KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Co je chytřejší? Pustit se do nadmíru riskantního válečného dobrodružství kvůli 1,7 milionu hektarů zničeného území separatistických republik jako Vladimir Putin? Nebo koupit na Ukrajině tři miliony hektarů prvotřídní orné půdy (černozemě), jak chtěl Si Ťin-pching? Ruský prezident je dinosaurus, který obětuje vše bláhové snaze obnovit impérium. A nebezpečný čínský drak trpělivě čeká na šanci.
Bývalý důstojník KGB je přežitek studené války. Rusko pod jeho vedením se nikam neposunulo, nevyužilo obrovské přírodní zdroje k rozvoji technologií a budování ekonomické moci, zůstalo chudou a zaostalou periferií. Ještě pod jménem Sovětský svaz se hloupě samo uzbrojilo, neboť nebylo schopno držet krok s hospodářskou silou Spojených států. Putin trpí nostalgií po časech, kdy se Moskvy bál celý svět a ona své imperiální zájmy prosazovala tanky. Snaží se vrátit zpět dobu svého mládí. Ale ono už to nejde a nepůjde.
Čínský vládce je jen o rok mladší než ten ruský. Ale z hlediska geopolitiky je dělí celé generace. Si Ťin-pching je reprezentantem nové linie pekingských komunistů, která při zachování totalitní kontroly nad společností umožnila růst bohatství a ovládnutí špičkových technologií. Díky tomu Čína otočila poměr sil s Ruskem a dnes je ona jasně silnějším partnerem. Svět kolonizuje účinněji než Sovětský svaz, a to silou peněz. Její moc nestojí na tancích, ale na ekonomické závislosti a půjčkách, jež partneři nedokáží splácet.
Konflikt na Ukrajině se prezentuje jako spor o to, zda se má tato země orientovat více na Západ, nebo na Rusko. O Číně se moc nemluví. Přitom ona je tím třetím vzadu a její neokolonialismus je pro naše zájmy dlouhodobě daleko větší hrozbou než ruská vojenská agrese. Rusko je slabé, jeho skutečný trumf ve sporu se Západem nejsou tanky, ale ropa a plyn. Funguje to zejména na Německo. Brzo však nebude, ruský vládce si ho invazí sám vyrazil z ruky, protože teď už nemůžeme ustupovat a nechat se dále vydírat.
