KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Již tak neklidnou atmosféru kolem střídání na špici Evropské komise dál rozvlnil minulý týden článek jednoho z veteránů mezi bruselskými novináři Jeana Quatremera o tom, že nastupující předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se obklopuje lidmi, kteří Evropské unii nerozumí, a odmítá komunikovat se zaměstnanci Komise. Dlouholetý zpravodaj francouzského listu Liberation se pozastavil nad tím, že zkušená politička si počíná na samém začátku své evropské kariéry neobratně, ba amatérsky.
Quatremer patří k těm novinářům, kdo mají v bludišti úřadoven Evropské komise nejlepší kontakty. Zároveň vyniká schopností i touhou provokovat a vyvolávat polemiky. Jeho anonymní zdroje si ve zmíněném textu stěžují, že příští předsedkyně nevěří nikomu než dvěma Němcům, které si přivedla z berlínského ministerstva obrany. Není schopna sestavit vlastní kabinet, ani jmenovat budoucí mluvčí Evropské komise. Lidé v nejvyšších patrech paláce Berlaymont, sídle Evropské komise, kteří jí mají pomáhat a připravovat ji na budoucí úřad, si prý připadají odstrčení a bezradní.
Volal jsem hned do Bruselu, abych od vlastních zdrojů tyto dohady prověřil. Bylo mi řečeno, že se o konkrétních personálních plánech nastávající předsedkyně skutečně mnoho neví. Novinářům se spíše vyhýbá a nemá ráda ani fámy, ani úniky informací. Faktem je, že o rozdělení funkcí v budoucí komisi se nevědělo do poslední chvíle, což se v bruselském informačním cedníku stává jen zřídka. Lidé, s nimiž jsem mluvil, na rozdíl od Quatremera považují tuto zdrženlivost za spíše pozitivní. Nálada je podle nich konstruktivní, bez obvyklých intrik. Podle jednoho z nich převládá dojem, že „zatím panuje důvěra a hraje se čistá hra.“
