Negr sem, cikán tam. Jak může hyperkorektnost zabít klasickou literaturu

Jitka Jeníková

„V Kansasu nejsou žádní lidé, jenom indiáni,“ napsala ve 30. letech minulého století americká spisovatelka Laura Ingallsová Wilderová. Její série knížek o malém domku v prérii platí za americkou klasiku mezi dětskou literaturou. První (bílí) osidlovatelé Spojených států v nich putují krajinou a hledají místo, kde by mohli zapustit kořeny. Jak idylické. Tak moc, že po ní v roce 1954 pojmenovala americká Asociace knihovnických služeb pro děti (ALSC) cenu, jež je udělována těm autorům či ilustrátorům, jejichž dílo znamenalo podstatný přínos pro dětskou literaturu. S tím je ale konec, tedy ne s medailí, ale s jejím pojmenováním po Wilderové.

ALSC po letech nátlaku nakonec souhlasila, že autorka byla rasistka, její knihy šíří stereotypní představy a pro příště se bude cena jmenovat po někom jiném. Ovšem pokud by měla nést jméno po některém z velikánů z řad klasiků, mohli by mít členové ALSC s výběrem trochu problém. Z dnešního pohledu byl totiž rasista kdekdo. Nevěříte? Tak se na to podívejme.

Zoufalec týdne: Tomio Okamura. Komentář Petra Holce

sinfin.digital