Konec nouzového stavu natruc Hamáčkovi? Babiš hazarduje, výsledkem bude chaos

Martin Schmarcz

22. 04. 2020 • 20:30

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Sliby se slibují, blázni se radují. Opozice a občané slaví, že premiér Andrej Babiš brzy ukončí nouzový stav a s ním krizi. Opak je pravdou. Pokud ke 30. dubnu zároveň neskončí všechna omezení jako vynucený pobyt doma či zákazy podnikat a vycestovat, tak se bez krizového zákona země ocitne v chaosu. Padne totiž ústavní legislativní rámec, na jehož základě vláda restrikce vyhlásila, a zmizí i hlavní nástroje k boji s epidemií.

Tak jak to má ve zvyku, Andrej Babiš se k ukončení nouzového stavu rozhodl náhle – zřejmě na radu PR odborníků. Pravda je, že málem vypukly oslavy. To by ovšem bylo velmi předčasné. Předseda vlády totiž neřekl, že se ke 30. dubnu vracíme k normálu a vláda ruší všechna omezení. Sice slíbil, že je o čtrnáct dní zkrátí, nicméně i pak řada provozoven, zejména restaurací, zůstane ještě nějakou dobu zavřená. A jak to bude s nejvíce diskutovaným zákazem opustit republiku, je vůbec ve hvězdách.

Většina lidí to zřejmě netuší, ale samotné vyhlášení a případné prodloužení nouzového stavu ještě neznamená žádný zásah do jejich životů. Pravdu ale je, že dává vládě pravomoci omezit některé ústavní svobody. Zejména majetková a podnikatelská práva či svobodu pohybu. Všechna zásadní nařízení vlády, jimiž sešněrovala byznys a občany, se odvolávají na krizový zákon a vyhlášení nouzového stavu. Jakmile skončí, bude vláda muset zmíněná opatření nějak krkolomně obnovit, jinak začnou být neústavní.

Posílilo by to očekávání, že poslední slovo v řadě případů bude mít Ústavní soud. Ten by se měl už v těchto dnech zabývat prvními podněty a kvůli zavřeným hranicím se na něj mají brzy obrátit někteří senátoři. Pokud by se kabinet po konci nouzového stavu vydal opět cestou nařízení ministerstva zdravotnictví namísto rozhodování podle krizového zákona, lze čekat, že Ústavnímu soudu práce ještě přibude. A mimo jiné to také bude znamenat, že se lidé hůře domůžou odškodnění.

Neprodloužení stavu nouze také znamená, že přestane fungovat Ústřední krizový štáb, centrální distribuce a nákupy zdravotních pomůcek, krizové řízení přes policii, hasiče a obecní úřady a řada dalších nástrojů, které vládě umožňovaly operativně řešit krizi. Ministr vnitra Jan Hamáček to vše vypsal v dopise premiérovi, který ho ale nevzal do úvahy. Není to náhodou kvůli tomu, že vicepremiér od té doby, kdy ho Babiš s měsíčním zpožděním ustavil do čela krizového štábu, zastínil jak jeho a ministra zdravotnictví, tak celý tým ANO?

Nicméně nechme nyní stranou, jak se po 30. dubnu Babiš a jeho tým poperou se situací a zda třeba kabinet nebude návrhy ministra zdravotnictví alespoň vydávat jako svá nařízení, aby poněkud zvýšil jejich váhu. Ponechme stranou i to, zda nastal, nebo nenastal čas ukončit mimořádná opatření. Podívejme se na logiku kroků premiéra a hnutí ANO – protože oni se proti vůli koaliční ČSSD chystají prosadit neprodlužování nouzového stavu.

Selský rozum říká, že když mám mimořádnou situaci, kvůli které aktivuji ústavní mechanismus umožňující mi omezit občanské svobody, tak při jejím ukončování napřed zruším všechny restrikce lidských práv a až nakonec deaktivuji ten mechanismus. Ne obráceně. Protože pak mi zůstanou nařízení, kterými beru lidem jejich ústavní svobody, ale zmizí moje oprávnění je vůbec vyhlásit. Když chci uříznout větev, také si nesednu na ten konec, který poletí dolů.

Třeba premiér překvapí a na zítřejší jednání vlády přijde s návrhem, že po 30. dubnu se kompletně vracíme ke stavu před 12. březnem, kdy kabinet nouzový stav a s ním všechna ta omezení ústavních práv vyhlásil. Bylo by to šokující, ale aspoň logické a právně čisté. Pokud tak neučiní, jde o ryzí populismus, jímž se snaží vyšachovat ze hry koaličního partnera a připsat si všechny body za zvládnutí krize i za cenu, že zemi uvrhne do chaosu.

V normálních vládách se nestává, že by silnější partner takto brutálně přehlasoval toho menšího, navzdory jednotnému postoji jeho ministrů. Premiéři, kteří vedou vládu jako vládu, při zásadních rozhodnutích vždy vyžadují, aby pro návrh byl aspoň některý zástupce koaliční strany a nešlo tak jen o mechanické využití hlasovací většiny. Andrej Babiš mluvil o tom, že si ještě musejí vše na vládě vyříkat. Bylo by to rozumné. Zvláště když přihlédneme k tomu, že co se týká rušení samotných omezení, není mezi ANO a ČSSD vidět zásadní rozpor.

Premiér musí zvážit, zda mu jeho PR stojí za to, aby šel do bojového střetu s koaličním partnerem. Možná ano, a spíše než o řešení krize jde potom o první výstřel ke krajským volbám. Pro občany by ovšem byla lepší dohoda. V prvé řadě by bylo bezpečnější pro jejich zdraví zachovat instrumenty krizového řízení pro případ, že bude třeba rychle reagovat. Za druhé chaos a zmatek také ničemu neprospívají. Ano, všechna omezení je třeba zrušit tak rychle, jak to jen půjde, ale mělo by se to udělat čistě a v souladu s právem.

Pokud tedy vláda přijde s tím, že se dohodla a ukončí veškerá omezení občanských svobod včetně zavřených hranic dříve, dejme tomu ke konci května, a do té doby logicky žádá sněmovnu o prodloužení nouzového stavu, bylo by to rozumné a státnické. Pokud zůstane jen u toho, že (na just Hamáčkovi?) zruší Ústřední krizový štáb, ale lidi nechá zavřené doma, bude to hloupé, populistické a zoufalé. Navíc poněkud neústavní. Tak uvidíme, jestli na čarodějnice budeme pálit zlou epidemii, nebo právní řád.

SDÍLET