Biden není žádná katastrofa. Jen doufejme, že se nevydá cestou Obamy, to by poškodilo i nás

Michal Půr

06. 11. 2020 • 15:25
KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Vítězství Joea Bidena v amerických prezidentských volbách stále není oficiální, ale už takřka neexistuje možnost, že by jej Donald Trump porazil. Hlasy stále nejsou sečtené ve čtyřech státech, ovšem ve třech z nich je Biden ve vedení a stačí mu získat jediný z nich. Předpokládejme tedy, že je otázkou času, než posbírá potřebných 270 volitelů a uvažujme, jak by nadcházející roky s jeho administrativou mohly vypadat. Tedy, pokud do výsledků voleb zásadně nepromluví soudy...

Navzdory prohlášením Donalda Trumpa nejde o žádnou katastrofu, kvůli které by měla polovina světa shořet v plamenech. Biden se jako prezident dost možná bude muset potýkat s převahou republikánů v Senátu, což mu do jisté míry sváže ruce. Zafunguje určitě i zaběhlý „deep state“. Zkrátka očekávat, že bude prezidentem velké změny, je naivní. Přesto existuje několik otázek, jejichž zodpovězení bude zcela zásadní pro další vývoj světa a konečně i České republiky. 

Trump nemá k Evropě příliš pozitivní vztah, ale především jeho arogantní chování v Severoatlantické alianci vedlo ostatní země k uvědomění, že Spojené státy tu jako spojenec nemusí být vždycky. Podařilo se mu tak donutit členy NATO ke zvyšování výdajů na obranu, což je nepochybně pozitivní vývoj. Stejně se začalo chovat i Česko, kde startuje dlouho vzývaná a potřebná modernizace armády. Je v našem životním zájmu a nesmíme podlehnout dojmu, že s odchodem Trumpa můžeme zase přestat, protože přichází strýček Joe a s ním uplácáme nějakou dohodu, kterou nikdo nebude dodržovat. Doufejme naopak, že Biden bude na státy NATO dál tlačit, potřebujeme to jako sůl.

Ještě důležitější bude přístup USA k Číně. Trump se často choval takřka jako vyšinutý, ale Čínu chápal jako soupeře, který Spojené státy může vystřídat na čele. Snažil se proto Peking izolovat a vystupoval proti němu agresivně s jediným cílem: oddálit střídání na čele světových velmocí a připravit se na případný konflikt, který se časem klidně může zvrhnout v konflikt vojenský.

V současnosti jsme především svědky střetu na poli technologií a musíme si přiznat, že taháme za kratší konec. Postoj Bidena-prezidenta bude v tomto ohledu klíčový, přestože se na první pohled může zdát, že republikáni a demokraté jsou v tomto ohledu v souladu. Každopádně si dokážu představit, že Bidenovo vítězství potěší čínské komunisty přeci jen o něco více, než vidina dalších let s Trumpem.

Paradoxy vztahů s Ruskem

Dalším bodem je vztah USA s Ruskem. Trump vstupoval do úřadu div ne s pověstí ruského agenta. Mnohá média tuto linku dlouho přiživovala, ale nic se nepotvrdilo a kauza ovlivňování amerických voleb skončila. Během Trumpova prezidentství Moskva nijak výrazně neprovokovala a nutno dodat, že úřadující prezident byl k Putinovi o dost asertivnější než jeho předchůdce Barack Obama. Ten Moskvě v podstatě odevzdal Krym a polovinu Blízkého východu. Rusové moc dobře věděli, že Obama je slaboučký a nešetřili dezinformacemi a diverzními akcemi. Trumpova administrativa v tomto ohledu převýšila tu předchozí o několik tříd.

Úplně stejně dopadlo poměřování sil na Blízkém východě. Trump stál rozhodně za Izraelem, což je jeden z našich nejdůležitějších spojenců, a dosáhl průlomu, jaký nedokázalo učinit mnoho jeho předchůdců. Izrael tak mohl navázat vztahy s řadou zemí, které si tuto možnost v minulosti zapověděly. Pokud se podíváme za hranice regionu, Írán momentálně stojí v koutě a má tolik vnitřních problémů, že s tím klesá i jeho výbojnost. Bylo by vhodné, aby Biden tuto linku přinejmenším dál držel. Je otázka, zda se to stane, když v řadách demokratů je několik otevřených antisemitů, mimo jiné senátorka Ilhan Omar.

Vnitrostátní agenda USA je z našeho pohledu poměrně irelevantní, protože evropský a americký systém se natolik liší, že k jejich sblížení určitě nedojde. A to ani během nadcházejícího funkčního období, ani během několika dalších (desítek) let. Možná nás může zajímat, kdo vystřídá na pozici velvyslance v Česku současného ambasadora Steva Kinga. Toho si pochvaluje velká část politické scény, nicméně mnozí jej vnímají jako příliš extenzivního, tedy jako někoho, kdo až moc často zasahoval do vnitřních záležitostí země. Z tohoto pohledu tak bude střídání velvyslance v Praze vyložené osvěžení.

Ve prospěch Bidena hraje i změna atmosféry. Éra konfliktních lídrů, což Trump byl, je v jádru neskutečně otravná a vyloženě negativně ovlivňuje život každého z nás. I největší konzervativec a republikán musel přiznat, že Trumpovo vystupování bylo často nepřijatelné, hloupé a extrémní. Snášet takové chování další čtyři roky by bylo náročné nejenom pro Američany. Ideálem by bylo, kdyby Biden navenek přinesl určitou eleganci a potřebný klid, zatímco jeho administrativa by pracovala podobně asertivně jako ta Trumpova. Naopak nejhorší by bylo, kdyby onen klid zavládl i v jeho administrativě. Byl by to krok zpět k Baracku Obamovi, jehož prezidentství nám rozhodně nic dobrého nepřineslo.

Americké volby jsme probírali i v pořadu Kapitola. Hostem byl ekonom Petr Gapko, poslechněte si podcast.

SDÍLET