Rusko se snaží vybřednout z venezuelské pasti. Madura kvůli půjčkám drží v klinické smrti | info.cz

Články odjinud

Rusko se snaží vybřednout z venezuelské pasti. Madura kvůli půjčkám drží v klinické smrti

V poslední době se Venezuela ztratila z centra zájmu světových médií, když se pozornost novinářů zaměřila – vedle dalších událostí – na americké volby či koronavirus. Přesto to neznamená, že by se ve Venezuele vůbec nic nedělo. Například došlo k určitému posunu v politice Ruska vůči Madurově režimu. Po dvanácti letech by měl z pozice ruského velvyslance v Caracasu odejít Vladimir Zajemskij. Rusko už nějaký čas tlačí na své dlužníky, aby přistoupili zodpovědněji ke svým dluhům, toto může být další z kroků. Druhým faktorem je situace kolem ruské státní společnosti Rosněfť, která má ve Venezuele silné pozice. Washington pohrozil Rosněfti za spolupráci s Caracasem sankcemi, ruský státní moloch se hájí tím, že jeho obchody s Venezuelou jsou prováděny na základě starých smluv. Pro jistotu nicméně všechny exportní kontrakty převádí na eura. Vznikla tak poměrně spletitá situace ještě ztížená tím, že Venezuela je na pokraji bankrotu a od úplného pádu ji drží jen čínské a ruské finance.

Mocensky je situace rozdělena poměrně jasně. Na jedné straně stojí Západ a většina Latinské Ameriky, které uznávají za prezidenta Juana Guaida, proti nim stojí Rusko a Čína, které uznávají pro změnu Nicoláse Madura. Obě strany trvají na tom, že „jejich“ prezident je ten pravý, země sama se zdá být rozdělena. To samozřejmě nevěstí nic dobrého pro schopnost Venezuely splácet svoje dluhy. USA navíc uvalily v lednu 2019 na Madurův režim sankce, které znemožnily venezuelským společnostem exportovat ropu do USA, stejně jako jiným společnostem s Venezuelou obchodovat.     

Venezuela disponuje obrovskými zásobami ropy, což dodává mocenskému soupeření ekonomický aspekt. Jak Rusko, tak i Čína v minulosti půjčily Madurově režimu nemalé prostředky, o které by mohly případnou změnou vlády přijít. V případě Ruska se mluví o 6,5 miliardách dolarů (podle ruských zdrojů částečně vráceno, kdy zůstává asi 1,1 miliardy, nejčastěji splácených ropou), u Číny jde ještě o vyšší částku (cca 20 miliard dolarů). Vzhledem k problémům se splácením, které se ale objevily již před sankcemi, přenechává státní společnost PDVSA podíly v ropných projektech zahraničním společnostem. Není žádným překvapením, že tyto společnosti pocházejí právě z Číny či Ruska.

Ruské představitele situace kolem Venezuely nijak extrémně netěší. Část ruských pohledávek vznikla ještě před současnými problémy země, za bývalého prezidenta Huga Cháveze. Rusko vidělo v Chávezově protiamerické rétorice (a koneckonců i skutcích) příležitost pro odbyt svého zboží, jmenovitě zbraní. Prakticky šlo o bezchybnou situaci. Venezuela měla peníze z ropy, Chávez se svým zaměřením stále více dostával do závislosti na Rusku a Číně. Moskva poskytla Caracasu exportní úvěr výměnou za nákup ruských zbraní. Chávezova a Madurova politika ale přivedly zemi na pokraj bankrotu. V současné době tak nemá na splácení úvěru. Rusko navíc nemůže uplatnit ani svoje členství v Pařížském klubu věřitelů, který mezistátní dluhy řeší. Zbraně jsou totiž z jeho agendy vyjmuty a považují se za čistě bilaterální záležitost.

Bankrot země by Rusko donutil odepsat předcházející půjčky. Navíc by pravděpodobně došlo i k odepsání části pohledávek v jiných než zbrojních oblastech. Snaha odvrátit takovou situaci nutí Moskvu k dalším půjčkám výměnou za koncese na těžbu ropy. Rusko tak Madurův režim drží ve stadiu klinické smrti, nicméně není vůbec jasné, co se stane, až naleziště dojdou. Maduro zjevně nehodlá změnit svoji hospodářskou politiku, problémy se přitom spíše prohlubují. Moskva tak zjevně vsadila na ústupovou variantu, kdy se snaží ze země dostat co nejvíce peněz a neposkytovat už další. Ostatně i role ruských vojenských odborníků, kterou Rusko přiznává, je limitovaná na udržení a obsluhu stávajících kontraktů.

Rusko tak nalezlo limity své strategie půjčování zemím bez podmínek smysluplné ekonomické politiky. Doposud se zaměřovalo na státy, které z nějakého důvodu nezískaly, nebo ani nechtěly získat, úvěry ze Západu nebo z mezinárodních finančních institucí. Madurovi dokonce předložilo plán, jak vybřednout ze současné obtížné ekonomické situace. Zatím o něm není mnoho známo, ale je zřejmé, že se Rusko snaží z venezuelské pasti vybřednout. Oficiálně sice odmítá, že by jeho přijetí bylo podmínkou dalšího úvěru, je ale více než jasné, že se snaží donutit Madura k zodpovědnější politice a reformám.   

Rusko čelí nepříjemné situaci. Šance, že Maduro obnoví svou vládu nad Venezuelou samozřejmě existuje, nicméně představa, že by v takové situaci začal provozovat smysluplnou hospodářskou politiku, není příliš velká. Zůstaly by jak americké sankce, tak hospodářství, které je zatěžováno nutností splácet dluhy Rusku a Číně.

Vítězství Guaida by pak znamenalo problémy z hlediska ochoty splácet ruské a čínské pohledávky. Ani nepřímé náklady nejsou zrovna malé. Předpovědět vývoj na trhu s ropou je více než obtížné. Rusko se nechce připojit k současné snaze o omezení těžby, zároveň ale existují obavy z účinků koronaviru na poptávku po této surovině, ať již z důvodu omezení dopravy, nebo až plnohodnotné recese. Může se tak jednoduše stát, že výnosy z ropy budou prakticky jen částečnou náplastí za půjčky poskytnuté Madurovi.     

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud