Babišův „rok blbec“. Letopočet 2020 ukončil jeho dominanci, na řadě jsou Bartoš a Fiala

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Počátek roku 2020 zastihl premiéra Andreje Babiše v pozici nezpochybnitelného hegemona politické scény. Končí pro něj poněkud příznačně rozhovorem jeho manželky, v němž se svěřuje, že jí opakovaně slíbil odejít z politiky v říjnu 2021. Co se stalo? Co udělal špatně a co je důsledkem neočekávaných událostí i neodvratného vývoje? A co to znamená pro Českou republiku?

Před rokem jsem psal, že Andrej Babiš má vše ve svých rukách a vzdor eskalaci problému se střetem zájmů a masivním protestům občanů stále může rozhodnout o budoucnosti Česka i po volbách v roce 2021. Jako nejpravděpodobnější se jevila varianta, že v nich zvítězí, dohodne příští koalici, zůstane však mimo kabinet a bude ho řídit zpovzdálí. Tato možnost je sice stále ve hře, ale ANO si už nemůže činit nárok, že si ji vynutí. Musel by mu ji někdo nabídnout…

Co se tak zásadně změnilo? Pro předsedu vlády nastala fatální konjunkce tří jemu nenakloněných planet: Dohnaly ho problémy minulosti, vyhořel při řešení aktuálního problému a konečně se dokázaly zformovat síly budoucnosti. Spojený vliv střetu zájmů, epidemie koronaviru a sjednocení opozice zastínil jeho hvězdu, která ještě před dvanácti měsíci jasně dominovala politickému nebi. Vezměme to vše popořadě.

Když je člen vlády beneficientem obřího holdingu, který je silně závislý na podnikání se státem a inkasuje miliardy za veřejné zakázky a dotace, nemůže to dělat dobrotu. Od počátku Babišova razantního vstupu do politiky bylo jasné, že buď jeho střet zájmů zničí demokracii, nebo ho demokracie donutí dát si své věci do pořádku. Dlouho to vypadalo na to první. Ale v roce 2020 se karta přeci jen otočila. Evropská unie řekla ne dotování Agrofertu a čeští poslanci definovali Babiše jako jeho skutečného vlastníka.

sinfin.digital