Rusko jako hospodářská velmoc? Vyzdvihování jednoho ekonomického ukazatele o ničem nevypovídá

 FOTO: Profimedia.cz

Karel Svoboda

14. 09. 2020 • 06:30
KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Není to tak dávno, co poradce prezidenta Vladimira Putina a bývalý ministr ekonomického rozvoje Dmitrij Oreškin oznámil, že Rusko do konce roku 2020 vstoupí mezi pět největších ekonomik světa podle HDP přepočteného dle parity kupní síly. Zdůraznil přitom, že se tak povede předčasně splnit úkol, který v roce 2018 zadal prezident Vladimir Putin. Zmíněný ukazatel pro Rusko vyznívá příznivě, o stavu ekonomiky země ale příliš nevypovídá.

Putin požadoval dosažení pětky největších ekonomik do roku 2024. Oreškin se ale spletl v tom, že by Mezinárodní měnový fond (MMF) mluvil přímo o vzestupu Ruska, navíc ani nezmínil to, že mu na paty začíná šlapat Indonésie. Zajímavé přitom je, že v nejnovějších „Cílech rozvoje národní ekonomiky do roku 2030“ podobná meta nefigurovala. Oreškin poskytl také vysvětlení, proč se Rusku povede předehnat Německo, které je na pátém místě. Důvodem je podle něj fakt, že ruská ekonomika poklesne v důsledku koronavirové krize výrazně méně, než se původně očekávalo, a to i oproti EU či právě zmiňovanému Německu. 

HDP přepočtený podle parity kupní síly je v Rusku výrazně oblíbený ukazatel, protože výrazně vylepšuje jeho postavení. Používá se samozřejmě i mezinárodně, a to z toho důvodu, že cenové hladiny se v různých zemích pohybují různě. Velmi zjednodušeně, jeden vyrobený chleba stojí v Norsku jinak než právě třeba v Rusku. Parita kupní síly tento rozdíl vyrovnává. Problémem je samozřejmě fakt, že nic neříká o kvalitě výrobků či služeb. Navíc bere celý koš služeb a zboží, které v samotné zemi nestojí všude stejně atd. I proto, byť jde o ukazatel užívaný, je nutné jej brát s rezervou, což je ostatně dobré u každého mezinárodního srovnání bez výjimky. Obecně ale parita kupní síly pomáhá zemím, jako je Rusko či Čína, dostat se na žebříčku zemí výše, než na co by mohly aspirovat ve srovnání nominálním. Pomáhá exportní orientace spojená s nízkou cenovou hladinou. Zatímco v nominálním srovnání Rusko drží jedenáctou příčku, těsně před nepoměrně menší Jižní Koreou, v přepočtu na paritu kupní síly je na již zmíněném pátém či šestém místě.

Nutno dodat, že Oreškinova předpověď, že se Rusku povede předehnat Německo, není nesmyslná, alespoň do té míry, do které lze v současné době cokoli předvídat. I dokument Mezinárodního měnového fondu, na který se Oreškin odkazoval, mluví hned v začátku o extrémně vysoké míře nepředvídatelnosti. Pokud v Evropě něco opravdu výrazně pokleslo, jedná se o sektor služeb. Turistický ruch se prakticky zastavil, restaurace a další skomírají. V Německu, které je právě ruským soupeřem v boji o páté místo největší světové ekonomiky, je samozřejmě sektor služeb silnější než v Rusku, proto i celkem pochopitelně dojde k většímu poklesu. V Německu lze také očekávat pád vývozu, který ostatně už také nastal. Obecně lze říci, že pro země s nejrozvinutějšími ekonomikami se očekává pád hrubého domácího produktu nejvyšší.

Přepočet HDP podle parity kupní síly ale nic neříká o tom, jak si vlastně lidé v dané zemi žijí. Irák se v něm nachází nad Švýcarskem. Ostatně ani v případě přepočtu na obyvatele není ukazatel zrovna stoprocentní pro určení kvality života. HDP na osobu podle parity kupní síly je v Rusku vyšší než v Chorvatsku, Bělorusko je za Turkmenistánem atd. Opět je tak nutné připomenout, že i když má srovnání své opodstatnění, vybrat si pouze jeden ukazatel a z něj vyvozovat více, než opravdu říká, je obrovskou chybou a zkreslením.

Rusko je standardně surovinová ekonomika, silně závislá na vývozu právě surovin, popřípadě výrobků přímo z nich bez vyšší přidané hodnoty. Ve vývozu tak podle Ruské statistické služby cca 51 procent představují energetické suroviny. Nicméně ani ostatní položky nepatří zrovna mezi vysoké technologie. Vývoz železa a výrobků z něj představuje cca 9 procent, potraviny a zemědělské výrobky (hlavně pšenice a kukuřice) šest procent, výrobky chemického průmyslu pět procent. Z vysokých technologií pak Rusku zůstávají jen „skryté položky“, což jsou v drtivé většině zbraně, ale nejen ony, které dělají 13 procent, či stroje, které dosahují pouhých tří procent. Navíc, jak vývoz strojů, tak i zbraní je státem mohutně podporovaný. I když lze dohledat i lehce jiné statistiky, základní proporce zůstávají ve všech případech stejné.

Nic z toho, co jsem napsal, by nemělo znamenat, že Rusko není významnou ekonomikou, jen je nutné politické výroky vracet zpátky do reality, a to nejen v jeho případě. Je pochopitelné, že si ruský představitel vybere pro srovnání své země se zahraničím ukazatel, který mu vyhovuje ze všech nejvíce. V ruském případě je to právě přepočet podle parity kupní síly. Nicméně o stavu ruské ekonomiky to mnoho neříká. Pokud pomineme problém s předvídatelností, dostáváme se ještě k problému záměny momentálních problémů a trvalého trendu. Rusko dlouhodobě na světovou ekonomiku ztrácí, s Německem v tempech růstu HDP v posledních deseti letech drželo přibližně alespoň krok, rozhodně se však nepřibližovalo. Tím největším problémem je ale fakt, že srovnání na základě předpovědí, byť jakkoli sofistikovaných, je více než ošemetné a zavání spíše politikou než čímkoli jiným.

SDÍLET