KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Volby dopadly nad očekávání skvěle. Tedy, někteří nad jejich výsledkem logicky lamentují. Na Hradě s těžce nemocným prezidentem či ve Strakově akademii, kde po nich nakoupili skartovačky. Pláče však ještě jedna sice malá, ale hlasitá skupina: progresivisté. A to tak úpěnlivě, až to vypadá, že by radši snesli pokračování bolševicko-estébáckého skanzenu než konzervativního premiéra.
Základního omylu se radikálové dopouštějí už v tom, že tyto volby interpretují jako jakýsi fatální souboj mezi konzervativci a liberály. Jakkoli jde o dva protichůdné světonázory, tak toto přece byla jejich společná bitva proti prokomunistickému a provýchodnímu resentimentu, na obranu Západu a polistopadového vývoje. Možná jednou dojde i na ten kulturní střet jako v Polsku. Ale napřed se musíme, stejně jako Poláci, vypořádat s pohrobky bolševismu a prokremelskou pátou kolonou. K čemuž jsme dobře nakročili.
Pokud jde o mě, jsem vždy ochoten svést ideovou válku s progresivismem. Nicméně jsem byl připraven na to, že pokud koalice Piráti-STAN zvítězí, premiérem se stane Ivan Bartoš a ta představa mě nijak nenaplňovala děsem. Ano, psal jsem v době, kdy měli liberálové jasně navrch, že podle mého názoru SPOLU ještě zabojuje o vítězství, neboť se k nim začnou obracet lidé mé generace, ze silné střední třídy, kteří zde ucítí větší jistotu a profesionalitu k vládnutí. Ale přijal bych se stoickým klidem i opačný výsledek.
Někteří „mladí a neklidní“ jsou však zřejmě příliš uhranuti námi konzervativci a ušlo jim, že jsme my i oni jen o vlásek unikli skutečnému zlu. Dobrá, zkusím si představit, že jsme o krok dál a nemáme zde polovinu voličů, jimž se po třiceti letech budování demokracie stýská po totalitě a listopad berou jako křivdu. Co tak asi strašného si woke aktivisté mohou představovat, že jim po našem těsném vítězství provedeme? Že zavedeme středověk? Že začneme utlačovat homosexuály a ženy? Že zrušíme zelenou proměnu ekonomiky?
