KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Prezident Zelenskyj je dle reptalů arogantní, „peskuje֧“ západní politiky a přece prý nemůže ostatním diktovat, jak mají pomáhat Ukrajině. Kde byli tito kritici, když malá holka seřvala světové státníky kvůli uhlíku a ti jí ještě poděkovali? Neměří se tu dvojím metrem? Nezaslouží umírající Ukrajinci přinejmenším stejné ohledy jako lidé trpící „klimatickou úzkostí“? A není snad aktivismus politikou budoucnosti?
Vystoupení Grety Thunberg na klimatickém summitu OSN si světoví lídři za rámeček nedají: „Vašimi prázdnými slovy jste mi ukradli moje sny a moje dětství… Lidé trpí a umírají. Pokud nás necháte na holičkách, naše generace vám to nikdy neodpustí… Jsme uprostřed rozpadu klimatu a vy mluvíte jen o penězích a pohádkách o věčném ekonomickém růstu. Jak se opovažujete sem přijít a říkat, že děláte dost, když potřebná politika ani řešení stále nejsou v dohledu… Dnes se tu nedozvíme žádné řešení ani plány. Protože skutečná čísla jsou příliš nepříjemná. A vy stále nejste dost zralí, abyste to řekli tak, jak to skutečně je.“
Kupodivu po tomto emotivním a drsném projevu se nikdo nerozčiloval, že to klimatická aktivistka přehnala, že sice bojuje za „dobrou“ věc, ale takovým tlakem a „citovým vydíráním“ si může odradit spojence. Všichni ji chválili a dotčení politici se vesměs káli a zapřísahali se, že klimatické plány splní – včetně tehdejšího českého premiéra Andreje Babiše. Proč by to nyní mělo být jinak? Je snad naléhavá potřeba záchrany milionů životů Ukrajinců méně důležitá než hypotetické obavy z budoucího umírání kvůli oteplení planety?
Tehdy šestnáctiletá holka měla pravdu v tom, že poukázala na fatální rozpor slov a činů. Bez ohledu na to, co si myslím o klimahysterii, trvám na tom, že politici si musejí stát za svým slovem a ve srovnání s tím, jak alarmisticky vystupují, toho opravdu „nedělají dost“. Což jsem tehdy také v reakci na summit OSN řekl v České televizi. Problém není v Gretě Thunberg, ale v těch, kteří na rozdíl od ní řídí svět. Nebo spíše měli by řídit, ale ve skutečnosti se často jen snaží jít cestou nejmenšího odporu.
Populista reaguje na veřejné mínění, státník ho tvoří. Ti druzí však jsou na vymření. Až natolik, že když se objeví gangster regionálního formátu, avšak s pevným odhodláním prosadit si svou, zastíní mnohé vůdce daleko silnějších mocností a získá si na Západě mnoho sympatizantů. Řeč je samozřejmě o Vladimiru Putinovi. On není nijak zvláště dobrý stratég ani řečník, ale osvojil si na mezinárodní scéně taktiku aktivistů (které doma tvrdě potlačuje): do omrzení opakovat svoji agendu, až mnohé přesvědčí, že je v právu.
