KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Tak nám zase chtějí sundat vládu uprostřed předsednictví… Lidé mají rádi analogie, ale tahle kulhá na obě nohy. Paroubek přišel s hlasováním o nedůvěře v době, kdy vzdor ekonomické krizi Topolánkův kabinet získával důvěru, zatímco Fialův je kvůli drahým energiím v sestupné fázi. Předseda ČSSD si vymyslel zástupné téma, Babiš by ho měl, ale neumí ho použít. Stejné je, že chybovali oba.
Když navrhujete jednat o pádu vlády, měli byste mít onen pověstný „plán B“. Tedy pokud to myslíte vážně. Tehdejší předseda ČSSD nečekal, že vyhraje, šéf ANO už při podávání návrhu najisto věděl, že vládu neshodí. Neboli Babiš se nemusí bát, že dopadne jako Paroubek, který vedle vysmátého Topolánka vypadal, že padl jeho kabinet. To však expremiéra nezbavuje odpovědnosti, a především nedělá z politického nedouka geniálního lídra. Od počátku to celé pojal hloupě.
V roce 2009 přichystal šéfovi opozice nemilé překvapení prezident Klaus. O nedůvěře rozhodli jemu věrní dva poslanci zvolení za ODS. Nyní nic takového nehrozí, koalice má 108 hlasů, a i kdyby se čtyři pirátští poslanci nerozhodli vládu podpořit, tak by přežila. Obsazení postu šéfa rozvědky je o něco lepší záminka než vyjednávání premiérova poradce s novinářem o nějaké reportáži. Hlavní rozdíl je ovšem v tom, že Paroubek zoufale hledal cokoli, zato Babišovi se nabízí legitimní téma: řešení energetické drahoty.
Předseda ANO měl na výběr mezi rolí státníka a marketingového klauna. Vybral si to druhé. V reakci na kauzu Dozimetr sice předseda STAN Vít Rakušan prokazuje výjimečnou neobratnost, ale důvod hlasovat kvůli tomu o nedůvěře vládě to není. Pro spravedlnost dodejme, že srovnatelnou hloupost udělala dnešní pětikoalice, když v roce 2018 vyvolala hlasování o nedůvěře kvůli únosu Babišova syna na Krym. Tento vážný ústavní krok je na místě, když jsou ohroženy základy demokratické politiky, nemá se z něj stát sport.
