Francouzský prezident kritizuje Rusko, ale chce s ním strategicky spolupracovat

 FOTO: Reuters

Karel Barták

03. 10. 2020 • 07:00
Francouzský prezident Emmanuel Macron si přeje, aby třetím hráčem ve světě 21. století, jemuž dominují Spojené státy a Čína, byla Evropská unie. Podle jeho názoru by tomu pomohlo, kdyby EU obnovila dialog a spolupráci s Ruskem, a to navzdory sankcím, které uplatňuje od anexe Krymu v roce 2014, nekončící válce na východě Ukrajiny i výbuchu odporu vůči Putinově režimu po nedávné otravě opozičního předáka Alexeje Navalného válečným plynem novičok.

Své představy v minulých dnech obhajoval nájemník Elysejského paláce v Litvě a v Lotyšsku, tedy zemích se zlou historickou zkušeností se sousedním Ruskem, k němuž chovají krajní nedůvěru. „Vidíme to tak, že pokud chceme na evropském kontinentu budovat trvalý mír, musíme pracovat s Ruskem. Nemůžeme předstírat, že Evropa je nějaký ostrov daleko od Ruska,“ prohlásil Macron ve Vilniusu. Dialog s Ruskem je podle něj třeba obnovit, „abychom se vyhnuli nejhoršímu“, aniž to „nejhorší“ vysvětlil.

Francie je po brexitu jedinou členskou zemí EU, která zasedá po boku USA, Ruska, Číny a Británie mezi stálými členy Rady bezpečnosti OSN. Při formování evropské zahraniční politiky hraje proto první housle, zejména od nástupu nynějšího prezidenta, který více než jeho předchůdci sází právě na EU. Krom toho v poslední době stále těsněji konzultuje a slaďuje s Německem; dá se tedy předpokládat, že Macronův postoj má tichou podporu Angely Merkelové. Baltské země navštívil po únorové cestě do Polska, tradičně velmi nedůvěřivého vůči Rusku, kde přesvědčoval o tomtéž. Je to vlastně sympatické. Jeho předchůdci by se s ohledy na maličké Lotyšsko nebo Litvu asi nepárali a sotva by jeli propagovat dialog s Moskvou právě tam.

Jeho hostitelé byli ostatně zdvořile obezřetní. „Dialog je vždy důležitý, v dobrých i špatných časech, ale všechno záleží na jeho základech a na jeho pravidlech,“ komentoval Marconovy výroky litevský ministr zahraničí Linas Linkevičius. „Dialog pro dialog však užitečný není, vyvolává dojem, že je všechno v pořádku,“ dodal. Linkevičius vyslovil obavu, aby touha po dialogu nezastínila povinnost odsuzovat porušování mezinárodního práva, jehož se Moskva dopouští. „Obávám se, že když Rusko mluví o dialogu, je vedeno snahou získat pro sebe výjimky nebo zvláštní zacházení,“ vysvětlil litevský šéf diplomacie. Otevřeně však neodmítl Macronovu vizi „architektury důvěry a bezpečnosti“, která zahrnuje i Rusko.

Vazba na Rusko patří k tradičním osám francouzské zahraniční politiky; Macron na ni navazuje po svém. Propaguje dialog, ale zároveň uznává, že si Rusko počíná agresivně a škodlivě. Navalného otravu označil za „pokus o vraždu na ruské půdě“; Rusko ji musí podle něj uspokojivě vyšetřit, nebo, pokud to neudělá, se toho musí ujmout Organizace pro zákaz chemických zbraní. Podobně ostře se vymezil vůči Lukašenkovu režimu v Bělorusku a zfalšovaným volbám, ale nevyhověl požadavku opozice, aby se Francie ujala zprostředkovatelské úlohy při řešení tamní situace.

Macron se totiž ve Vilniusu sešel se Světlanou Tichanovskou, hlavní postavou běloruské opozice a protikandidátkou Alexandra Lukašenka ve zmíněných volbách, která musela po jejich skončení utéct před represí do sousední Litvy. Byl tak vlastně prvním lídrem EU, který s ní mluvil a vyslechl její prosby o pomoc při mezinárodním zprostředkování, které by vedlo k rozuzlení politického patu v Minsku a pokud možno k Lukašenkovu odchodu. „Francie je vždy po boku bojovníků za svobodu a udělá všechno pro to, aby takové zprostředkování bylo,“ řekl po boku litevského prezidenta Gitanase Nausedy. Jedním dechem však prohlásil, že by dal přednost tomu, aby se toho ujala Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), ve které jsou členem jak Rusko, tak oficiální Bělorusko. Zdůvodnil to tím, že EU nesmí dělat nic, co by sloužilo jako záminka k obvinění, že se vměšuje do vnitřních věcí běloruského státu.

Po návštěvě tří stovek francouzských vojáků umístěných ve střední Litvě v rámci tzv. posílené předsunuté přítomnosti Severoatlantické aliance Macron zdůraznil péči o společnou bezpečnost na hranicích EU, aniž jmenoval hrozbu, tedy Rusko, které zde NATO čelí. A posléze podepsal se svými protějšky z obou zemí prohlášení adresované Evropské unii, které vyzývá k přijetí ostřejších zákonů proti dezinformacím a volebním manipulacím. Také nikoho nejmenuje, ale je jasné, že hrozbou je zde opět Rusko.

Má-li se Evropa prosadit na světové scéně jako třetí globální hráč, musí se podle Macrona vybavit dostatečnou obrannou vojenskou kapacitou a nepodřizovat se USA nebo Číně. Při debatě se studenty na vilniuské univerzitě podotkl, že některé evropské země „se zřekly strategické nezávislosti tím, že se staly příliš závislými na amerických zbraňových systémech“. Vrátil tak do hry opět debatu o evropské obraně, která se ve vlnách vrací několik posledních let se stále větší naléhavostí pod vlivem prohlášení prezidenta Donalda Trumpa zpochybňujících americké závazky vůči Evropě. EU se však zatím nedokázala shodnout, že to je opravdu priorita – Macron byl ostatně jedním ze 27 lídrů, kdo na červencovém summitu v Bruselu snížili prostředky pro nově zřízený Evropský obranný fond z 11,4 na sedm miliard eur na sedm let.

SDÍLET