Česká republika zvládla předsednictví v Radě Evropské unie úspěšně. Předvedla skvělou připravenost, výborné vyjednávací schopnosti, pracovitost, tah na branku, ale také smysl pro kompromis a pro konsensus, tedy empatii a pochopení pro stanoviska a problémy ostatních. Evropská agenda se díky tomu posunula výrazně kupředu. Výsledek je tedy nad očekávání pozitivní, což je dobrá zpráva pro Evropu, pro postavení Česka v ní, pro současnou politickou reprezentaci – která ho ovšem nedokázala dostatečně prodat domácímu publiku, takže lidé v ČR sice nějak vnímají, že to bylo dobré, ale hlubší pochopení jim chybí.
Stačí si opět pustit slova chvály, která zazněla od nejvyšších představitelů institucí EU: „Spolupráce s Českem byla vynikající a EU má vůči němu dluh za práci, kterou odvedlo,“ řekla minulý týden předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. „Vždycky jsme si mysleli, že Česko je úžasné, a posledních šest měsíců ukázalo, že je ještě úžasnější,“ dodala dokonce. Šéf Evropské rady Charles Michel zase vyzdvihoval českou snahu o zachování jednoty a důvěryhodnosti EU. „Byli dobří, neměli jsme však žádné pochybnosti, že budou dobří,“ uvedl.
Chvála na adresu každého končícího předsednictví patří v Bruselu k bontonu, je to obvyklá zdvořilost, ale chvalozpěvy na českou adresu zněly přece jen o něco hlasitěji, nejen od politických špiček, ale také od úředníků, diplomatů, europoslanců, ba novinářů. Bylo to nepochybně i proto, že se původně od Čechů nic moc neočekávalo. V paměti bylo jejich první zpackané představení před devíti lety i pověst euroskeptických bručounů.
Přinejlepším se počítalo s „udržovacím“ předsednictvím, takovým tím matným výkonem, jaký často předvádějí menší země, zejména ty, co vstoupily v roce 2004 a posléze. Tím spíš, že hlavním chodem legislativního procesu mělo být v daném pololetí dokončení části balíku klimatických předpisů „Fit for 55“, což je vlastně prováděcí legislativa Zelené dohody, tedy onoho Green Dealu, pod který se sice premiér Babiš v roce 2019 podepsal, ale který v české kotlině zůstal (i jeho přičiněním) spíše nadávkou než přitažlivým programem.
O to zvonivěji znějí dnes slova hlavního tvůrce a zastánce této dohody, místopředsedy komise Franse Timmermanse: „Zřídka jsem viděl předsednictví, které bylo úspěšnější, cílevědomější a profesionálnější,“ prohlásil v úterý s tím, že sleduje či se účastní dění v institucích EU a jí předcházejících společenstvích téměř 35 let.
Česko podle něj dokázalo naplnit slova svého někdejšího prezidenta Václava Havla, podle nichž by dělení na východ a západ Evropy nemělo být morální či politickou charakteristikou, ale pouze zeměpisnou. Timmermansovi se není co divit – nepochybně patřil mezi ty, kteří neočekávali, že by se Češi balíku „Fit for 55“ úspěšně zhostili. Mýlil se na celé čáře.
