Půr: Klíčový moment pro Česko 2019? Babišova návštěva u Trumpa změnila směřování země

Michal Půr

28. 12. 2019 • 14:00

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | V nejrůznějších přehledech nejdůležitějších událostí loňského roku v Česku často chybí jedna, která měla skutečně dalekosáhlé dopady. Návštěva premiéra Andreje Babiše v Bílém domě letos na jaře bývá označována za nicneříkající či nevýraznou. Někteří komentátoři totiž nedokáží nahlédnout události v kontextu a postupují podle zažitého mediálního klišé o diplomatických jednáních. Jelikož jsem u tohoto momentu byl osobně, snažil jsem se jej popsat už z Washingtonu. Mojí hlavní tezí bylo, že český předseda vlády dostal na výběr, na čí straně v mezinárodních vztazích stojí a vybral si tu atlantickou. S odstupem několika měsíců můžeme hodnotit, zda tomu tak skutečně bylo.

Zatímco v uplynulých letech panovaly obavy, že Rusko a Čína získávají ve středu Evropy silné postavení, po roce 2019 můžeme říct, že už dlouho se z našeho regionu nikdo nepakoval tak rychle. Pravda je, že jedna z afér spojených s údajným čínským vlivem, kterou rozpoutal zpravodajský web Aktuálně.cz, zasáhla i INFO.CZ. S lehkým sarkasmem můžu jen poznamenat, že nejlepší svědectví může obvykle podat ten, kdo se ocitl uprostřed křížové palby a přežil, byť se zraněními.

Abychom mohli posuzovat dění v českých zahraničních vztazích od Babišovy návštěvy Bílého domu, musíme si připomenout tehdejší kulisy. Potřebujeme znát dva až tři momenty. Prvním z nich je, že Babiš před návštěvou amerického prezidenta navštívil centrálu CIA s šéfem Bezpečnostní informační služby Michalem Koudelkou. Nikdy se nedozvíme, co za zavřenými dveřmi padlo, ale můžeme to označit za zásadní moment a být si sakra jisti, že řeč přišla zřejmě hlavně na Čínu. Rovněž nezapomínejme, že Koudelka je nositelem medaile CIA za příkladnou spolupráci mezi tajnými službami. Není žádným tajemstvím, že BIS je ve světě považována za spolehlivého partnera, tedy žádní čučkaři, jak naznačuje prezident Miloš Zeman.

Druhým důležitým momentem je schůzka členů Babišova kabinetu s Trumpovou administrativou. Ta byla skutečně na nejvyšší úrovni, trvala poměrně dlouho a její účastníci podle diplomatických zdrojů projeli prakticky všechna důležitá témata. Nijak do hloubky, ale to není ani potřeba. Američanům stačilo, aby se ujistili, na čí straně Češi v důležitých strategických tématech stojí. A není ani divu, když zahraniční politiku řadu let kromě premiéra reprezentuje i ministr zahraničních věcí, a především prezident Miloš Zeman. A nedá se říct, že by to byl postoj jednotný.

Když jsem před několika málo týdny v Praze seděl s redaktorem amerického deníku Wall Street Journal, ptal se mě z velké části právě na tuto schůzku, kterou z hlediska vlivu Číny ve střední Evropě považoval za klíčovou. Upozorňoval, že v podstatě podobný vývoj se letos odehrával v Polsku. Země, která uvažovala o tom, že její dálnice postaví čínské firmy, s Číňany zametla ještě mnohem razantněji. Už v lednu zatkla zástupce firmy Huawei a polského kyberbezpečnostního experta.

Polský prezident Andrzej Duda se pak s Donaldem Trumpem dohodl na umístění amerických vojáků na polském území, což je mimořádný strategický počin. Nezapomínejme, že Polsko bylo jedním z nejhorlivějších zastánců vytvoření kontroverzní skupiny 16+1, jež měla prohlubovat vztahy mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy. Z těchto plánů nezbylo takřka nic a dnes se k 16+1 nikdo příliš nehlásí, rozhodně ne pak v Polsku.

Český vývoj není tak razantní, ale podobné rysy vykazuje. Česko drží jeden z nejtvrdších postojů vůči Huawei spolu s USA či Austrálií. Odvolání Dušana Navrátila z čela Národního úřadu pro kyberbezpečnost na tom nemusí změnit vůbec nic a není ostatně ani tak citlivé. Zeman by nepochybně nejraději viděl i Koudelkovo odvolání z čela BIS, ale klidně se vsadím, že nic takového se nikdy nestane, Babiš nemá sebemenší důvod to udělat.

Návštěva českého premiéra měla každopádně velký dopad i na bezpečnost a vyzbrojení české armády. Na tiskové konferenci po jednání v Bílém domě došlo spíše k úsměvné situaci, kdy tehdejší náměstek ministra obrany Jakub Landovský v podstatě potvrdil, že Češi se s Američany dohodli na koupi bojových vrtulníků, což nikdo předtím nechtěl otevřeně říct. Z obavy, jaká by tato slova mohla mít dopad ve chvíli, kdy se na antimonopolní úřad obrátí některý z jiných uchazečů (stěžuje si už výrobce italských vrtulníků Leonardo). Celá transakce byla také dotažena s pozoruhodnou rychlostí a nyní se začíná spekulovat, že švédské Gripeny nahradí americké F35. Stejně jako v Polsku či v Maďarsku.

Na výše zmíněném můžete vidět, že Spojené státy se vrátily do střední Evropy zcela fascinujícím způsobem a v podstatě vyhnaly svého největšího současného soupeře – Čínu. Rusko je příliš slabé, abychom mu věnovali větší pozornost, jeho diplomati tak mohou trávit čas dohadováním s řeporyjským starostou Pavlem Novotným, nic jiného jim ostatně ani nezbývá.

Pokud někdo považoval Trumpa za slabého v zahraniční politice, nemá pro takové tvrzení v současnosti takřka žádný důkaz. Bývalý americký prezident George Bush chtěl dostat do Česka radarovou základnu a následně v jeho snahách pokračoval Barack Obama. Tomu se nepodařilo zhola nic a celý region v podstatě přenechal Rusku či později Číně. Současný americký prezident a jeho administrativa jsou vyznavači reálpolitiky a nikoliv politiky idealistické. Svět dělí pořád do sfér zájmů a nebojí se je rozšiřovat. Ve střední Evropě vidíme, že úspěšně.

My zase vidíme, že Andrej Babiš je nyní v podstatě osamoceným tvůrcem zahraniční politiky. Vliv Miloše Zemana na tomto poli letos zásadně poklesl a je patrné, že už v zahraničních vztazích žádnou velkou aktivitou nehýří. Spojené státy jsou zpátky nejen v Česku a v podstatě vše dosáhly zručnou diplomacií. Babiš zjevně vnímá USA jako nejdůležitějšího spojence, Rusko a Čína jej tolik nezajímají.

V roce 2020 bude velmi zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet vztah Visegrádské čtyřky, která se od jádra EU spíše vzdaluje (dává důraz více na atlantickou vazbu), s Bruselem. Pro české diplomaty je to mimořádně těžký rébus. Moc dobře si uvědomují, že americké zájmy se s evropskými v řadě témat podstatně míjí. Stačí se ostatně podívat za hranice do Německa, které s Ruskem či Čínou vesele obchoduje. A nesmíme zapomínat, že to je nejdůležitější český obchodní partner, jehož chování má na život Čechů naprosto nezanedbatelný vliv. Babišovi a českým diplomatům každopádně není co závidět.

SDÍLET