Kdo se raduje z oslabení sociálních demokratů, nedělá dobře

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Umřely staré ideologie? Neumřely a ani umřít nemohly. Protože konzervatismus, liberalismus a socialismus jsou politickým vyjádřením vnitřního ustrojení lidí, jejich rozdílných hodnot a tužeb. Skomírají tradiční strany a jejich místo zabírají „neideologičtí“ populisté, aktivisté a protestní hnutí. Z politických učení si vybírají rozinky a nezáleží jim na podstatě. Což je zlé, neboť tou podstatou jsou svoboda a demokracie.

Itálie, Francie, USA, Velká Británie. Tam všude buď vítězí nová uskupení, v nichž hlavní roli nehraje ideologie, ale osoba vůdce, nebo alespoň lídři, kteří se moc nepářou s tradiční politikou vlastní strany. I v konzervativním Rakousku sice lidovci zůstali u moci, ale Sebastian Kurz zrušil dosavadní způsob kolektivního rozhodování „stařešinů“ a strhl veškerou moc a odpovědnost na sebe. Němci se zatím drží tradice silné stranické demokracie založené Konradem Adenauerem, ale kdo ví, co přijde po Angele Merkelové?

Změna je sice život a v demokracii se občas musí vyvětrat. Jenomže není dobré, když ten vítr má sílu hurikánu, který spolu se zatuchlým vzduchem odnese i střechu, nebo rovnou celý dům. Vývoj, který smazává rozdíly mezi ideologiemi a předvídatelné strany nahrazuje nečitelnými populistickými vůdci, popřípadě rostoucí mocí aktivistů, kteří ani neprocházejí testem voleb, jde proti principům liberální demokracie. Donald Trump a hnutí Black Lives Matter nejsou protiklady, ale dvě tváře jednoho problému.

Konzervatismus, liberalismus a socialismus vyrůstaly spolu s demokracií a přirozeně pokrývají všechny podstatné zájmy jednotlivých skupin společnosti. Zároveň respektují společný základ svobodného demokratického právního státu. Představují pluralismus i jednotu, svobodu i řád. Co přichází místo nich? Nové autoritářství místo plurality a anarchie místo řádu. Oportunističtí křiklouni místo seriózních politiků. To není dobré…

Hledání nepřátel pokroku pokračuje: praktická příručka neomarxistického agitátora

U nás jsou momentálně politickými lídry ANO a Piráti. Tedy byznys projekt a aktivistická strana. Babišova formace je zřejmě slepou uličkou. Jedině, že by se po jeho odchodu našel někdo, kdo z tohoto jednoúčelového hnutí stvoří nějakou stranu. Druzí jmenovaní partají jsou, byť „nového“ typu, tedy sázející na aktivizaci sympatizantů skrze jednotlivé kampaně, ne na konzervativní prosazování určitého dlouhodobého programu. Budoucnost spíše než ANO patří jim, pokud si dokáží najít své místo v rámci liberální části spektra.

Liberálové mohou doufat, že z Pirátů a k nim přidružených stran jim vyroste silný a předvídatelný hráč, který bude ovlivňovat budoucí dění, přičemž nepůjde o levici či pravici, ale o směs obojího spojenou právě liberálním světonázorem. Konzervativci ztratili půdu pod nohama s propadem ODS. Ta přitom před lety dokázala na pravici obsadit jak konzervativní, tak liberální segment. Po přeskupování sil bude ráda, když si spolu s lidovci a někým dalším monopolizuje konzervativní proud. Ráda bude i česká demokracie.

Když se podaří z dnešního marasmu vykutat silnou konzervativní a liberální formaci, půjde o velký pokrok, naše demokracie se opět začne stavět na nohy. Ty však ke skutečné stabilitě nestačí dvě, je třeba „trojnožky“, neboť tři body určují rovinu. Potřebujeme také nějaký demokratický socialistický blok. Liberálové a konzervativci uspokojují individualisticky laděnou část společnosti, respektive v druhém případě ty, kteří jsou jak pro individuální svobodu, tak pro společenskou solidaritu. Ale co zastánci „sociálních jistot“?

V bipartijních systémech mohou celé spektrum zabrat liberálové a konzervativci. Pak ovšem musí jít ve skutečnosti o daleko širší hnutí. Jako v USA, kde republikáni sahají od Friedmanovských libertariánů přes pravý střed po křesťanské konzervativce a demokraté od liberálů přes socialisty po neomarxisty. V našich podmínkách je lepší držet se trojnožky. I proto, že kolektivisticky uvažujících Čechů, kteří upřednostňují, aby se o ně při potížích postaral spíše stát než oni sami, je u nás daleko více, než jak to je v Americe.

Poraženi listopadem. Kde je levice, která je získá zpět pro svobodu a demokracii?

Kdo se raduje z oslabení sociálních demokratů, nedělá dobře. Možná ČSSD může zmizet. Ale nezmizí socialističtí voliči. Je daleko lepší mít je bezpečně „zaparkované“ pod střechou Lidového domu, než je nechat napospas, aby si stopli nějakého demagoga, který jim ze své limuzíny bude rozdávat bonbónky růžových snů výměnou za politickou moc. Piráty ani ODS tito lidé volit nebudou, nebo jen v omezené míře. Bezprizorní ale nezůstanou, protože moc nesnáší vakuum.

Ideální cestou ke stabilní demokratické společnosti by byl vznik konzervativního a liberálního bloku, který by si následně vynutil obdobnou koncentraci v socialistické části spektra. Ty první dva nyní vznikají. Na obranu před Andrejem Babišem, to je třeba si přiznat. Nicméně mají daleko obecnější význam. Pokud se je podaří dobře založit, pak éru „Babišistánu“ nejen příští rok ukončí, ale také ji přežijí. Tedy pokud je zakladatelé nebudou brát jako účelová uskupení k porážce „nepřítele“, ale jako hodnotové ideologické bloky.

Demokracie je změna. Ale také trvání. Mnohé na té naší potřebuje nápravu. Nicméně to podstatné je třeba uchovat, pokud chceme, aby i příští generace žily ve svobodě. Tím něčím je systém vah a protivah, který nezaručí samo vybalancování ústavních institucí, ale i složení politické scény, které umožní cestu vpřed i stabilitu, bez hrozby stagnace a otřesů. Což znamená, že pokryje všechny důležité postoje a zájmy společenských skupin, bude čitelná a rozdíly mezi jednotlivými subjekty budou názorové, ne systémové.

Spektrum ze tří ideových bloků je jen jednou z možných variant budoucnosti. Ale výhody jsou zřejmé. Vedlo by k tomu, že by po každých volbách šlo ustavit demokratickou vládu s jasnou většinou. Logika trojnožky by nutila jednotlivé formace k tomu, aby se vůči sobě vymezovaly, ale zároveň by se nemohly od sebe příliš vzdálit, protože k vládnutí by obvykle bylo zapotřebí dvou, což by přineslo názorovou čitelnost i omezilo extrémy. Uspořádání tří širších bloků, jež by musely hledat konsensus „uvnitř“, by zaručilo možnost změny i stabilitu.

Nová doba mediální aneb Když Andrew Neil opouští BBC, budou se dít věci

Tři demokratické bloky pokrývající celé spektrum by každému budoucímu populistovi a demagogovi velmi ztížily nástup k moci. Nezbyl by pro něj žádný prostor, natož aby se někdo mohl jen tak přesouvat dle potřeby od pravice k levici. Kromě toho by tvrdší konkurence uvnitř bloků odstraňovala korupčníky, vyděračské praktiky malých subjektů, zmatky a neodpovědnost. To vše by bránilo dalšímu fatálnímu pádu důvěry v zastupitelskou demokracii jako v letech 2010-2013, který nahrál extremistům a autoritářům.

Vše, co je na západní civilizaci dobrého, stvořily ideologie či ideje. Základy konzervativního, liberálního a socialistického myšlení najdeme už v antické filosofii, v křesťanské morálce, v římském právu. Ideje utvářely liberální kapitalismus a parlamentní demokracii. Politické ideologie umožňují řešit přirozené konflikty smírným způsobem, protože nabízejí názorovou platformu a hledání konsensu na základě jasně definovaných postojů. Popření demokratických ideologií vždy přineslo zmar, zkázu, nacismus, komunismus.

Lidé musí v něco věřit. Seberte jim Boha a půjdou za kartářkou, zničte ideologii a zvolí populistu. Moc musí být nějak rozdělena, a když ne mezi demokraty, tak mezi nedemokraty. Nová „neideologická“ politika neodstraňuje potřebu lidí někam patřit a s někým se ztotožnit, nenabízí lepší vládce, ale naopak jim rozvazuje ruce a umožňuje jim stát se zcela neřiditelnými, nepředvídatelnými a svévolnými. Kde není řád, tam nastupuje chaos, ne svoboda. 

SDÍLET
sinfin.digital