Evropská komise dnes předložila členským zemím návrh, aby dobrovolně snížily spotřebu zemního plynu o 15 procent. Pokud se jim to nepodaří a nastanou mimořádné okolnosti jako úplné zastavení dodávek plynu z Ruska, budou úspory povinné a komise bude mít právo je vymáhat. Smyslem je zajistit, aby se všechny státy unie dokázaly vypořádat s příští zimou, tedy v praxi uplatnit princip evropské solidarity. Návrhem se budou zabývat v úterý ministři energetiky „sedmadvacítky“ pod českou taktovkou.
Předsedkyně komise Ursula von der Leyenová zdůraznila, že snižování spotřeby se týká všech členských států, bez ohledu na to, zda jsou závislé na dovozu ruského plynu či nikoli. Vysvětlila to tím, že pokud Rusko použije plyn proti EU jako zbraň a zastaví dodávky, bude to mít tvrdý dopad na jednotný vnitřní trh EU a tudíž na všechny jeho účastníky.
„Náš největší nepřítel je nyní fragmentace. Pokud dokážeme postupovat jednotně, překonáme všechny obtíže,“ řekla na tiskové konferenci s poukazem na zkušenost se společným a koordinovaným zvládáním pandemie koronaviru. „Všechny členské země musí přispět k úsporám, k budování zásob a k vzájemné solidaritě,“ prohlásila a označila reakci na návrh komise za zkoušku evropské soudržnosti.
Země EU mají dosáhnout dobrovolně 15procentního poklesu spotřeby plynu ve srovnání s průměrnou spotřebou v období srpna až března za posledních pět let, a to do března 2023. Každá předloží plán, jak to hodlá udělat, který bude aktualizován každé dva měsíce a na jehož plnění bude komise dohlížet. Pokud dojde k prudkému výkyvu vedoucímu k nedostatku plynu, spustí komise po dohodě s vládami poplach a nouzový úsporný režim, tedy přechod od dobrovolného k povinnému škrcení spotřeby.
Exekutiva EU předložila zároveň „plán poklesu poptávky“ po plynu, který obsahuje formy a hlediska koordinovaného snižování. Zahrnuje nahrazování plynu jinými palivy, především elektřinou z obnovitelných zdrojů, ale také za určitých podmínek a dočasně uhlím nebo mazutem.
Obsahuje i metodologii snižování dodávek, která chrání především domácnosti a spotřebitele jako nemocnice nebo školy; bere ale také v úvahu potřebu zachovat výrobu nezbytného zboží, narušovat co nejméně dodavatelské řetězce či nepoškozovat nad nezbytnou míru konkurenceschopnost. V sektorech, kterých by se mohly úspory dotknout jako první, jako jsou třeba sklárny, bere v úvahu i nebezpečí trvalých následků v případě vyhasnutí některých pecí a podobně.
