Zastavme rozšiřování Prahy. Půda v jejím okolí je nad zlato, říká bioložka | info.cz

Články odjinud

Zastavme rozšiřování Prahy. Půda v jejím okolí je nad zlato, říká bioložka

Svět si 5. prosince připomíná Mezinárodní den půdy. Vědci na celám světě, varují před pokračujícím úbytkem půdního fondu kvůli zástavbě a nešetrnému zemědělství. „Úbytek a znehodnocování zemědělské půdy se, a to nejen v Česku, musí okamžitě zastavit. Jinak nám už brzy hrozí ekologická a hospodářská katastrofa,“ říká v rozhovoru s INFO.CZ půdní bioložka Hana Šantrůčková. Podle profesorky Šantrůčkové se v Česku nejkvalitnější půda nachází v okolí velkých měst, jako je třeba Praha. A právě tam přitom politici dovolují masívní zástavbu.

V Česku podle vašich odhadů zmizí každý den orná půda o rozloze 19,5 hektarů, tedy zhruba 27 fotbalových hřišť. Už je podle vás čas na to, aby stát takový úbytek půdy zastavil nebo máme ještě v půdním fondu dostatečné rezervy?

Je pět minut po dvanácté. Česko má sice v porovnání s celosvětovým průměrem trochu více zemědělské půdy na jednoho obyvatele, ale přesto ho to neopravňuje k tomu aby se jí zbavovalo nebo aby nedbalo o zvyšování její kvality. Pokud se úbytek půdy a snižování její kvality okamžitě nezastaví, pak nám opravdu hrozí velké problémy. Půda je nejen nutná pro produkci potravin a tedy i pro přežití národa, ale také zadržuje vodu a má řadu dalších funkcí pro životní prostředí.

Vědci už poměrně dlouho před úbytkem a degradací půdy varují a přesto se na rozdíl třeba od snahy snížit emise skleníkových plynů v této oblasti mnoho neděje. Čím to podle vás je? Proč se lidé úbytku půdy nebojí tak jako třeba následků klimatických změn?

Současný přístup lidí k půdě podle mého názoru vychází mimo jiné z toho, že v civilizovaných zemích všude dostatek nebo dokonce přebytek potravin. A lidé tak mají pocit, že když při takovém přebytku někde zmizí pár hektarů půdy třeba kvůli výstavně supermarketu či jiné velké haly, nic se vlastně neděje. Ale to je omyl.

Proč?

Protože půda je opravdu nad zlato. Vedle své produktivní funkce třeba zadržuje vodu v množství, které v poměru k ploše nedokáže zadržet žádná přehrada. My neustále kvůli rostoucí hrozbě sucha hovoříme o potřebě nových přehrad, ale vůbec si bohužel neuvědomujeme, že mnohem více vody v krajině zadržíme už jen tím, když budeme dobře a šetrně zacházet s půdou.

Můžete uvést nějaký příklad?

Můj kolega Matrin Hais si pro studenty připravil příklad porovnání vodní retenční schopnosti přehrady Orlík s vodní retenční schopností orné půdy v jejím povodí, z kterého do nádrže voda odtéká. A dospěl k závěru, že plocha orné půdy o velikosti zhruba 60 krát 60 kilometrů, dokáže zadržet až dva a půl tisíckrát více vody než samotná nádrž. Každý čtvereční metr půdy přijme totiž 30 až 50 litrů. A čísla to nejsou nijak přehnaná. Vždyť hluboké černozemě, které nacházíme v nížinách, zadrží i 350 litrů na metr čtvereční. Pokud ale půdu zničíme, zničíme i její schopnost zadržovat vodu. A každý si může snadno spočítat, o jak obrovské množství vody se jedná.

Hana Šantrůčková
- půdní bioložka a ekoložka, dlouholetá přednášející a vědecká pracovnice na katedře biologie ekosystémů Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Na počátku své kariéry se věnovala funkci půdních mikroorganismů a postupně svůj vědecký zájem rozšířila na studium transformace a koloběhu uhlíku a živin a jejich vzájemného propojení v půdách různých typů suchozemských ekosystémů. V rámci svého vědeckého působení na PřF JU koordinovala řadu mezinárodních projektů. Na PřF JU založila nový studijní obor Biologie ekosystémů a vytvořila zázemí pro rozvoj půdní biologie, kterou dosud zaštiťuje.

Podle vás je tedy smysluplnější bojovat proti suchu ochranou půdy než stavěním přehrad?

Přehrady jsou samozřejmě potřebné, o tom není pochyb. Ale údržba krajiny je v boji proti suchu důležitější. Například, když zvýšíte podíl organické hmoty v půdě o 1%, což není nedosažitelný cíl, pak se množství zadržené vody zvýší o přibližně 20 litrů na metr čtvereční. V případě Orlíka to dělá padesáti násobek retenční kapacity nádrže. A opět zdůrazňuji, že prakticky zadarmo, pouze vhodným zacházením s půdou.

Půda ubývá především kvůli zástavbě. Měl by tedy stát podle vás už dnes vyhlásit jakýsi stopstav a prostě další výstavu na orné půdě zakázat?

Ono by paradoxně stačilo striktně dodržovat už současné zákony. Naše legislativa rozděluje zemědělskou půdu podle bonity a na té nejcennější půdě stavět zakazuje. A to pouze s výjimkou mimořádně důležitého veřejného zájmu. Jenže ten si politici v územním plánu vždycky nějak obhájí. Ať už jsou to třeba pracovní místa, či deklarovaná potřeba udržet lidi v obci či městu tím, že jim nabídnu pozemky k bytové a rodinné zástavbě.

Dobře, ale není to v mnoha případech opravdu veřejný zájem, aby lidé měli práce a bydlení?. Kdo může striktně rozhodnout o tom, že udržení třeba pěti hektarů půdy někde na kraji města je důležitější než výstava podniku, který dá práci tisícům lidí?

Kvalitní zemědělská půda je už dnes v takovém ohrožení, že by se už na ní neměl, přehnaně řečeno, zastavovat ani metr. To je prostě fakt. Buď k omezení výstavby na zelené louce a rozšiřování měst přistoupíme dobrovolně nebo zkrátka budeme muset nést následky. A to třeba právě v podobě katastrofálního nedostatku vody a s tím souvisejícím ohrožením potravinové produkce. Městům podle mě nezbývá nic jiného než zrevidovat možností využití intravilánu a pokud budovat něco nového, tak spíše do výšky a než do šířky.

Kde v Česku dnes podle vás půda nejohroženější?

Pro někoho možná paradoxně právě v přímém okolí měst. Důvod je jednoduchý. Města se historicky budovala v úrodném krajině kolem řek, kde byla a dodnes je také nejkvalitnější půda. A právě tu si zastavujeme. Každý chápe, že máme zákony, které zakazují výstavbu třeba v národních parcích nebo chráněných oblastech. Nikdo se ale nepozastavuje nad tím, že si pokračující zástavbou ničíme prakticky nenahraditelné přírodní bohatství v podobě půdy v okolí měst. Z ekologického i hospodářského hlediska je přitom hodnota tohoto příměstského půdního fondu třeba v okolí Prahy naprosto srovnatelná s jakýmkoliv národním parkem.

Jak je to s možnou obnovou půdy, poničené výstavbou? Laická představa je často taková, že by se v případě potřeby skladová hala někde na okraji města prostě zbourala a znovu by na místě rostlo obilí..

To je sice častá, ale naprosto nereálná představa. Při stavbách se totiž skryje a odveze právě ta nejcennější, organická vrstva půdy. Její obnova je při pečlivé údržbě a péči možná až po desítkách let. Kvalita půdy ale stejně nebude taková, jakou vytvořila v nesmírně dlouhodobém procesu příroda. Můžeme pochopitelně pěstovat plodiny i na poničené půdě a dosáhneme vysokých výnosů. A to díky tomu, že máme vyšlechtěné výnosné odrůdy, dostupná minerální hnojiva a pesticidy na ochranu proti plevelům a škůdcům. Proto máme zatím dostatek potravin i při pokračujícím úbytku půdy a její snižující se kvalitě. Ovšem s půdou, plnící všechny její funkce, včetně zadržování vody v krajině, už to nemá nic společného. Jak říkal profesor Rusek: půda bez života není půdou.

A co to tedy je?

Poškozená nekvalitní půda, v extrémních případech téměř mrtvý substrát, na které se snadno tvoří tvrdá, nepropustná krusta, udusaná těžkou technikou a zbavená organické hmoty. Z toho vyplývá, že úrodnou půdu neničí jen zástavba ale i příliš intenzivní způsob zemědělského hospodaření. V Česku navíc hojně používaný kvůli tomu, že tady velká zemědělská družstva nebo nájemci půdy hospodaří na obrovských lánech.

Co by se tedy podle vás mělo kromě omezení zástavby na zemědělské půdě změnit, aby organická půda neubývala a půda plnila svou funkci?

Neměli bychom dělat vlastně nic jiného než to, co dělali naši předci. Každý sedlák totiž věděl, jak s půdou hospodařit, aby dávala užitek nejen jemu, ale i generacím jeho následovníků. Tedy třeba jen vhodným výběrem plodin a jejich střídáním. V Česku se dnes pěstují kukuřice a řepka i v pro ně naprosto nevhodných nadmořských výškách a svažitých pozemcích, kde je chudší půda, kterou tyto plodiny ještě více vyčerpávají. A přitom jí dávají nazpět jen minimum organické hmoty. A takových věcí je víc. Jenže jak psal spisovatel J.Š Baar, nejhorší pro půdu je její propachtování, tedy pronajmutí. Nájemce se k půdě málokdy bude chovat tak šetrně jako vlastník. A to je bohužel příklad dnešního českého zemědělství.

V Polsku právě nyní jednají světoví politici o důsledcích klimatických změn a možnostech jejich omezení či zastavení. Ovlivňuje nějak klima i nešetrný způsob hospodaření s půdou?

Ano, a to zcela zásadně. Z půdy se totiž na jedné straně uvolňuje při respiraci uhlík do ovzduší, na straně druhé se do ní ale zase ukládá v podobě organické hmoty. Půda je tedy zároveň jímkou i zdrojem uhlíku do atmosféry, přičemž celková bilance zůstává v přirozených ekosystémech prakticky vyrovnaná; co se naváže, to se uvolní. Při intenzivním zemědělském hospodaření je ale výdej CO2 z ekosystému vyšší než jeho příjem. To může samozřejmě přispět významnou měrou k zvyšování oxidu uhličitého v atmosféře. Kvalifikované odhady ukazují, že celosvětově se z půd se do atmosféry uvolní 10 krát více uhlíku než dopravou a průmyslovou činností. .

Znovu se ale nabízí otázka, proč takové informace nezní hlasitěji? I na světových klimatických konferencích se mnohem více hovoří a diskutuje třeba o omezení fosilních paliv než o ochraně půdy...

Možná je to také proto, že omezení spotřeby fosilních paliv je politicky i logisticky dosažitelnější. Dalším faktem je i to, že půda je velmi složitá na výzkum. A odhad reakce půdy na změny jsou často vzhledem k její složitosti jen velmi nepřesné. To ale nic nemění na tom, že alespoň z mého pohledu je dnes ochrana půdy základní podmínkou pro udržitelný život. My se prostě musíme starat o půdu, abychom do budoucna přežili. Půda je z hlediska délky lidského života neobnovitelný zdroj.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud