Otevření škol: Ví vláda, co dělá, nebo jen ustupuje tlaku?

 FOTO: Reuters

Martin Schmarcz

16. 11. 2020 • 15:00
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Školy se po měsíci karantény částečně otevřou. Je to dobrá i špatná zpráva. Dobrá proto, že žáci prvních a druhých tříd nejvíce trpí a deficit ve vzdělání je podle expertů bude tížit celý život. Špatná proto, že vláda (opět) střílí naslepo, nemá potřebná data, jen doufá, že obnovení výuky fatálně nepodpoří šíření viru. Ani nechce vědět, neboť dopředu odmítá školáky plošně testovat. To jí na důvěře nepřidá.

Česko není jedinou evropskou zemí, která se v rámci boje proti koronaviru rozhodla zavřít školy. Od úterý je například zavírá také Rakousko. Ale žádný jiný stát EU nemá tak mizernou vládu. Nikde jinde premiér nezakázal nasadit protiepidemická opatření, neboť se bál o výsledek voleb. Nikde jinde na podzim epidemie neexplodovala s takovou rychlostí a razancí. V počtu obětí koronaviru na 100 tisíc obyvatel jsme se koncem října dostali na světovou špici. Ani v této situaci kabinet kvůli strachu z ekonomických ztrát nesáhl k drastickým omezením v průmyslu. Co už pak zbývalo? Jen zavřít děti doma.

Boj s epidemií je na jedné straně složitý, ale na druhé straně vlastně jednoduchý: musíte někde přetnout řetězovou reakci a zpomalit šíření viru. V reaktoru zabráníte exponenciálnímu růstu aktivity tím, že do něj zasunete regulační tyče. Nákazu zastavíte tak, že buď rychle izolujete přenašeče pomocí chytré karantény, nebo použijete „hrubou“ sílu a omezíte sociální interakci. V zásadě je jedno kde, hlavně aby omezení působila dostatečně masivně. Máte na výběr obchody, zábavu, firmy – a školy.

Když neumíte chytrou karanténu, musíte začít „regulovat virovou reakci“. Čím dříve, tím mírnější opatření můžete nasadit. Tuto fázi jsme však vinou premiéra Andreje Babiše a vůči němu submisivního ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha prošvihli. Při pozdní reakci pak už nestačilo zavřít krámy a divadla. Měla se omezit výroba, kromě nezbytně nutných provozů. Na to však vládní většina hnutí ANO odmítla i jen pomyslet. Jako jediná velká regulace jí pak už zůstal jen kompletní přechod na distanční výuku.

Můžeme to interpretovat tak, že děti zaplatily svým vzděláním za to, aby jejich rodiče mohli pracovat a prarodiče měli větší potenciální šanci přežít díky zpomalení nákazy. Samozřejmě se zvedla vlna kritiky, jíž se vláda snažila vyjít vstříc. Bývalý ministr Roman Prymula původně slíbil otevřít školy už 2. listopadu. To se však ukázalo nereálným. Napodruhé to již zřejmě vyjde a s postupným uvolňováním se začne pozítří, kdy se do lavic vrátí nejmenší žáci. Je to správný, nebo špatný krok? To s jistotou nikdo neví – a to je problém…

Úplnou (nejen) školní karanténu jsme měli už na jaře, a to situace ani v nejhorším období nebyla tak zlá jako nyní, kdy se po pouhých pěti týdnech opět otevírají učebny. Jistě, můžeme závistivě pošilhávat po Německu, kde kancléřka Angela Merkelová epidemii zvládla daleko lépe, a to bez plošného zavírání škol (naši sousedé mají na milion obyvatel čtyřikrát méně mrtvých než my). Ale naším vzorem by měl být Izrael, který v podobné situaci (byť ne tak hrozné) včas šlápl na brzdu – a mimo jiné nechal déle zavřené i třídy.

Právě židovský stát zjistil, že za rychlým rozjezdem nákazy stál návrat dětí do škol po prázdninách. Mohlo to tak být i u nás? Nevíme. Protože jsme děti netestovali a plošný screening vláda odmítá dokonce i nyní, když obnovuje prezenční výuku. Tím ve školství riskujeme více než v průmyslu, kde mnoho zodpovědných firem zavedlo testování a další opatření na vlastní náklady. Navíc je zde ona zrádná vlastnost viru – na rozdíl od dospělých velká část dětí nemá žádné příznaky. Jak zjistili Izraelci, stávají se z nich superpřenašeči.

Jeden školák, na kterém není nic poznat, může nakazit desítky dalších lidí, a my to včas nezjistíme a hrozbu neodhalíme, protože netestujeme. Nyní vše závisí na tom, zda je nálož viru v populaci tak nízká, že návrat školáků nezpůsobí další katastrofu. Ani to ale nevíme, protože na rozdíl od Slováků jsme neprovedli plošné testy obyvatel. Vláda má k dispozici modely, které si s deficitem dat částečně poradí a i někteří vědci říkají, že 1. a 2. třída situaci zásadně neovlivní, byť risk to je. Nezbývá než doufat, že to dopadne dobře.

Pro zvládnutí krize je důležité včas určit strategii a pevně se jí držet. Náš kabinet se ale podobá obsluze Černobylu. Ta reagovala pozdě, pak zmatkovala a sérií protichůdně působících akcí způsobila tragédii. Reaktor nakonec nereagoval tak jako při včasném a správném zásahu. I česká společnost odpovídá na vládní opatření jinak, než by se čekalo. Nedůvěra je tak hluboká, že polovina obyvatel dle průzkumu agentury Median pro Radiožurnál odmítá dokonce tak nutnou věc, jakou je očkování (přesněji pro je 45 % respondentů, proti 48 %, 7 % neví).

Vláda si důvěru nezaslouží. My ale musíme krizi zvládnout co nejlépe. Když člověk neví, jaký bude další vývoj, představuje opatrný optimismus lepší přístup než apriorní negativismus. Držme si palce. Další výrazné otevírání škol podle Plagy přijde, až se posuneme z pátého do čtvrtého stupně rizika podle stupnice PES (Protiepidemický systém). V něm už technicky od minulé středy jsme, ale pravidla jsou nastavena tak, že v něm musíme vydržet týden. Nyní to vypadá, že ve čtyřce budeme oficiálně od příštího pondělí.

Tuto středu, v den, kdy půjdou nejmenší děti znovu do škol, se zároveň dozvíme, jestli je za pár dní budou následovat další ročníky. Nepochybně má návrat do učeben zásadní význam pro vzdělanost, takže to uvítejme. A věřme, že tentokrát vládě její předpovědi vyjdou a nenastane další exploze epidemie. Bylo by lepší vědět to jistě. Ale co už je s kabinetem Andreje Babiše jistého?

SDÍLET