Babišův „rok blbec“. Letopočet 2020 ukončil jeho dominanci, na řadě jsou Bartoš a Fiala

30. 12. 2020 • 07:00
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Počátek roku 2020 zastihl premiéra Andreje Babiše v pozici nezpochybnitelného hegemona politické scény. Končí pro něj poněkud příznačně rozhovorem jeho manželky, v němž se svěřuje, že jí opakovaně slíbil odejít z politiky v říjnu 2021. Co se stalo? Co udělal špatně a co je důsledkem neočekávaných událostí i neodvratného vývoje? A co to znamená pro Českou republiku?

Před rokem jsem psal, že Andrej Babiš má vše ve svých rukách a vzdor eskalaci problému se střetem zájmů a masivním protestům občanů stále může rozhodnout o budoucnosti Česka i po volbách v roce 2021. Jako nejpravděpodobnější se jevila varianta, že v nich zvítězí, dohodne příští koalici, zůstane však mimo kabinet a bude ho řídit zpovzdálí. Tato možnost je sice stále ve hře, ale ANO si už nemůže činit nárok, že si ji vynutí. Musel by mu ji někdo nabídnout…

Co se tak zásadně změnilo? Pro předsedu vlády nastala fatální konjunkce tří jemu nenakloněných planet: Dohnaly ho problémy minulosti, vyhořel při řešení aktuálního problému a konečně se dokázaly zformovat síly budoucnosti. Spojený vliv střetu zájmů, epidemie koronaviru a sjednocení opozice zastínil jeho hvězdu, která ještě před dvanácti měsíci jasně dominovala politickému nebi. Vezměme to vše popořadě.

Když je člen vlády beneficientem obřího holdingu, který je silně závislý na podnikání se státem a inkasuje miliardy za veřejné zakázky a dotace, nemůže to dělat dobrotu. Od počátku Babišova razantního vstupu do politiky bylo jasné, že buď jeho střet zájmů zničí demokracii, nebo ho demokracie donutí dát si své věci do pořádku. Dlouho to vypadalo na to první. Ale v roce 2020 se karta přeci jen otočila. Evropská unie řekla ne dotování Agrofertu a čeští poslanci definovali Babiše jako jeho skutečného vlastníka.

Je velmi nepravděpodobné, že by za této situace lídr ANO stál o to vstoupit do příští vlády a riskoval tak odstřižení Agrofertu od všech českých i evropských peněz. Což je pro něj nepříjemná změna, která silně podlamuje jeho vyjednávací pozici, protože už nemůže svou absenci v kabinetu nabízet jako bonus, když jde pro něj o „poznanou nutnost“. Rovněž se tím ztěžuje argumentace každému, kdo by přeci jen chtěl utvořit koalici s ANO, neboť už by nemohl Babišovo „vyautování“ vydávat za své vítězství.

Ani tato lapálie by ale Babiše nezlomila. Musel s ní dlouhodobě počítat a je vůbec otázkou, jak silný dopad by měla na jeho voliče, kteří jsou vůči střetu zájmů silně rezistentní. Horší je selhání během koronakrize, s níž nemohl počítat nikdo. Za rapidním propadem preferencí určitě stojí neschopnost při vedení země v těžké chvíli. Příznivce ANO zjevně nijak nebolí miliardy, které čerpá na jejich úkor, neboť ty oni nevidí. Zato zlé důsledky řetězu neuvěřitelných chyb zejména při druhé vlně epidemie mají denně na očích.

Andrej Babiš si od počátku vytvářel image schopného manažera, který vše zařídí a je o několik tříd lepší než tradiční demokratičtí politici. Takto ho také mnozí lidé volili a dosud volí. Měli pocit, že jim přinese prosperitu a období konjunktury jim zdánlivě dávalo za pravdu. Vše je nyní pryč jako mávnutím kouzelného proutku. Řídící schopnosti se ukázaly být iluzí a s koronakrizí kráčí i ta ekonomická. Tu se premiér snaží aspoň do voleb odehnat bezprecedentním zadlužováním země. Ale své nemehlovství nezakryje.

Definitivní ranou do vazu však je pro šéfa ANO až sjednocování opozice, které mnozí pokládali za nereálné. Ale v tomto roce se zřejmě už pevně ustavily dva silné bloky: liberální, tvořený Piráty se STAN, a konzervativní, v němž se spojily ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Ten druhý v prvním měření získal téměř dvacet procent, stranám v tom prvním dává prostý součet hlasů dokonce třicet procent. Toto jsou samozřejmě jen první nástřely a do voleb je daleko, ale dává to celkem dvojnásobek nynějších preferencí ANO.

Už tyto součty představují zásadní kvantitativní změnu oproti roku 2019. Ještě horší zprávou pro Babiše je však ona změna kvalitativní. Ve volbách 2017 dostala „pětka“ skoro dva miliony hlasů, ANO jeden a půl milionu, ale na mandáty to dopadlo obráceně. Rozdrobená demokratická opozice jich vlivem volební formule, jež preferuje velké strany, získala sedmdesát, vládní hnutí o osm více. Pokud ale tři subjekty dosáhnou na výsledek mezi dvaceti a třiceti procenty, situace se otočí a opoziční bloky budou mít společně většinu.

Suma sumárum, situace je dnes pro ANO taková, že z pozice týmu, který diktuje hru všem ostatním, sestoupil na úroveň družstva, které musí čekat, jak dopadnou ostatní zápasy. V tomto případě zejména věřit, že se vzájemně pobijí ODS a Piráti. Jedině pak může doufat v postup z volební skupiny do vlády. Situace by nebyla tak zlá, kdyby ANO mělo větší koaliční potenciál. Nebo alespoň nějaký. Ten současný se limitně blíží k nule, jak dokázalo i jednání o hejtmanech. A to je v regionech odpor k ANO menší než na celostátní úrovni.

Z rukou Andreje Babiše přechází s novým rokem moc rozhodnout o budoucím vládním uspořádání do rukou lídrů opozice. Zejména Petra Fialy a Ivana Bartoše. Marian Jurečka, Markéta Pekarová Adamová a Vít Rakušan se dostanou do hry přiměřeně. Více samozřejmě tehdy, pokud předsedové nejsilnějších stran obou bloků v něčem selžou. A stávající premiér, který zažil doslova „rok blbec“, dostane možnost hrát o vládní finále jen v případě, že vyhoří všichni.

V roce 2021 se pozornost od Babiše přesune k Bartošovi a Fialovi. Změna to bude pro oba. Nahoře fouká, a pokud aspoň jednu věc šéf ANO vždy zvládal, tak schopnost vzdorovat kritice a přežít řadu chyb a skandálů. Způsob, jakým tak činil, pokládám za hanebný a nevůdcovský, ale uznávám, že mu dlouho fungoval a že alespoň opticky nikdy ani na okamžik neztratil víru v sebe sama. Uvidíme, zda předsedové Pirátů a ODS osvědčí stejnou vitalitu a vůli k moci. Jinak padnou dříve, než začnou. A nyní jsou na tapetě oni, Babiš přestává být zajímavý.

Uvidíme, zda v říjnu příštího roku Andrej Babiš vyplní veřejně vyslovené přání své ženy a vrátí se k rodině. I kdyby ne, mohou jí ho splnit voliči, kteří zřejmě ve své většině zatoužili po změně. Asi jediným, kdo to Babišové může zkazit, jsou opoziční lídři. Budoucnost mají ve svých rukách oni, a proto se v roce 2021 věnujme daleko více jim, než pomalu odcházející minulosti zastoupené dvěma posledními přežívajícími politickými dinosaury na Hradě a ve Strakově akademii. Až jejich doba skončí, půjde o důvod k radosti v mnoha rodinách.

INSIDER — Hřib: Čína a Rusko tu mají dvě ambasády - oficiální a pak na Hradě