KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Na první pohled nešlo o nic jiného než o vypjatý spor dvou celebrit, o divoký spektákl, vrcholící soudním procesem, jenž se časem možná stane ikonickým. Hlavními, nutno říci, že smutnými hrdiny soudního dramatu či komedie, záleží na úhlu pohledu, byli hollywoodští herci Johnny Depp a Amber Heardová. Ve skutečnosti šlo ale o víc než „jen“ o to, zda Depp Heardovou skutečně psychicky i fyzicky týral, či zda se ona jeho snažila zničit, třebaže se ničeho nezákonného nedopustil. Jakkoli se přímo nejednalo o případ spadající do kategorie hnutí #MeToo, reakce na výrok soudu naznačují, že na ně může mít jistý dopad.
Cílem mého příspěvku není podrobný popis soudního jednání, tomu se věnovala celá „armáda“ žurnalistů na celém světě, nejvíc přirozeně ve Spojených státech, nýbrž úvaha nad tím, jaké následky může mít, tj. co v reálu bude/může znamenat fakt, že Amber Heardová se svým z velké části, jak se alespoň zdá, vylhaným obviněním neuspěla a bude muset Deppovi jako „odškodné“ zaplatit patnáct milionů dolarů, zatímco on jí bude muset své nevhodné výroky kompenzovat „pouhými“ dvěma miliony dolary. První vlnu komentářů již máme za sebou, včetně těch českých (z nichž některé byly snad ještě vyhrocenější než ty v USA, což má o naší společnosti nemalou vypovídací hodnotu), hlavní emoce opadly, a tak je snad čas na klidnější rozvahu.
Předně, jak jsem již řekl, s hnutím #MeToo vlastně proces neměl zase až tolik společného, třebaže se i v tomto případě jednalo o údajné násilí spáchané (slavným) mužem na (méně slavné) ženě, která se rozhodla bránit soudní cestou. V hnutí #MeToo, jež se zrodilo v prvním desetiletí našeho století z iniciativy aktivistky Tarany Burkeové, šlo a dodnes jde primárně o to umožnit ženám promluvit veřejně o nevhodném chování mužů vůči nim včetně sexuálního násilí a dostat případné viníky před soud.
Osobně ani v nejmenším nepochybuji o tom, že právě rozvoj tohoto hnutí a publicita, jež mu byla nejen za oceánem věnována, v mnoha případech umožnily ženám a dívkám, aby se alespoň částečně zbavily často i letitých traumat, jež byla s útoky na ně (včetně znásilnění) spojena, nemluvě o satisfakci, pokud se viníci dostali před soud a byli, po prokázání viny, potrestáni. Mám na mysli hlavně z pohledu široké veřejnosti více či méně „bezejmenné“ oběti více či méně „bezejmenných“ agresorů, tj. dívky a ženy, jejichž případům nebyla nikdy věnována velká (pokud vůbec nějaká) pozornost, jimž se po zveřejnění jejich kauz psychicky ulevilo a jež se díky #MeToo v řadě případů domohly spravedlnosti.
To je ovšem jen jedna část věci, jakkoli, alespoň pro mě, ta hlavní a jednoznačně nejdůležitější. Druhou byly, jsou a nepochybně budou procesy, v nichž šlo/jde/půjde fakticky o totéž jako v prvním případě, jenom s tím rozdílem, že údajní a nezřídka i skuteční viníci byli/jsou známými osobnostmi, často z prostředí showbyznysu (herci, režiséři, producenti atd.), zkrátka celebrity svého druhu, kteří dlouhodobě zneužívali svého vlivu a postavení k páchání sexuálně nevhodného chování a násilí. Nejznámější jsou případy producenta Harveye Weinsteina (toho času ve vězení) a finančníka Jeffreyho Epsteina (jenž spáchal ve vězení sebevraždu). Zatímco v některých případech (Weinstein, Epstein a další) nebylo podle soudů, respektive podle porotců o vině dotyčných nejmenších pochyb, v jiných kauzách (například herec Kevin Spacey) je věc, zdá se, poněkud složitější a na finální výrok soudu (poroty) si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.
