Lukašenko místo voleb zinscenoval frašku. Co čeká Bělorusko po jeho vítězství a tvrdém zásahu těžkooděnců?

Karel Svoboda

10. 08. 2020 • 12:11
KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Nedělní představení běloruského režimu Alexandra Lukašenka pod názvem „prezidentské volby“ dopadlo tak, jak všichni očekávali. Státní moc oznámila, že získal osmdesát procent hlasů a jeho protikandidátka pouhých deset. Proti demonstrantům po volbách tvrdě zasáhla policie, která ve velkém zatýkala a řadu lidí zranila.

Není nutné být teoretickým fyzikem, aby člověk pochopil, že s výsledky běloruských voleb něco není v pořádku a že čísla oznámená opozicí – tedy v podstatě obrácené skóre ve prospěch Světlany Tichanovské (Svjatlany Cichanouské), která se rovněž prohlásila za vítězku – mají k pravdě když ne blíž, tak minimálně stejně daleko jako oficiální verze. Lukašenko zpackal reakci na koronakrizi a s ekonomikou to jde z kopce, přesto tvrdí, že jeho popularita ve srovnání s předchozími volbami neutrpěla. A vítězství prezident „oslavil“ stažením silových složek do Minsku, zastavením celého města a vypnutím internetu.

Dál už vážněji: co vyhlášené výsledky přinesou? I to je docela očekávatelné. Z Ruska, Venezuely, Kazachstánu a dalších „výsep demokracie“ přicházejí Lukašenkovi gratulace (i když Putinova slova jsou tentokrát poněkud chladnější), zatímco Západ volby odmítne jako zfalšované nebo bude tlačit na sankce ze strany EU

Rusko už na poli OSN oznámilo, že brutálně potlačené protesty jsou součástí snahy Západu zorganizovat v Bělorusku nový Majdan po vzoru Ukrajiny. Následovat budou výzvy k respektování „vůle běloruského národa“ a pokračující demonstrace Lukašenko bude nadále potlačovat silou. Hrozbou může být fakt, že protesty se zdaleka nesoustředí jen na Minsk, ale dosahují do dalších míst. Pokud se tedy silové složky neobrátí proti němu (opozice mluví o některých případech, kdy OMONovci odmítli násilně rozhánět demonstraci, nicméně je velmi těžké je jakkoli ověřit), dá se čekat, že situaci ustojí.

Lukašenko bude bezpochyby ignorovat veškeré protesty, které ze Západu zazní. Ostatně dělal to doteď. Západní země proto stojí před klasickým dilematem: nemohou zcela ukončit komunikaci s Minskem, protože by tím hodily přes palubu představitele běloruské opozice a občanské společnosti vůbec. Zároveň je pro ně obtížné jen tak přejít to, že volby neplnily ani nejzákladnější standardy pro demokratické vyjádření názoru. Ostatně, nepřipuštění pozorovatelů ze strany OBSE, a ostatně i opozice, ukazovalo už dopředu, jak to bude vypadat. A aby nebylo pochyb, šéfka Ústřední volební komise, která by měla garantovat férovost voleb, Lidija Jermošinová častovala opozici slovy jako „sekta“.

Rusko, ač se to tak nezdálo, je pro Alexandra Lukašenka klíčovým spojencem, který ho drží při životě. Ostatně, i obskurní předvolební případ „komanda“ 33 wagnerovců, kdy mu ruská strana nabídla vysvětlení v podobě akce ze strany ukrajinských tajných služeb, ukazuje na to, že se jej v současné době zbavit nechce. Lukašenko pro Moskvu není ideální, protože si pořád dokáže na Rusku vydobýt dotace, což by asi slabší vyjednávač nedokázal. Na druhou stranu je pro Kreml stále lepší než někdo, kdo by Bělorusko obrátil směrem na Západ. A Putin na něj může vyvíjet nátlak, zvláště po tvrdém potlačení demonstrací, kdy je jeho pozice znovu oslabená a dveře na Západ se zavírají. Je to zkrátka situace, kdy je Rusko „jediným přítelem“. Lukašenko je přitlačený ke zdi, ale není to poprvé, kdy je v takové pozici a zatím v ní vždy dokázal úspěšně manévrovat.

Pro opozici bude povolební situace samozřejmě extrémně těžká. Lukašenko se na protesty připravil, Minsk uzavřel, aktivizoval policii. Dá se očekávat, a ostatně opoziční předáci (v tomto případě spíše předačky) to očekávají, že státní moc proti nim bude uplatňovat různé formy nátlaku. Nepůjde ani tak o účast na opozičním hnutí, ale vandalismus, podněcování nepokojů, ale i třeba daňové delikty či zanedbání péče. Vypnutí internetu navíc ukázalo, že Lukašenkův režim nemá problémy zajít poměrně daleko ve snaze opozici odstavit. Lukašenko navíc bude používat (ostatně již používá) i verzi o sobě jako „jediném ochránci Běloruska“ před pohlcením ze strany Západu i Ruska. A opozici bude z reprezentace obou stran obviňovat.   

Nedělní volby tak s vysokou mírou pravděpodobnosti nezmění nic. Rusko má pravdu v jedné věci, a to v té, že by muselo dojít k opravdu masivním protestům ze strany opozice, navíc část silových složek by se musela přidat na stranu protestujících. Lukašenko ztratil velkou část své legitimity, kterou v předchozích volbách získával z venkovských oblastí nebo od zaměstnanců státních podniků. Právě proto se velmi pečlivě staral o to, aby právě policie, armáda či tajné služby měly zcela jasno v tom, že pád jeho režimu bude také znamenat i konec jejich privilegií. Zcela jistě ho nebude zajímat ani tlak ze strany Západu, u moci ho drží právě policie. Jediná vnější síla, která by ho mohla srazit na kolena, tedy Rusko, to neudělá, protože alternativou k němu by mohl být prozápadní kandidát.

SDÍLET