvěřitelný hejt. Ty jsi ten článek sdílel a taky ti někteří tví přátelé na sociálních sítích vynadali. Proč?

Je to úplně logická reakce lidí, kteří jsou ovládaní emocemi, a to jsme téměř my všichni. Jsme ovládáni prastarou částí mozku, amygdalou, která se mimořádně rychle rozhoduje na základě zkušeností starých mnoho milionů let.

Když budete mít za sebou tygra, nebudete dělat excelové tabulky, prostě přeskočíte propast. Až později se vyvinul neokortex, který nám umožnil přemýšlet. Jenže já se neustále setkávám s tím, že i při řešení odborných věcí nakonec rozhodují emoce. A to je ten problém.

Naše společnost je obrazně řečeno dřevěný vozík, na který současná generace namontovala raketové motory. Takový žebřiňák s atomovým pohonem se nedá jednoduše ovládat. V naší hlavě se stále skrývá paleolitický mozek, jenomže žijeme v moderní době.

A co to má společného s povodněmi?

Místo toho, abychom racionálně řešili stav krajiny už před povodněmi, tak neděláme nic. Přitom je úplně jasné, že když dlouhodobě ničíme krajinu, tak stačí, že jednou zaprší, a povodně budou. My dokonce víme přesně, kde budou! A pak nastoupí emoce a my hrdinsky zachraňujeme. Je dojemné, když hasiči zachraňují srnky nebo lidi na člunech a vytahují je z bahna, ale je to velmi smutný důsledek toho, že jsme předtím nepoužívali mozek.

Lidé jsou hrdinové, když přijde povodeň, ale pak je zase téma politika a na povodně už nikdo nemyslí. Čeká se na další Armagedon. A i ten letos přijde.

Náš zvukař Sebastian je Slovák a Čechům dokonale rozumí. Ale dostávám zpětnou vazbu od mladých Čechů, že slovenštině moc nerozumí. Čím to je, že Slováci rozumí češtině lépe, než je tomu naopak?

To je velmi zajímavý fenomén. My jsme naskočili na vlnu tzv. národního obrození později. A hledali jsme přirozeně nejbližšího jazykového spojence, a to byli Češi. I skrze církev, protestanty a Bibli kralickou se u nás šířila čeština.

Dokud bylo Československo, bylo to dobré. Pamatuji si, jak jsem v sedmdesátých letech studoval na pražské ČVUT a uprostřed Václaváku byla prodejna slovenské knihy. Ve čtvrtek se vozilo nové zboží a stála tam fronta Pražáků. Také byly slavné televizní pondělky, kdy se vysílalo hodně pořadů ve slovenštině.

A dnes?

Dnes se dělíme. Prodejna slovenské knihy není, bratislavské pondělky nejsou. Mladí dvacátníci, třicátníci to mají se slovenštinou těžší. Na Slovensku se ale české knihy a filmy sledují a čtou, velmi aktivně. Naopak to moc nefunguje. I když mě překvapilo, že moje kamarádka, můj ročník (*1954 – pozn. red.), se až z Denníku N dozvěděla, co znamená slovensky slovo „kŕdeľ“.

A co to tedy je?

Od té doby testuji lidi po pražských hospodách. Ze sta dotázaných to věděla jedna jediná žena – korektorka slovenského jazyka. Kŕdeľ je hejno. Není to žádné zvláštní slovo.

Nedávno jsme byli na přednášce o světle a ty jsi tam řekl: „Brzy nastane doba, kdy i Praha zhasne.“ Jak jsi to myslel? Že nám dojde energie?

Myslel jsem to úplně vážně. Já celý život sleduji, které segmenty našeho života berou energii z prostředí, odkud ji berou a jak s ní nakládají. Spotřeba naší energie je větší než dostupné zdroje, ale protože volby jsou jednou za čtyři roky, každý politik sází na to, že za jeho vlády energie nedojde. Jenže ona dojde.

A už dochází. Jediné řešení, které politici nabízejí, je zvyšovat spotřebu, aby rostlo HDP. Nikdy v historii lidstva nevyhrál volby politik, který by řekl: „Budeme žít skromněji, volte mě.“ To je nemyslitelné. Takže to skončí tak, že až nám dojdou zdroje, tak Praha zhasne.

Ale máme přece obnovitelné zdroje. Větrníky, soláry…

Neexistují obnovitelné zdroje, to je politická fikce. I Slunce je neobnovitelný zdroj, jen máme štěstí, že vydrží ještě šest miliard let. Existuje koeficient EROI – Energy Return on Investment. Ten říká, kolik energie musíme vložit do výroby zařízení, aby nám nějakou energii vyrobilo. Třeba větrná turbína? Musíte spočítat všechnu energii na těžbu železa a výrobu cementu, na zpracování, na dopravu, na dopravu strojů, které to všechno vyrobí a postaví atd.

A jaký je výsledek?

Když spočítáte úplně celý ten řetězec, tak větrná turbína za celý svůj život nevyrobí tolik energie, kolik jsme do ní vrazili. Její EROI je menší než jedna. Všimněte si, že žádná větrná elektrárna nenapájí továrnu na výrobu větrných elektráren. Žádný těžební stroj na železnou rudu nejede na elektřinu ze solárních panelů. Všechny takzvané obnovitelné zdroje umíme postavit jedině díky fosilním palivům. To je smutné.

Takže jediná cesta je snížit spotřebu?

Jediná. Ale to snížení není poloviční. Pokud chceme vydržet se zdroji, které máme, musíme snížit spotřebu asi tisíckrát. A to je politicky absolutně neprůchodné. Navíc suroviny jsou na území států, které jsou v životní úrovni za námi – Afrika, Jižní Amerika, Asie. Jenže oni všichni chtějí mobily, elektromobily… žít jako my. Takže státy, které mají lithium, si jednou řeknou: „Budeme si dělat svoje baterky pro sebe, nedáme vám to do Čech.“ A je konec.

To, co říkáš, vlastně znamená, že my tyhle chudé země vydíráme. Chováme se jako kolonisté.

Přesně tak. My se chováme jako kolonisté. I ti lidé, kteří říkají, jak šetří a třídí odpad, jsou kolonisté, kteří odírají třetí svět. A měli by se za to stydět.

To asi nebudou chtít slyšet.

Určitě ne. Typický příklad je internet. „Já nepoužívám papír, posílám e-maily.“ To, že si můžeme posílat e-maily, stojí už teď 400 terawatthodin elektrické energie ročně. A firmy, které to zajišťují, tvrdí, že tu energii vyrábějí „zeleně“, např. spalováním biomasy. Takže kvůli tomu, že tito lidé nechtějí psát na papír, se ročně vykácí přes milion hektarů pralesů, abychom si my mohli psát bezpapírové e-maily. Zkuste tohle říct někomu v kavárně na Letné.

A kdy ten kolaps nastane?

To je jako sypat zrnka písku na hromadu. Nevíte, které zrnko způsobí, že se celá hromada sesune. Jen víte, že ta lavina jednou přijde. Četl jsem studie Bundeswehru i Pentagonu. Oni neřeší, jak tomu zabránit. Oni konstatují, že to přijde, a řeší, co budou dělat potom. Jak udržet stát v chodu, když nepůjdou bankomaty, metro ani policejní auta. Řeší, že vzniknou soukromé armády velkých firem, které ochrání jejich byznys.

Před třemi staletími byly elity na venkově rychtář, kněz, učitel a nejbohatší sedlák. Ty žiješ ve vesnici Osadné na východě Slovenska, které má 100 obyvatel. Kdo je tam dnes elita, kterou ostatní poslouchají?

Myslím, že jeden z problémů naší moderní společnosti je, že žádné elity nemáme. Ani v Osadném. Nikdo nevěří nikomu. Chybí nám osobnost typu Tomáše Garrigua Masaryka. Ať to bylo, jak to bylo, od pamětníků jsem na něj neslyšel špatné slovo. Byl to vzor. Dnes si nikdo nedokáže představit, že by Masaryka přistihli, jak krade v Bílé labuti. Ale to, že někoho z našich politiků přistihnou, jak krade v Tescu, to si představit dokážu.

Takže elity nejsou?

Problém této společnosti je, že elity neuznává, protože žádné nejsou. Všichni by chtěli nahoře lidi, kteří jsou čestní a nekradou. Ale když se dole krade, nemůžou být nahoře lidé vybraní z množiny zlodějů, aby nebyli zloději.

Lidé nechtějí takové politiky, jaké máme, ale sami jsou takoví. V Osadném je pět Ficů a čtyři Šimkovičové. V Česku je to samé. Nahoře nemůžou být lepší lidé, než jsme my sami. Politici jsou naším odrazem. Proto je třeba začít u sebe.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.