Zaorálkův ministerský návrat. Staňka nahradí těžká váha, pro níž je politika vášní | info.cz

Články odjinud

Zaorálkův ministerský návrat. Staňka nahradí těžká váha, pro níž je politika vášní

Lubomír Zaorálek se vrací do vysoké politiky. Předseda ČSSD Jan Hamáček potvrdil, že strana bývalého ministra zahraničí navrhuje na post ministra kultury namísto Michala Šmardy, který se nominace vzdal. Prezident Miloš Zeman předeslal, že s jeho jmenováním souhlasí. Hamáček před novináři řekl, že tak považuje letní vládní krizi za vyřešenou. Je to překvapivý, ale s ohledem na situaci sociální demokracie svým způsobem logický tah. Zaorálek sice dosud neměl s kulturou mnoho společného, ale jde o politika, který se nenechá tlačit Babišem do kouta a celkově je to jeden z nejzkušenějších politiků, které ČSSD má.

Co naopak může zarazit, je fakt, že Zaorálek na nabídku kývnul. Dlouhodobě patří spíše mezi ty, kteří účast ve vládě s ANO a Andrejem Babišem odmítali, a tomuto spojenectví dával za vinu i volební neúspěch strany. Ostatně autor těchto řádku s ním na toto téma před nedávnem mluvil: „Rozhodnutí jít do vlády jsme bohužel nechali na vnitrostranickém referendu, proti čemuž lze dnes už těžko bojovat. Osobně si ale dlouhodobě myslím, že je podobná rozhodnutí potřeba dělat na úrovni grémií nebo vedení strany. Věřím spíše na volené orgány, které by za dané rozhodnutí měly přijmout odpovědnost.“

Je ale potřeba říct, že Zaorálek si uvědomuje složitou situaci sociálních demokratů a určitě straně v danou chvíli neordinuje pobyt v opozici: „V každém případě jsme si vstup do koalice odhlasovali, a pokud už do vlaku nasednete, mnohdy je o dost složitější z něj pak vystoupit. Ilustrovat to lze na brexitu. Říct nyní: 'Dost, už je toho příliš,' není jednoduché udělat tak, aby to bylo srozumitelné. Navíc takový krok musí mít nějaký politický význam. Říct jenom tak, že se nám ve vládě už nelíbí, že jsou tady demonstrace a že to tedy balíme, příliš nejde.“

Pro Zaorálka bude klíčové, aby se mu jednak podařilo napravit pošramocené vztahy s širokou kulturní obcí, zároveň ale bude muset pomoci Hamáčkovi v boji o všechny voliče, které teď sociálním demokratům systematicky „loupí“ Babiš. V tomto ohledu můžeme Zaorálkův avizovaný nástup do vlády považovat za manévr, kterým Hamáček před podzimní bitvou o rozpočet obecně posiluje svůj tým o zkušeného všestranného politika. Ostatně Hamáček dal na tiskovce najevo, že očekává, že se Zaorálek do rozhovorů o financích na příští rok zapojí.

Babišovo pojetí politiky Zaorálek dlouhodobě kritizuje. Ostatně také v „kauze Staněk“ premiér podle něj taktizoval a podléhal prezidentovi. Současně přitom platí, že se Zaorálkovi dlouhodobě daří udržovat korektní vztahy s hlavou státu. I o tom jsem s ním v citovaném rozhovoru mluvil. „No, předně bych řekl, že s prezidentem už žádný vztah nemám. Dříve to bylo dáno mou pozicí ministra zahraničí,“ řekl.

Zde se patří připomenout, že se Zaorálek v minulosti nevyhýbal konfliktům, a to právě i se Zemanem. Ostatně byl jedním z těch, kteří mu v prezidentské volbě v roce 2003 svůj hlas nedali. V konfliktu s ním byl také po aféře Bamberg, kdy se dožadoval vysvětlení. „To mlčení kolem bamberské aféry možná platí směrem k médiím, ale nemělo by platit dovnitř strany. (…) Musí být shrnuto, co se vlastně odehrálo, a musí být řečeno, kde se udělaly chyby a jaké závěry je z toho třeba pro stranu udělat,“ řekl Zaorálek na sklonku března 1998 Právu. Zemanovi se to zcela jistě nelíbilo.

Během své dlouhé politické kariéry ale nebyl Zaorálek z logiky věci ve sporu jen s prezidentem. Připomenout lze jeho střet se Zdeňkem Bakalou, kterého označil za „gaunera“, anebo jeho proslulý projev ve sněmovně v lednu roku 2013, ve kterém ostře napadl amnestii Václava Klause. Popsal ji jako puč za bílého dne, jako reakci státu na to, že se jeho instituce, nebo jejich část, hroutí zevnitř. Stát podle něj totiž amnestií pokryl zločince.

Zaorálek tehdy plamenně hovořil o organizovaném zločinu. „Všimněte si těch slov: organizovaný zločin, takže vzniká otázka, kam až je ten zločin proorganizovaný. A jestliže je to tak, že je tak proorganizovaný, že dokonce i prezidentská kancelář pracuje ve prospěch toho zločinu, jestliže je tak proorganizovaný, že dokonce i premiér (myšleno Petr Nečas, který amnestii kontrasignoval – pozn. redakce) pracuje ve prospěch organizovaného zločinu, všichni pracují ve prospěch organizovaného zločinu, nakonec jim pomůžou. Chápete, k čemu jsou soudy v této zemi? K čemu my poslanci tady schvalujeme zákony? Přátelé, rozpusťme to,“ řekl tehdy s tím, že amnestie poslala práci soudů a zákonodárců do háje.

Pro jedny ideolog, pro druhé autentický socialista. Ale též férový politik, který dosud hrál podle standardních pravidel a politiku vnímal tradičně, nikoli jako populistickou přebíjenou. Před časem jsme o Zaorálkovi hovořili s bývalým ostravským primátorem Petrem Kajnarem, který jej zná od gymnaziálních let. Řekl nám, že nezná nikoho druhého, kdo by byl tak sečtělý, označuje ho za intelektuála, který sice už na počátku 90. let minulého století tíhnul k politice, avšak koketoval i s akademickou dráhou. A přestože Zaorálek nekandidoval v roce 1992 za Občanské hnutí, jehož byl tehdy členem, nikdy podle Kajnara neztratil s politikou kontakt. Do té nejvyšší se ostatně vrátil brzo: v roce 1996 dělal dvojku na kandidátce sociálních demokratů v Moravskoslezském kraji tehdejšímu předsedovi Miloši Zemanovi a po volbách se stal poprvé poslancem. Je jím tedy už 23 let.

Zaorálek vstoupil do ČSSD v roce 1994, o dva roky později byl poprvé zvolen do sněmovny. Politicky se ale angažoval už mnohem dříve: spoluzakládal v Ostravě Občanské fórum, v lednu roku 1990 byl kooptován do Federálního shromáždění, po rozklížení Občanského fóra se spolupodílel na vzniku Občanského hnutí. I jen z letmého ohlédnutí za jeho dosavadním politickým životem jasně vyčnívá, že jsou pro něj politika a věci veřejné vášní.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud