Kerles: Autem živ jest člověk. Bude to platit i po pandemii?

Marek Kerles

14. 04. 2020 • 19:26

KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Němečtí výrobci automobilů vyzvali vládu, aby pomohla oživit automobilový průmysl i celou ekonomiku znovuzavedením takzvaného šrotovného. Nepřímo tak položili zásadní otázku: můžeme si zachovat životní úroveň, aniž bychom neustále vyráběli více a více aut? A pokud by neměla být v budoucnu páteří ekonomiky auta, co jiného?

 

Debata o vlivu automobilového průmyslu na celé hospodářství po pandemii jako by vrátila čas o dvanáct let nazpět. Tehdy, po roce 2008,  sice místo koronaviru srážela výkon evropské ekonomiky finanční krize, ovšem návrhy, jak z toho ven, byly ze strany takzvané automobilové lobby velmi podobné, takřka shodné jako dnes. Co nás zachrání? Auta, auta a zase auta.

Trvalo to sice měsíc, ale nakonec přece přišlo to, co se dalo očekávat. Zástupci německých automobilek společně s některými politiky podobně jako v krizovém roce 2008 navrhují vládě, aby zavedla takzvané šrotovné, tedy motivační prémii na nákup nového automobilu. Když se člověk zbaví starého auta a koupí si nové, stát mu na něj připlatí. V důsledku poptávky se začne více vyrábět, stoupne zaměstnanost, vydělají na tom vlastně všichni.

Argumenty pro šrotovné jsou praktiky stejné jako před dvanácti lety. A to včetně toho, že vedle oživení hospodářství pomůže motivační prémie i životnímu prostředí a ochraně klimatu. „Jednou z možných cest by byla prémie až 6000 eur (156 000 korun) na nákup elektroauta nebo eventuálně také příspěvek pro ty, kteří by se koupili nejnovější benzinové automobily,“ řekl deníku Süddeutsche Zeitung ministr průmyslu německé spolkové země Dolní Sasko za vládní CDU Bernd Althusmann. Podle něj je v Německu registrováno 48 milionů automobilů s průměrným stářím deset let. Pokud by, jak tvrdí ministr, stát motivoval lidi k obnově vozového parku směrem k ekologičtějším vozidlům, mohl by z koronavirové krize nakonec vyjít po všech stránkách jako vítěz.

A to hned z několika důvodů. Jednak by se urychlila výměna aut v Německu za elektroauta a zvedla by se znovu zaměstnanost, zároveň by výrobci získali prostředky k vývoji a výrobě vlastních elektrobaterií. „Právě v době koronavirové krize vidíme negativní dopady, které může mít v tomto směru nadměrná závislost na Číně,“ řekl Althusmann,

Auto jako veřejná investice

V podobném duchu lobují pro zavedení šrotovného i šéfové automobilek BMW a Volkswagen, kteří shodně tvrdí, že dnes by byla motivační prémie k nákupu nového automobilu ještě důležitějším hospodářským stimulem než při finanční krizi v roce 2008. A postupně se k tomuto názoru přidávají kromě Althusmanna i další politici, například bavorský ministerský předseda Markus Söder. Ten také jako pravicový politik a předseda bavorské CSU navrhuje šrotovné. „Je to obrovská příležitost, jak pomoci k průlomu v zavádění pohonů šetrných ke klimatu, a to v širokém slova smyslu,“ uvedl v rozhovoru s agenturou DPA. Podle bavorského premiéra by mělo být šrotovné po pandemii vyplácené déle a ve vyšších částkách než v čase finanční krize před dvanácti lety.

Tehdy německá vláda přispívala lidem na nákup nového vozu částkou až 2500 eur, což znamenalo ze státní kasy výdaj kolem pěti miliard eur (130 miliard korun). Mezi německými ekonomy se dodnes vedou spory, nakolik bylo toto opatření smysluplné a zda místo pomoci hospodářství vlastně nepomohlo jen jednomu odvětví a určitým manažerům. Přes všechna vzletná politická prohlášení totiž byla pravda o šrotovném vlastně jednoduchá. „Jednoduše řečeno, věnovalo celkem 27 milionů daňových poplatníků v Německu dvěma milionům zákazníků automobilek částku 2500 eur,“ napsal už v roce 2010 německý týdeník WitschaftsWoche. Pozdější studie podle týdeníků jasně ukázaly, že šrotovné pomohlo výrobcům i německého hospodářství jen velmi krátkodobě, v řádu měsíců. Rozhodující pro nastartování autoprůmyslu i ekonomiku byla později zvýšená poptávka z Asie.

Ekoauto neexistuje

I v krizovém roce 2008 se přitom šrotovné schovávalo za vzletným názvem „Umweltprämie“, tedy volně přeloženo něco jako příspěvek na nákup automobilu šetrnějšímu k životnímu prostředí. Jenže i v tomto případě je smysluplnost šrotovného sporná. Jak opět upozornil WirtschaftsWoche, výroba každého auta zpravidla vyprodukuje více emisí než jeho provoz. A když se tedy ze silnic stáhnou auta, která po nich ještě dlouho mohla jezdit, a jsou nahrazena novými, „klimatu“ to nijak neprospěje. K podobnému závěru dospělo v roce 2010 i německé ministerstvo životního prostředí.

Bez ohledu na tyto skutečnosti se ale v časech pandemie v Německu šrotovné – pro někoho možná paradoxně – vrací do hry. A to podpořené takřka stejnými argumenty, která už byly vyvráceny. Přesto se o něm znovu mluví jako o zaručeném receptu na záchranu hospodářského růstu i života.

Z pohledu politiků se ale není příliš čemu divit. Stejně jako v Česku budí představa dlouhodobě prázdných hal automobilek mezi německými politiky hrůzu a představu totální hospodářské katastrofy. Jen ve spolkové zemi Dolní Sasko zaměstnávají automobilky přímo 128 tisíc lidí a dalších 250 tisíc živí nepřímo. „Situace je velmi vážná, protože automobilový průmysl je klíčovým odvětvím německého hospodářství,“ připomněl dolnosaský ministr Althusmann.

Jenže někteří ekonomové a politici zase argumentují tím, že přece nemá cenu opakovat staré chyby. Místo dalších dotací do automobilismu je nutné přemýšlet o strukturální změně celé ekonomiky. Představa nekonečného růstu automobilového průmyslu, který bude na přecpané dálnice a přeplněná parkoviště nadále chrlit stále více a více aut, je podle nich iluzorní. Kdyby autoprůmysl nepřibrzdila pandemie, přibrzdilo by ho v budoucnu něco jiného. Místo šrotovného je tak možná čas skutečně přemýšlet o tom, zda současná páteř nejen německé, ale i české ekonomiky není příliš křehká. A zda není místo neustálých veřejných investic do její nákladné léčby smysluplnější vytvořit páteř novou.

SDÍLET