KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Toho času nejsilnější levicová strana v zemi čelí vůbec největší krizi za posledních pětadvacet let. Příští víkend si na on-line sjezdu zvolí nové vedení a ať už bude předsedou nebo předsedkyní kdokoli, čeká ho mimořádně obtížná mise. A i když si z ČSSD spousta pozorovatelů utahuje, není ani zdaleka jedno, jak to všechno dopadne. Zatím je to jedna velká neznámá. Ze zákulisí zní, že sjezd může – pokud jde o volbu šéfa strany – skončit jakkoli a nikdo nemá nic jisté.
Ve středu se do souboje o čelo strany přihlásila bývalá ministryně školství Kateřina Valachová a je to dobře. Když nic jiného, čeká nás zásadní debata o směřování strany. Kromě ní chce být předsedou zvolen stávající lídr strany Jan Hamáček, ministr zahraničí Tomáš Petříček a dlouholetý a úspěšný starosta čtvrté největší brněnské městské časti Líšeň Břetislav Štefan, se kterým jsme tento týden přinesli rozhovor. A podle našich informací skutečně v danou chvíli nelze odhadnout, kdo uspěje. Ostatně ještě předtím, než svou kandidaturu oznámila Kateřina Valachová, řada krajských organizací dala najevo, že nepodporuje ani jednoho kandidáta.
Ponechme teď stranou minulost, a zaměřme se na budoucnost. A to přesto, že je angažmá sociálních demokratů ve druhé vládě Andreje Babiše prakticky ve všech ohledech jedním velkým průšvihem. Štefan to v našem rozhovoru formuloval celkem jasně: „Obrovské množství sociálních demokratů to vnímá jako oběť, kterou přinášíme zemi. Okolí to ale bohužel nevidí. Promeškali jsme příležitost dát se dohromady, navíc nám to nezdravě přerostlo přes hlavu, a teď nám hrozí, že budeme mimoparlamentní strana. Ať volby dopadnou jakkoli, my si teď prostě potřebujeme na všech úrovních pořádně vyříkat, kdo jsme, kam chceme směřovat a jaké jsou naše vize.“
Podle něj ČSSD potřebuje ze všeho nejvíc ucelený program. A tedy, jak dodává, opět cituji: „Žádný newspeak, kdy se pouze rozdávají dávky tam, kde to je potřeba. V tomto přímočarém populismu už nesmíme konkurovat Babišovi a jemu podobným.“ Má pravdu, neboť v této disciplíně konkurovat Babišovi ani nejde. Nakonec straně s tradicí, programovým ukotvením, a především s historií, jakou disponuje ČSSD, to ani nesluší. Jen tak mimochodem, ta strana přežila čtyřicet let v exilu. Nejen proto se pletou všichni, kdo se těší, že ČSSD brzy navždy zmizí, neboť si podle nich ani nic jiného nezaslouží. Což neznamená, že by jí neprospěl několikaletý pobyt mimo dolní komoru, jako lidovcům po volbách v roce 2010.
Komu ale takový scénář neprospěje, je česká politika a její vyhlídky. Každý, kdo v něj doufá, by měl zauvažovat, co to bude znamenat pro budoucí rovnováhu sil. Pokud ČSSD a její nové vedení u voleb propadne, čekají nás přinejmenším čtyři roky bez levice ve sněmovně. Ať už se na to koukáte z kterékoli strany, nejsou to realisticky vzato příjemné vyhlídky. Objektivně by to totiž znamenalo, že levým okrajem dolní komory budou Piráti, což je strana, kterou navzdory všem nálepkám, jež dnes dostává, nelze principálně označit za levicovou formaci téměř v žádném ohledu. Jejich předseda Ivan Bartoš má pravdu, když říká, že není nic levicového na tom být solidární a zodpovědný, když země míří do sociální krize.
To hlavní ale je, pokud se vrátíme k ČSSD, ještě jinde. Přesně to tady před časem napsal Martin Schmarcz: „Předsedu ČSSD nemusí trápit kritika od těch, co mu budou vyčítat, že sám s ANO vládne. Oni nejsou jeho cílová skupina. Musí přesvědčit levicové voliče, že sociální demokraté jsou konzistentní, do kabinetu vstoupili, aby v něm hájili socialistický program, a na rozdíl od ANO ho budou hájit dál. Což nemusí vyjít, ale jedná rozumně. My nesocialisté bychom mu měli držet palce. Neboť jeho strana může zmizet, ale její voliči ne – a pro demokracii by bylo lepší, kdyby se vrátili k ČSSD. Jejich výlet k Babišovi nepřinesl nic dobrého…“
V principu je politika vlastně jednoduchá. A tak ji také vidí zdánlivě prostá a neznalá většina voličů. Jejich preference je sice intuitivní, ale autentická, a proto pravdivá. A pokud mají prostě už několik let oprávněný dojem, že jejich zájmy či hlas v politice přestaly reprezentovat tradiční politické strany, ze svého pohledu logicky hledají zastání jinde. Přitom Babiš je pro celou řadu z nich svým způsobem pochopitelná alternativa. To horší nás možná teprve čeká: úprk voličů od Babiše, ale nikoli zpět k tradičním politickým stranám, nýbrž k novým a ještě radikálnějším populistům. Třeba k SPD.
Pokud si totiž někdo myslí, že dělníci, prodavačky, číšníci z vesnických hospod, anebo kuchařky ze školních jídelen, případně vychovatelky z internátů, kde vyrůstají budoucí absolventi učňovských oborů, začnou většinově volit nejen ODS nebo TOP 09, ale také Piráty nebo STAN, je vedle. Případný pád ČSSD pro tyto lidi znamená, že kromě populistů nevidí nikoho, kdo dokáže kanalizovat jejich obavy a pohled na svět. Problémy, kterým čelí, a strategie k přežití, ke kterým se upínají, je totiž determinuje k tomu, aby dospěli k přesvědčení, že je potřeba každý politický režim hodnotit hlavně podle toho, jak se daří těm dole. A právě o nich, o jejich důvěře, anebo zklamání z tradiční levice, bude krom jiného sjezd ČSSD.
