Vánoce v běhu času: Dickensova „Vánoční koleda“ je proslulá nejen v Anglii; rády ji měly i děti v komunistickém Československu

Dobrá, dobrá, tentokrát to tedy bude znovu na „osobní notu“, alespoň zčásti. Příběh, o němž bude dnes řeč, mi četla poprvé babička, když jsem byl ještě malý kluk, pěti nebo šestiletý, což vím docela jistě, protože jsem ještě nechodil do školy. Povídka o lakotném, mrzoutském a vůbec nepříjemném bohatém londýnském obchodníkovi jménem Ebenezer Scrooge (anebo česky, v překladu Jana Váni, Skruž, v jiném třeba rovněž trefný Vydřigroš), jenž se polepšil díky „vánočním duchům“, kteří jej navštívili během svátků, na mě silně zapůsobila.

Nebylo to jen tím, že v Dickensově příběhu vystupovali hned čtyři duchové, z toho tři „duchové Vánoc“ (Ghosts of Christmas), což mě, zvyklého na „pohodového“ českého Ježíška, fascinovalo, a jen tím, že to nakonec dobře dopadlo, ale i nanejvýš realistickým vylíčením poměrů, v nichž v polovině 19. století žila londýnská chudina. Jako kluk předškolního věku jsem přirozeně nic netušil o tehdejším anglickém či britském kapitalismu, stejně jako jsem netušil, jak vlastně vypadá tzv. reálný (husákovsko-bil᾿akovsko-jakešovský) „socialismus“; měl jsem nicméně, což si pamatuji dodnes, nevyvratitelný dojem, že mi nic neschází, že jsem v bezpečí, že je mi s rodiči a maličkou sestrou o Vánocích moc dobře, zatímco tenkrát, v těch dávných časech, to nebyla v Anglii žádná legrace.

Dickensův přesvědčivý popis nuzných poměrů, v jakých žil Skružův písař Bob Cratchit (česky Škrábek) a jeho blízcí, včetně nejmladšího, vážně nemocného a zchromlého syna Timothyho či Timea Tina (česky Timíka), se mi tenkrát vracel i ve snech, a to tím spíš, že jsem tytéž Vánoce viděl také televizní inscenaci na motivy Dickensovy knížky „Oliver Twist“ v režii Františka Laurina z roku 1965, která byla též velmi sugestivní, zejména pokud šlo o životní podmínky malých i dospívajících dětí v britských sirotčincích na konci první poloviny již zmíněného 19. století. Mimochodem, když teď o „Vánoční koledě“ a o „Oliveru Twistovi“ píšu pro INFO.CZ, uvědomuji si, že jsem se právě díky nim vlastně poprvé setkal s Anglií, respektive s Velkou Británií, jejíž dějiny a jejíž kultura, sport atd. se posléze staly mou celoživotní láskou…

Vraťme se ale do Vánoc roku 1969 či 1970, kdy jsem se zatajeným dechem poslouchal, jak mi babička předčítá Dickensovu „koledu“, která poprvé vyšla přesně 19. prosince 1843, příběh o tom, jak se skrblickému Skružovi, „jehož jméno bylo tak výborně zapsáno na burze“, sedm let po smrti zjevil na Štědrý večer (jemuž Angličané říkají Christmas Eve) duch jeho bývalého obchodního partnera Jacoba (Jakuba) Marleyho, aby jej varoval, že pokud nezmění své chování, čeká ho krajně truchlivý osud. Současně mu také naznačil, že za ním brzy přijdou další duchové, což se, zpočátku k malé radosti vyděšeného Skruže, který měl jinak „pro strach uděláno“, opravdu stalo; a právě po tomto „prologu“ svého druhu povídka či „koleda“, chcete-li, vlastně teprve začíná…

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Jaké byly historické peripetie Dickensovy koledy?
  • Proč je povídka tak oblíbená?
  • A jakých filmových adaptací se dočkala?
sinfin.digital