Ostře sledovaný návrat „pana Nikoho“. Rusko si z evropské kritiky kvůli Navalnému nic nedělá

KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Nedělní návrat opozičního lídra Alexeje Navalného do Ruska byl přesně tím, o co Vladimir Putin vůbec nestál, tedy velkou událostí. Jde o paradox, kterého si nešlo nevšimnout. Kreml na jednu stranu tvrdí, že Navalnyj je nikdo, nemá žádnou podporu a nepředstavuje nebezpečí, na druhou stranu se v Moskvě konaly manévry, hromadná zatýkání, a nakonec, všem na očích, i odklonění letu na jiné letiště a zadržení samotného Navalného. I člověk, který dění v Rusku příliš nesleduje, musel snadno pochopit, že Kreml má z Navalného pokud ne přímo strach, tak respekt. Na druhou stranu platí, že z evropské perspektivy se věci zdají být trochu jinak, než jak je vidí Rusko a Rusové.

Co se tedy stalo? Prostě to, že politik, který se v Německu léčil poté, co byl v Rusku otráven novičokem (což je fakt, který Putinův režim od základu odmítá), se po několika měsících rozhodl vrátit domů.

FSIN (služba pro dohled nad výkonem trestu) ještě předtím změnila Navalnému podmíněný trest na nepodmíněný s tím, že podle ní neplnil podmínky. Fakt, že nebylo dost dobře možné dostavit se k soudu z Německa, když se místo a čas dozvěděl jen pár hodin předem, nebyl brán potaz. Podle ruských zákonů je možné změnit trest na nepodmíněný i potom, co lhůta s koncem roku vypršela, což se 12. ledna stalo. Proti Navalnému bylo zahájeno ještě jedno trestní stíhání, a to za zpronevěru v obzvláště velkém rozměru (588 milionů rublů), když podle ruských úřadů nedovoleně využil peníze, které dostal jako dary od ruských občanů, na svoji politickou činnost. 

Navalnyj se rozhodl pro nedělní návrat do vlasti, na což FSIN reagovala oznámením, že bude zatčen. Jeho příznivci byli navíc upozorněni, že přítomnost na letišti Vnukovo bude považována za nepovolenou demonstraci se všemi důsledky, které to pro zadržené bude mít, tedy pokuty či tresty odnětí svobody. Jednoduše se dá říct, že obě strany velmi dobře věděly, co se bude dít.

Přípravy na „bloggerův“ přílet probíhaly hned v několika rovinách. Alexej Navalnyj je oficiálními místy líčen jako nevýznamný člověk s napojením na západní tajné služby. Ostatně, i Vladimir Putin, který jej teď nazývá „německým pacientem“ či jakkoli jinak, jen ne jeho jménem (na internetu kolovaly tipy, jak Navalného pojmenují tentokrát), o jeho napojení na tajné služby nedávno mluvil. Komentáře se mimo jiné opírají o to, že Navalnyj byl na berlínské letiště dopraven za asistence německých úřadů.

Co se týče Navalného víkendového návratu, ruské úřady – viděno jejich optikou – situaci zvládly celkem dobře. Jejich cílem byla marginalizace události i samotného opozičního politika v očích běžných Rusů. Vzhledem k tomu, že Navalnyj už je přeci jen známý (podle Levada centra 82 procent Rusů uvádí, že ví, o koho jde), Kreml rozehrává zmíněnou linku „západního agenta“, popřípadě ho líčí jako člověka, který se snaží svoje zločiny maskovat údajnou opoziční činností. 

Celkově je Navalného podpora někde na úrovni jednotek procent čili snaha Kremlu o marginalizaci, alespoň podle čísel, slaví úspěchy. Jinou věcí ale je jeho reálný dopad na ruskou společnost, který je – i podle úsilí, které je na boj proti němu vynakládáno – zjevně výrazně vyšší než tato čísla. 

Samozřejmě, zcela jiná je reakce zahraničí, které Navalného osud pečlivě sleduje, nicméně z té si Rusko nemusí až tak moc dělat a ani nedělá. Víkendových manévrů si všímala snad všechna světová média, zpráva obsadila první pozice zpravodajských serverů a skutečnost, že Kreml vytrvale šíří verzi o „nedůležité postavě“, zatímco pod průhlednou záminkou odkloní Navalného let a pozatýká jeho příznivce, byl terčem narážek a vtipů.

Pobaltské země vydaly prohlášení varující před dalšími sankcemi. Ostatně i premiér Andrej Babiš, který je zpravidla v zahraničněpolitických otázkách zdrženlivý, uvedl, že se potvrzuje, „že se Rusko vzdaluje od společenství demokratických států“. Ministr zahraničí Tomáš Petříček psal o politické motivaci zatčení Navalného a porušování lidských práv a bude téma chtít řešit na evropské úrovni. Podobně reagují i představitelé Evropské unie. Nelze nicméně očekávat, že by podobná prohlášení dynamiku uvnitř Ruska nějak změnila. 

Pokud pomineme fakt, že protiruské sankce mají dlouhodobý efekt, zatímco jejich vliv na momentální politiku je relativně malý, Rusko odpovídá na podobné komentáře klasickou sovětskou strategií v duchu „a vy zase bijete černochy“. Popřípadě oblíbeným tvrzením, že má specifický typ demokracie odlišný od západního pojetí, a že tedy nikdo nemá právo říkat druhému, co je demokracie. Navíc, Moskva se stále víc orientuje na Čínu (psal jsem o tom tady), od které se kritika porušování demokratických norem opravdu čekat nedá. Prozatím se tak dá říct, že Kreml situaci s ohledem na své priority a zájmy zvládl. Navalnyj byl zatčen, případné protesty byly potlačeny masivní silou, informačně se mu podařilo situaci ohlídat také. Co se týče kritiky ze Západu, jedná se pro Kreml o drobnou momentální nepříjemnost, která s vysokou mírou pravděpodobnosti odezní.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital