KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Když v dubnu letošního roku dvě desítky francouzských generálů ve výslužbě (a několik dalších vysokých důstojníků včetně těch v aktivní službě) vyzvaly prezidenta Emmanuela Macrona, členy vlády a parlamentu, aby „důrazně zakročili“ proti islamistům, kteří podle nich usilují o „dezintegraci“ a „barbarizaci“ země, vyvolalo to, logicky, velký poprask. Měsíc poté se situace jeví na první pohled klidnější, ve skutečnosti je ale Francie doslova těhotná neklidem a napětím, a to tím spíš, že se za necelý rok konají prezidentské volby. O co všechno se v současné době hraje?
Ještě než se dostaneme k „bitvě o Elysejský palác“, pojďme si říct, proč je generálská výzva Macronovi důležitá a pro pátou republiku nebezpečná. Předně: již její načasování svědčí o tom, že se nejednalo o náhodný, spontánní výkřik, nýbrž o pečlivě připravenou akci – generálové s ní totiž přišli takřka na den přesně šedesát let od propuknutí legendární vzpoury proti prezidentu de Gaulleovi z dubna 1961, která zemi téměř uvrhla do krvavé občanské války. V čele tehdejší revolty, jejímž cílem bylo zabránit udělení nezávislosti Alžírsku, pro což se realisticky a naprosto správně rozhodl de Gaulle, stáli generálové Maurice Challe, Raoul Salan, Edmond Jouhaud a André Zeller, a podle historiků scházelo jen málo k tomu, aby uspěli.
Rozhodný postoj de Gaullea, jeho charisma a úcta, které se – nejen v důsledku svých zásluh z doby druhé světové války – těšil u většiny Francouzů, včetně příslušníků stálé armády, ale nakonec zabránily nejhoršímu, k občanské válce nedošlo a strůjci pokusu o převrat skončili ve vězení. Očekávané rozsudky smrti nad nimi nicméně vykonány nebyly, dokonce ani u těch, kteří k nim byli odsouzeni, tj. u Salana a u Jouhauda, jehož dokonce první socialistický prezident páté republiky François Mitterrand v osmdesátých letech povýšil na maršála. Nyní, již zmíněných šedesát let od roku 1961, se „duch“ těchto generálů a přízrak vojenské vzpoury proti vládě objevil ve Francii znovu, což vyvolalo řadu krajně znepokojivých otázek.
Při rozboru příčin, konkrétně údajné neschopnosti vlády postavit se „hordám zdivočelých islamistů, ohrožujících Francii na životě“, které vysloužilé generály k dopisu pro týdeník Valeurs Actuelles vedly, je třeba říci, že vojáci tak říkajíc „ťali do živého“. Na předměstích téměř všech větších francouzských měst včetně Paříže existují různě rozsáhlé no-go zóny, faktické „státy ve státě“, tzv. banlieue („ztracená území“), kam nedosáhne moc policie ani justice a kde život řídí gangy a komunity muslimských přistěhovalců či jejich potomků, nezřídka islamistických radikálů, uplatňujících tady, na výsostném území Francouzské republiky, právo šaríja a rozhodujících ve většině ohledů o životě a smrti lidí, kteří zde žijí. Veřejnost tato skutečnost stále více znepokojuje, a to tím spíš, že se situace rok od roku zhoršuje a vláda nepřichází s žádným řešením, které by bylo opravdu efektivní. Právě proto získali signatáři dopisu nemalé sympatie a přinejmenším tichou podporu mnoha lidí.
Dopis francouzských generálů je přitom plný silných, varovných a zneklidňujících slov. „Neskoncujete-li s tímto chaosem, propadne se země do občanské války, která přinese tisíce mrtvých“, píší, stejně jako to, že by v takovém případě museli „s aktivními kamarády“ vystoupit na „obranu hodnot“, které jsou nejen jim „drahé“. Věc je o to vážnější, že mezi signatáři dopisu, jejž podle všeho inicioval kapitán ve výslužbě, sedmdesátiletý Jean-Pierre Fabre-Bernadac, stojící za webovým portálem Place d’Armes, jsou velmi známá jména, například účastník mnoha zahraničních misí generál Emmanuel de Richoufftz, či divizní generál Christian Piquemal, v devadesátých letech velitel Francouzské cizinecké legie. Všichni tito muži projevili své názory na důsledky nezvládnuté imigrace několikrát již před zveřejněním dopisu, mimo jiné na velkých veřejných shromážděních a protestních akcích, v tomto smyslu se tedy nejedná o žádné překvapení.
