Proč máme platit Italům, ptají se Němci. Jsou skutečně chudší?

Evropa se dohodla na podobě finanční pomoci po úderu koronaviru a je to opět Německo, které by mělo nést největší část nákladů. Mnozí Němci už se ale začínají ptát, proč by právě oni měli tolik přispívat zemím, jako jsou Španělsko nebo Itálie. Jejich obyvatelé jsou prý v mnoha ohledech vlastně movitější než obyvatelé Německa.

I když se to může zdát jako nesmysl, stoupenci této úvahy mají následující seriozní argument: Kdo je vlastně bohatší? Ten, kdo vydělává třeba 50 tisíc korun měsíčně, ale žije v nájmu a nemá prakticky žádný majetek, nebo ten, kdo bere sotva polovinu, ale bydlí ve vlastním a k tomu ještě může každý týden například jezdit na chatu po rodičích? 

Spor ohledně „pravého bohatství“ lze vztáhnout i na celé státy a právě o to se kritici výše německého příspěvku na unijní pomoc opírají. Němci jsou sice „motorem“ evropské ekonomiky a z hlediska HDP jedním z nejbohatších států světa, ovšem týká se to „výdělku“ a nikoliv soukromého majetku. 

Podle široce používané statistiky banky Credit Suisse z loňského roku vlastní průměrný Němec v rámci mediánu čistý majetek bez dluhů v hodnotě 35 310 eur (918 000 korun), zatímco průměrný Ital se může pochlubit majetkem za 91 889 a Španěl dokonce za 95 360 eur (takřka 2,5 milionu korun).

„Mají větší majetek. Tak proč máme Italům a Španělům vlastně platit?“ napsal v titulku svého článku německý deník Focus. A v podobných úvahách není v poslední době v německých médiích ani zdaleka osamocen.

Bohatí lidé, chudý stát

Z částky 750 miliard eur, kterou se Evropská unie chystá napumpovat do koronavirem zasažené ekonomiky, mají necelou šestinu (130 miliard) zaplatit právě „bohatí“ Němci. A to zejména ve prospěch jižních nebo východoevropských států. Například Italové a Španělé, ke kterým směřuje velká část pomoci, přitom mají v přepočtu na hlavu nejen mnohem větší majetek než Němci, ale, což s tím souvisí, také mnohem větší podíl vlastního bydlení.

Zatímco v Německu žije ve vlastním domě či bytě 51 % obyvatel, v Itálii je to 71,4 a ve Španělsku 77,1 % populace. A opět se tedy dá s nadsázkou říci: zatímco velká část Němců bydlí v nájmu, ze „svého“ ještě přispívá na život těm, kteří se někde v Livornu nebo v Neapoli dívají každý den na moře z balkonu svého domu.

Milan Kundera a ti druzí: České osudy (nejen) jedné generace

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital