KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Faleš a pokrytectví, které právě nyní doprovázejí debatu o příčinách klimatických změn, se takzvanému západnímu světu nemusí vyplatit. Pokud chce „Západ“ přesvědčit rozvojové země, aby se chovaly při svém rozvoji více ekologicky, neměl by lhát a podvádět. Jinak se nemůže divit, že se méně bohaté státy budou chovat podobně.
Důkaz pokrytectví a falše představuje i průběh současné klimatické konference ve skotském Glasgow. Prakticky jednotně se na ní mluvilo (a ještě mluví) o Číně jako o největším znečišťovateli klimatu, který si navíc dovolil ten „luxus“ nevyslat na konferenci svého zástupce. A pouze vzkázal, že k takzvané uhlíkové neutralitě hodlá dospět až v roce 2060, tedy o deset let později než to plánuje odpovědná a progresivní Evropská unie.
Různí politici i ekologické organizace se proto hned začali ptát: Jak můžeme zachránit svět, když Čína, největší škůdce klimatu, nám v tom nechce pomoci? Jenže deklarovaná „záchrana klimatu“ je mnohem složitější a nejde v ní zdaleka jen o nějaká technická řešení nebo změny ve využívání energetických zdrojů. Jde také o spravedlnost a z ní vyplývající psychologii.
Jak se asi cítí čínský nebo indický zemědělec, kterého kultivovaný Západ obviňuje z ničení planety a bezohlednosti? Ano, na obzoru mu „kouří hned několik špinavých továren“, ovšem ty vyrábějí z poloviny zboží právě pro ten „čistý západní svět“. A to včetně například komponent pro „čisté“ solární panely nebo větrníky někde ve vzdáleném Německu nebo Česku. Aby se tam lidé mohli cítit jako zachránci planety.
Navíc, a to je důležité, nemá čínský zemědělec (nebo dělník) ze své „bezohlednosti ke klimatu“ žádný velký zisk. Zatímco mu večer leží na talíři (s nadsázkou řečeno) miska rýže, odpovědní zachránci planety si pochutnávají na „kuřátku nebo vepřovém steaku“. A přitom nadávají na zlotřilé Číňany, schopné svou bezohledností přivést svět do neštěstí.
I když může podobná představa připadat někomu komická, ve skutečnosti jde o nesmírně vážnou věc, které se Západ vůči chudší části planety dopouští. Snaží se totiž vnutit rozvíjejícím se společnostem představu, že právě ony, tedy ti takzvaně „rozvojoví“, nesou hlavní díl odpovědnosti za to, zda planetu (a lidstvo) čeká klimatická katastrofa či nikoliv. A používá terminologii a argumenty, které jsou zčásti zcela lživé, zčásti manipulativní.
