ANALÝZA KARLA SVOBODY | Válečné výdaje ženou ruský rozpočet stále více do červených čísel. Kreml proto reaguje zvyšováním daní a poplatků, které stále citelněji dopadají na firmy i běžné Rusy. Zásadní jsou ale také propadající se příjmy z ropy a plynu, z nichž je financována velká část státních výdajů. Sledujeme okamžiky před náhlou smrtí či uměle prodlužovanou agónii umírání? Nebo má Putin v rukávu ještě další esa, jak svoji válku financovat – až do hořkého konce?
Jak dlouho může ještě Vladimir Putin vést svoji válku proti Ukrajině? Tyto otázky se objevují prakticky již od začátku ruské agrese koncem února 2022. Vynořují se s novou intenzitou v posledních týdnech, kdy i Kreml, resp. vláda premiéra Michaila Mišustina, musí přiznat, že situace není zrovna ideální.
Na rok 2025 počítá návrh rozpočtu se schodkem 5,7 bilionu rublů. Zatímco původní plán cílil na schodek v přepočtu 1,2 % HDP, nově se odhaduje, že dosáhne 2,6 % HDP – nejde stále o nijak závratný podíl, ale to jen stěží může být útěchou. Navíc když není ani jisté, jak dopadne ruský rozpočet reálně – stále jde jen o plán, který je zvykem měnit „za pochodu“, často k horšímu.
K tomu se ještě přidávají dluhy, které na první pohled nejsou vidět, ale pro celkovou finanční situaci mají negativní vliv. Na druhou stranu, o kolaps se zatím nejedná a v dohledné době nejspíš ani jednat nebude.
Rostoucí schodek a drahé půjčky
Problémem schodku není ani tak jeho výše jako spíše to, jak jej pokrýt. Pochopitelně, zde se ze všeho nejvíc nabízí půjčky na domácím trhu. Jenže ty narážejí na vysokou úrokovou míru, která i přes snížení na 16,5 % stále každou půjčku prodražuje – již nyní dosahují splátky úvěru cca 8 % všech výdajů, v příštím roce má jejich podíl ještě vzrůst.
Centrální banka pod vedením Elviry Nabiulliny odolává ohromnému tlaku, aby úrokové sazby snížila. Na jednu stranu je to pochopitelné z hlediska kontroly nad inflací, na druhou stranu tím ale ještě zhoršuje situaci pro ministerstvo financí a potažmo celou vládu.
Rusko navíc nemá v důsledku sankcí přístup na zahraniční trhy, kde by si mohlo půjčit levněji. A na obzoru se nerýsuje ani záchrana v podobě Fondu národního bohatství – jeho likvidní část dosahovala k 1. listopadu zhruba 3,8 bilionu rublů.
Zvyšování daní jako (ne)jisté řešení
Už v tomto roce tak přijaly ruské orgány několik opatření, která by měla vylepšit stav státního rozpočtu. Jedním z nich je zvýšení DPH z 20 na 22 procent od 1. ledna 2026, navíc daň bude platit výrazně více firem, než tomu bylo doposud.
Po letošní progresi daně z příjmu fyzických osob, zvýšení daně ze zisku právnických osob z 20 na 25 %, zvýšení tarifů na komunální služby a zvyšování recyklačního poplatku (fakticky se jedná o clo na zahraniční automobily) jde o další zásah do peněženek běžných Rusů.
Navíc se má opět zvýšit recyklační poplatek, platit bude i pro individuálně dovážené automobily. Dopad změn je pochopitelně zatím těžké odhadnout. Ruská vláda odhaduje přínos zvýšení DPH na zhruba 1,7 bilionu rublů, reálně se částka může pohybovat výrazně jak nahoru, tak i dolů.
Vyšší daně totiž nemusí automaticky znamenat vyšší výnosy. A právě DPH může výrazným způsobem ovlivnit i růst ruské ekonomiky. Ostatně už na tento rok předpovídalo ministerstvo financí v předchozích odhadech růst o 2,5 %, nejnověji ale muselo údaj snížit na 1 %. Pro rok 2026 odhaduje růst o 0,8 %, v konzervativním scénáři.
Nejisté příjmy z ropy a plynu
Velký problém představují ropné a plynárenské příjmy. Sankce USA vůči ruské ropě působí silně negativně právě na jejich výši. Přitom představují zhruba 20 % celkových příjmů ruského státního rozpočtu (cca 8 bilionů), nicméně dopad jejich propadu je pochopitelně mnohem větší – přináší problémy regionům, které byly až doposud donory.
Odhady příjmů pro letošní rok jsou počítány z ceny ropy za 58 dolarů za barel, což se sice zdá jako rozumně konzervativní odhad, ale přináší to další problémy. Stát totiž vybírá část daní z této úrovně, přestože ropné firmy musí prodávat například Indii s výraznou slevou, čímž přenáší břemeno na ně. Ty pak logicky nemají na investice, což se odráží v celkové ekonomické aktivitě nejen v ropném sektoru.
Snížení ropných a plynárenských příjmů se tedy zdaleka neomezuje jen prostým odškrtnutím části příjmů z rozpočtu, ale má mnohem širší dopady.
Tlak na regiony a skryté dluhy
Pro posouzení, kdy a jak dojdou Putinovi peníze, je nutné sledovat také rozpočty regionů. Například situace v Kemerovské oblasti nemá daleko ke kolapsu, nicméně ani zdaleka není tato oblast jediná. Jejich vývoj může celkovou situaci ještě výrazně zhoršit s tím, jak se budou omezovat transfery z federálního centra regionům.
Pro regiony je navíc zásadní daň z příjmu fyzických osob. S tím, jak klesá hospodářská aktivita ruských firem a stále častěji přistupují k propouštění, může dojít i k propadu těchto příjmů. Část regionů tak přistoupila k opatřením, jako je snižování již tak mizerných platů učitelů či zdravotníků.
Podle Rosstatu v roce 2024 brali zdravotníci v průměru 72 tisíc rublů, učitelé všech typů škol 62 tisíc, nicméně průměrná mzda dosahovala cca 89 tisíc rublů. U Ruska je nicméně stále nutné připomínat obrovské rozdíly mezi jednotlivými regiony, kdy se průměrné mzdy mezi nejbohatším regionem, tedy Čukotkou, a nejchudším Ingušskem (či Čečenskem) liší více než čtyřikrát.
Aby toho nebylo málo, další skrytý dluh lze nalézt i v bankovním sektoru. Ten totiž vydával úvěry podnikům zbrojního průmyslu, které plnily gosoboronzakaz – státní zakázky pro obranný sektor. Problémem ale je, že zakázky pro armádu nebyly vždy, mírně řečeno, zrovna profitabilní. Firmy tak mají problémy se splácením úvěrů, což se v budoucnu odrazí i na situaci v bankovním sektoru.
Situace má i silný proinflační aspekt, protože Centrální banka poskytuje komerčním bankám na tyto operace úvěry, a fakticky tím zvyšuje množství peněz v ekonomice.
Náhlý kolaps, nebo dlouhá stagnace?
Pro hodnocení, zda Putinovi dojdou či nedojdou peníze, není možné spoléhat na pouhé účetní operace ve stylu „má dáti–dal“. Lze se nicméně shodnout se Sergejem Aleksašenkem, Vladislavem Inozemcevem a Dmitrijem Někrasovem, kteří ve své studii tvrdí, že bezprostřední kolaps Rusku nehrozí a daleko více je pravděpodobná varianta dlouhodobé stagnace.
I když se zdroje krátí extrémně rychle, stále může Rusko přistoupit k některým opatřením typu „tisknutí peněz“, která mohou problémy oddalovat prakticky donekonečna.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
