Blatný buď lže, nebo něco tají. Obojí je pro Česko hrozivá zpráva

KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Ministr zdravotnictví Jan Blatný bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení zpochybnil věrohodnost oficiálních statistik, které v Česku uvádějí počet obětí nákazy covidem-19. Buď by měl svá slova okamžitě a s patřičnými důkazy doložit, nebo by ho měl premiér odvolat z funkce. Jiná možnost neexistuje. Nic není totiž ve vážné krizi tak nebezpečné, jako když lidé ve vedení státu vyvolávají nejistotu a zmatky.

Blatný vyjádřil pochybnosti o statistikách úmrtí na covid už minulou středu v poslanecké sněmovně. Naznačil, že Česko vykazuje mrtvé s nákazou příliš „poctivě“. A tím se samo (i když ve skutečnosti vlastně neprávem) dostává v mezinárodním srovnání do pozice země, která má v přepočtu na obyvatele jednu z největších úmrtností na covid na světě. „My vykazujeme každého, kdo zemře i na autonehodu a má covid-19, jako člověka, který zemřel na covid-19,“ prohlásil Blatný.

INFO.CZ už ve čtvrtek požádalo telefonicky i písemně Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), aby Blatného slova buď potvrdil nebo vyvrátil. To, co Blatný řekl, je totiž nesmírně závažná zpráva, která se dá číst jen dvěma způsoby. Buď ministr po takřka třech měsících ve funkci překvapivě zjistil, že ÚZIS zbytečně nadhodnocuje počet mrtvých na covid tak, aby na tom Česko bylo v mezinárodním srovnání obzvlášť špatně. To je sama o sobě třaskavá informace. Pak by se totiž každý musel ptát, proč by to vlastně ÚZIS dělal nebo kdo mu to nařídil.

Druhou možností ale zůstává, že si Blatný čísla ze statistiky špatně vyložil a tuto mylnou interpretaci pak použil k částečnému zpochybnění závažnosti infekce covidem-19. Vzhledem k tomu, že se jedná o ministra zdravotnictví, byla by taková možnost podobně závažná jako v prvním případě.

Právě proto požádalo INFO.CZ ve čtvrtek mluvčí ÚZIS Lenku Svobodovou o to, aby úřad, který statistiku úmrtnosti na covid vytváří, Blatného slova okomentoval a vysvětlil. Opravdu patologové u každé z obětí dopravních nehod zjišťují přítomnost covidu a pozitivní nálezy zanášejí do statistiky úmrtí na covid? A pokud se tak skutečně děje, kolik takových případů od začátku pandemie bylo? Za celý rok 2020 přišlo při dopravních nehodách v Česku o život 460 lidí. I kdybychom (opravdu čistě teoreticky)  připustili, že úplně každá oběť v sobě měla „covid“, statistiku úmrtnosti po infekci koronavirem by to nijak zvlášť neovlivnilo. K dnešnímu dni totiž v Česku podlehlo infekci podle údajů ministerstva zdravotnictví 15 369 lidí. O čem tedy vlastně Blatný mluví?

Mluvčí ÚZIS potvrdila, že její úřad přeposlal dotaz i na tiskový odbor ministerstva zdravotnictví, odpověď ale zatím nepřišla ani z jednoho úřadu. Místo toho Jan Blatný o víkendu v rozhovoru pro TN.cz nejen zopakoval svou tezi o tom, že se do úmrtnosti na covid v Česku dávají i oběti nehod, ale ještě něco přidal. Počet skutečně prokázaných úmrtí  „na covid“ může být podle něj v republice oproti oficiálním statistikám až o dvě třetiny nižší. „Z těch, kteří jsou v Česku ve statistikách úmrtí s covidem-19, zemřelo v přímé souvislosti s tímto onemocněním 30 procent. U 10 procent souvislost nebyla prokázaná a u 60 procent je možná nebo pravděpodobná. Tito lidé měli i jiná závažná onemocnění, například nádory,“ uvedl ministr zdravotnictví.

A mezinárodní srovnání? „Hlášení úmrtí v souvislosti s covidem-19 není doposud mezinárodně standardizováno. Jistě se jedná o závažné téma,“ řekl Blatný pro TN.cz. Co tím chtěl ministr říci? Že sice máme v přepočtu na obyvatele mnohem víc mrtvých s covidem než Rakousko, Německo či Slovensko, ale že to ve skutečnosti může být naopak? Nebo proč to Blatný vlastně takto, tedy takzvaně „na půl úst“, vlastně říká? Ministr má možná v záloze nějaký tajný trumf, něco, čím svá slova věrohodně podloží a přijde s nějakou časovanou bombou, která dosavadní příčiny i průběh pandemie v Evropě postaví do úplně jiného, překvapivého světla. Zatím ale s ničím takovým nepřišel. Místo toho se stalo přesně to, co se dalo po Blatného „neurčitých“ slovech očekávat.

Ministrových slov se okamžitě chytli nejrůznější konspirátoři a odpůrci protiepidemických opatření. Sociální sítě jsou doslova zahlcené citacemi Blatného posledních výroků. A to zejména od těch, kteří už dlouho tvrdí, že statistika úmrtí s covidem je zkreslená a nevěrohodná, infekce není tak nebezpečná,  jak by se mohlo zdát a Bůh ví, jak to všechno vlastně je, kdo to zavinil a kdo na tom vydělává.

Není nic platné, že se někteří jiní odborníci (třeba Jan Kulveit z Oxfordské univerzity) snaží Blatného neurčité argumenty vyvrátit. Tvrdí, že Česko se v metodice určování počtu obětí infekce rozhodně nijak významně neliší od jiných evropských zemí. Stejně tak argumentují tím, že i člověk s nádorem sice mohl podlehnout rakovině, pokud ale měl zároveň covid, virus jeho smrt urychlil. Někdo tak kvůli covidu zemřel třeba o hodinu dříve, než by zemřel bez něj, někomu koronavirus zkrátil život o rok a někomu o dvacet let. Každopádně infikovaných, kteří zemřeli a přitom u nich lze se stoprocentní jistotou vyloučit vliv koronaviru, je podle Kulveita naprosté minimum.

Jenže ministrovy výroky už žijí vlastní životem. A není divu. Pokud někdo z iniciativy „Chcípl pes“, bojující za otevření hospod nebo prostě kdokoliv z pochybovačů o smyslu protiepidemických opatření chtěl nějaký pádný důvod k „revoltě“, tak ho dostal. Přímo od ministra zdravotnictví. A to nikoli proto, že by snad Blatný otevřeně vyzýval k nedodržování pravidel.  O to vůbec nejde. Jde o tom, že ministr zpochybnil statistiky, které zveřejňuje přímo jeho ministerstvo a jím pověřené úřady.

To je ta hlavní voda na mlýn všem pochybovačům. Potvrzení jejich deklarované představy, že věřit se při pandemii nedá ničemu a nikomu, všechno je tak nějak podivné a vůbec není jisté, kdo za tím vším stojí. Přesně tak, jak se každý může přesvědčit, takzvaní covidoví pochybovači Blatného slova pochopili nebo lépe řečeno využili. Pokud chtěl ministr opravdu říci něco převratného k pandemii, pak to měl říci jasně, s důkazy a bez pochyb. Část kritiků vlády tvrdí, že se Blatný a někteří jiní ministři vlastně ten hrozivý počet úmrtí na covid-19 v mezinárodním srovnání  snaží zlehčovat záměrně. Až (doufejme) pandemie skončí, pak se bude určitě hledat nejen politická, ale možná i trestní odpovědnost jednotlivých politiků. A Česko zatím nevychází v mezinárodním měřítku v počtu obětí covidu vůbec dobře.  

Jedna věc je ale jistá už dnes. Každý politik může udělat chybu, věřit mylné strategii, rozhodnout se špatně. Důkazem jsou různé názorové obraty mnoha politiků při boji s pandemií v takzvaném západním světě, Česko rozhodně není žádnou výjimkou. To, co svými nedávnými výroky bez patřičného vysvětlení a důkazů vyvolal ministr Blatný ale nelze považovat za klasickou politickou chybu. Jde o vyvolání nejistoty, zmatku, pochybností, tedy přesně toho, čeho by se politik v tak důležité funkci jako ministr zdravotnictví vůbec (a zvlášť dnes) neměl dopouštět. Ve skutečných krizích, v nichž jde o život  a zdraví,  podobně „pochybovační“ politici neodstupují, ale jsou vyhnáni. A nahrazení těmi, kteří mají mnohem jasnější představu o tom, jak chtějí společnost z krize vyvést.

SDÍLET
sinfin.digital