Hlavním poraženým je vláda. Fiala bude mít na Hradě buď nepřítele, nebo nepříliš spolehlivého spojence

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Máme za sebou první kolo voleb. To slušnější. Špinavá, nevkusná a podpásová kampaň nastává až nyní, před finále. Podívejme se na to, proč jsme vystavováni takové vlně nenávistných útoků a lží, jak se vůbec stalo, že se volí přímo, proč se letos vše událo, jak se událo, a proč je už nyní jasné, že hlavním poraženým je vláda.

Velká většina národa je s přímou volbou spokojena. Což není žádný důkaz správnosti. Proč? Protože není až tak podstatné, zda jste fandy všeobecného hlasování o nové hlavě státu, nebo výběru parlamentem. Ale zda má daný způsob logiku. Nejen ukotvenou v tradici, tu nakonec lze změnit (je-li k tomu pádný důvod), ale především v ústavním sytému. Že jsme narušili Masarykův odkaz, to nejspíše mnohým vadit nebude. Ale že takto neorganicky zavedená přímá volba poničila elegance konstituce, to je problém.

Stručně si připomeňme, proč vlastně došlo ke změně. Už když nastal jistý zádrhel v roce 1998 u druhé volby Václava Havla, začali někteří říkat, že když se neumějí poslanci a senátoři hladce shodnout na „správném“ kandidátovi, mělo by se jim toto právo odebrat a svěřit lidu. Tyto hlasy zesílily, když byl v roce 2003 po dlouhých tahanicích až ve třetím kole třetí volby zvolen většinou intelektuálů a médií nenáviděný Václav Klaus, místo „vhodnějších“ Petra Pitharta či Jana Sokola.

Miloš Zeman a Václav Klaus v roce 2003

O pět let později tyto hlasy ještě zesílily. Protikandidátem Václava Klause se stal Jan Švejnar, kterého společně navrhly ČSSD a koaliční Strana zelených. Ten už tehdy vedl kampaň v ulicích, jako by volba byla přímá a tímto nátlakem se podařilo donutit poslance a senátory, aby v rozporu s pravidly odhlasovali veřejnou volbu místo tajné. Což mělo za důsledek, že v první volbě nebyl Václav Klaus zvolen a musela se opakovat. Navíc se objevily spekulace o manipulaci voleb.

Toto se stalo záminkou k tomu, že zastánci přímé volby vyvinuli masivní nátlak na změnu ústavy, přičemž tvrdili, že nepřímá volba je korumpovatelná, nedůstojná a výběr lidem bude „transparentnější a demokratičtější“. Další vývoj byl zpečetěn odchodem Mirka Topolánka z čela ODS. Jeho nástupce Petr Nečas coby premiér ustoupil tlaku a umožnil, aby byl přijat příslušný ústavní zákon. Toto je velmi stručná historie zavedení přímé volby. Nyní se podívejme na to, co je na tom špatně.

sinfin.digital