KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Lidé závislí na péči příbuzných na tom mohli být lépe. Ve Sněmovně se měly ve zrychleném řízení projednat hned dva návrhy, jež by jim pomohly v jejich těžké situaci. Umožnily by se o ně lépe starat doma a přidaly peníze. S prvním přišel kabinet, s druhým hnutí ANO. Jak to dopadlo? Bohužel dle očekávání. Vláda a opozice si své zákony vzájemně zavetovaly, takže si potřební počkají.
U Ústavního soudu zuří bitva o zpomalení valorizace penzí. Už od počátku projednávání měla tato novela prvořadou pozornost, která trvá dodnes. Oproti tomu sociální služby a příspěvek na péči pro závislé osoby budí řádově méně vášní.
Jistě, seniorů jsou skoro tři miliony, lidí, jimž zdravotní stav nedovoluje zvládat základní životní potřeby, zhruba desetkrát méně. A co si budeme povídat, oni a jejich rodiny jsou na tom obvykle hůře než důchodci. Protože starost o ně je dražší a dávky nižší.
Je dobře, že vláda se rozhodla pomoci těm, kteří se o své příbuzné starají doma. Je to pro ně většinou lepší než odložení do ústavní péče (nemluvě o tom, že stát tím velmi výrazně ušetří, a to jak peníze, tak pracovníky, jichž není nazbyt).
Stejně tak je správná rychlá akce opozice, neboť příspěvky na péči se jako celek valorizovaly naposledy v roce 2016 a o dva roky později jen ve dvou nejvyšších ze čtyř stupňů závislosti.
Kabinet i hnutí ANO chtěly, aby se jejich novely přijaly hned v prvním čtení (dle § 90 jednacího řádu). Což by výrazně zkrátilo dobu projednávání oproti obvyklým třem čtením a pomoc by tak byla rychlá.
Víme, jak to poslední dobou ve Sněmovně vypadá. Nekonečné obstrukce odsouvají nejen normy, jejichž přijetí chce opozice zabránit, ale zdržuje se vše ostatní, celkový čas, který mají poslanci k dispozici, totiž není nafukovací.
Čekali byste tedy dobrý konec? Něco jako že se vláda a opozice sejdou a řeknou si: my podpoříme vás, vy podpoříte nás? Pro dobrou věc? Dohodneme se, že na chvíli odložíme naše spory, abychom okamžitě zlepšili situaci těch nejpotřebnějších, kteří se nemohou nijak bránit?
Ale kdepak! Mysleli to dobře, dopadlo to jako vždycky. Kabinet a hnutí ANO si své pokusy o bleskově zlepšení situace potřebných lidí vzájemně zavetovaly. A bylo.
Nejprve přišla na řadu vláda. Jenomže Babišovi poslanci už před zahájením schůze minulé úterý avizovali, že zrychlené jednání odmítnou. A jak řekli, tak i s pomocí SPD učinili.
Když se proti zkrácenému jednání „v devadesátce“ postaví alespoň dva kluby, musí se postupovat běžným legislativním postupem. V televizi jsem to komentoval, že kabinet naloží s opoziční snahou stejně. Což se také v pátek stalo. Aby hnutí ANO dostalo svůj návrh vůbec na stůl, svolalo mimořádnou schůzi. A vládní většina neschválila její program.
Tento žabomyší spor se odehrává na pozadí rozhořčené války. Zuří přestřelka kvůli důchodům. Ve stejné době začala jiná mimořádná schůze, a to kvůli korespondenčnímu hlasování ze zahraničí. Tato změna se stala terčem dosud nejmasivnějších obstrukcí opozice – a to je co říci.
Mezi odmítnutím rychlého projednání vládní novely zákona o sociální péči a neschválením pořadu schůze ke zvýšení příspěvků stihl Okamura svůj rekordní, takřka jedenáctihodinový projev.
V takové situaci nervy praskají a napětí by se dalo krájet. Mediální zájem hysterickou atmosféru ještě zahušťuje. Přesto, nebo spíše právě proto: nemohly vláda a opozice sjednat krátké dočasné příměří? A vzájemně umožnit rychlé schválení svých návrhů a pomoci tak potřebným?
