10 let od smrti Jörga Haidera: zůstaly miliardové dluhy i tajemství. A nesmazatelná stopa v Česku | info.cz

Články odjinud

10 let od smrti Jörga Haidera: zůstaly miliardové dluhy i tajemství. A nesmazatelná stopa v Česku

Jörg Haider zemřel 11. října 2008, když na silnici u Klagenfurtu nezvládl řízení svého auta. Později se ukázalo, že měl v době smrtelné nehody v krvi 1,8 promile alkoholu a v místě s povolenou „sedmdesátkou“ jel rychlostí přes 150 kilometrů za hodinu. „Jak žil, tak také zemřel,“ píší dodnes o Haiderovi, proslulém „rychlým a zběsilým“ způsobem života, někteří jeho životopisci.

Rakousko zřejmě nikdy ve své moderní historii nemělo politika, který po celém světě vzbuzoval a dodnes vzbuzuje tak kontroverzní reakce. V politice i osobním životě se pohyboval na hraně zákona, neúměrně riskoval a proslul mnoha kontroverzními výroky na adresu přistěhovalců, Židů, nacistů nebo Benešových dekretů. Zároveň se ale kvůli svým nesporným řečnickým schopnostem a mladistvému vzhledu stal „miláčkem davů“. Mnozí Rakušané jsou dodnes schopni Haiderovi odpustit i to, že Rakousko bude ještě dlouho splácet dluhy, které po něm zůstaly ve státní kase.

Kdo tedy vlastně byl Jörg Haider? Mimo jiné také člověk, jehož politická kariéra je pevně spjata s Českou republikou. Haider se v roce 1983 stal předsedou krajně pravicové Svobodné strany Rakouska (FPÖ), kterou o 16 let později dotáhl ke zděšení mnoha dalších evropských politiků do vlády.

Odezva na sebe nenechala dlouho čekat. Čtrnáct států tehdejší EU na Rakousko uvalilo diplomatické sankce. A to zejména kvůli Haiderovým výrokům a stylu politiky. Haider, který byl 11 let hejtmanem rakouské spolkové země Korutany, například „chválil zaměstnaneckou politiku třetí říše“ či označoval nacistické koncentrační tábory za „kárné“. Také ale žádal okamžité zrušení poválečných Benešových dekretů. Vedle toho se tvrdě vymezoval vůči přistěhovalcům a odmítal rozšíření EU směrem na Východ,

„To by znamenalo vyhlášení války Rakousku a zničující tažení proti domácímu zemědělství“ řekl k plánům na začlenění Česka a dalších postkomunistických zemí do unie. Když už bylo rozšíření EU neodvratné, Haider prosazoval, aby byl Česku povolen vstup pouze za předpokladu, že zruší Benešovy dekrety a zastaví dostavbu jaderné elektrárny Temelín.

Haider se také otevřeně pustil do křížku s tehdejším českým premiérem Milošem Zemanem, jehož vláda se k sankcím EU připojila, i když ještě nebyla členskou zemí unie. Zeman v jednom z rozhlasových rozhovorů řekl: „Čím dříve se Rakušané zbaví Haidera a jeho postfašistické strany, tím lépe“.

Haider kontroval tím, že připomněl Zemanovi jeho dřívější členství v KSČ. „Tento pán, který je komunistou a teď se jako korouhvička pokouší o demokracii, ve skutečnosti svým duševním postojem vyjádřil jen to, co bohužel léta a desetiletí bylo právě v Česku oficiálním myšlením,“ uvedl někdejší korutanský hejtman.

Jeho politická hvězda ale začala pohasínat. A nepomohlo ani to, že díky svým známostem s tehdejším libyjským diktátorem Kaddáfim, jehož několikrát osobně navštívil, dokázal zajistit pro Korutany levnější pohonné hmoty. Haider se nakonec rozhádal i se svou mateřskou stranou, kterou opustil a založil konkurenční Spolek pro budoucnost Rakouska (BZÖ), ten však už nedokázal navázat na volební preference Svobodných.

Haider v roce 2008 podlehl zranění z autonehody. Krátce před svou smrtí poskytl rozhovor autorovi tohoto článku, v němž výrazně zmírnil některé své výroky na adresu České republiky. „Rozhodně nejsme nepřítelem Čechů,“ prohlásil mimo jiné.

Se smrtí Haidera však ze skříní na korutanském hejtmanství vypadlo hned několik kostlivců, kteří straší Rakousko dodnes. Především se ukázalo, že Haider a jeho blízcí takřka „vytunelovali“ zemskou banku Hypo Alpe Adria, která za jeho éry nejen rozpůjčovala peníze na neprůhledné projekty na Balkáně, ale pravděpodobně přes nastrčené figury financovala i samotného Haidera a jeho politické aktivity.

Když banka zkrachovala, vyšlo na povrch, že spolková země Korutany dluží na zárukách za její nesplacené závazky kolem 11 miliard eur (297 miliard korun), tedy takřka desetkrát větší částku než představuje její roční rozpočet. A není tedy schopná vlastními silami dluhy splatit. Korutany musely zmrazit platy úředníků, zavřít některé školy a zdravotnická zařízení, ani to však nestačilo. Aby této spolkové zemi nehrozil jako prvnímu středoevropskému regionu bankrot, musela velkou část závazků převzít rakouská vláda. A dědictví po Haiderovi tedy splácí každý rakouský daňový poplatník.

Přesto pro mnoho Rakušanů zůstává Jörg Haider politickou modlou. Důkazem byla i řada vzpomínkových a pietních akcí v celém Rakousku a zejména v Haiderem zadlužených Korutanech. Deset let od smrti populárního politika se ale každopádně ukazuje, jak radikálně se za tak krátké období změnila evropská politika.

Zatímco v roce 2000 uvalila EU kvůli účasti Haiderových Svobodných na Rakousko sankce, dnes současná rakouská koalice lidovců a FPÖ v Bruselu nikoho nevzrušuje. Přitom výroky Svobodných, zejména jejich současného předsedy Stracheho na adresu přistěhovalců a odpůrců nacismu, si nijak nezadají s vyjádřeními Jörga Haidera. Jenže v mezidobí se kvůli migrační krizi na evropské politické scéně etablovala i řada jiných populistických stran s podobnou rétorikou. To, co kdysi říkal Haider, je dnes běžnou součástí slovníků mnoha dalších evropských populistů.

A na milost vzal nakonec Svobodné i Miloš Zeman. Zatímco ještě v roce 2002 označil jako premiér FPÖ pod Haiderovým vedením za postfašisty, před dvěma roky přijal prezidentského kandidáta Svobodných Norberta Hofera na Pražském hradě. A otevřeně mu vyjádřil podporu. A to i přesto, že Svobodní kromě protiimigrační politiky nadále prosazují zrušení Benešových dekretů. „Svou vlastní zemi zanechal v dluzích. Jeho politický styl ale dnes vítězí v celé Evropě,“ napsal na Haiderovu adresu německý deník Die Zeit.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud