KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Je to pár dnů, co Velká Británie opustila společenství. A my se v EU dohadujeme, jak zacelit díru v rozpočtu. Chudí chtějí dostat více, bohatí chtějí dávat méně. Ale to vůbec není to hlavní. Evropská společenství se zrodila k naplňování dvou cílů: míru a prosperity. To platí i po skoro sedmdesáti letech. Nepotřebujeme nic více, ale také nesmíme dostávat méně. Tehdy, a právě tehdy, bude EU fungovat. 

Dnešní Evropská unie má řadu ambiciózních plánů. Zde však plně platí, že méně je více. Mír a prosperita vůbec nejsou malé cíle. Dokonce lze říci, že jsou pravým základem lidského štěstí a jsou v dějinách velmi vzácné. Přitom o obojí můžeme přijít, když se budeme hnát za chimérami, jimiž jsou třeba snaha spasit celou planetu od uhlíku, genderové kvóty, bezbřehé právo na azyl… V tom všem se ztrácí původní jasný evropský příběh bezpečného a bohatého kontinentu. V horším případě to budí v řadě občanů obavy.

Jasnou výstrahou, kam až může vést neporozumění lidí evropské misi, je právě brexit. Jistě, k referendu došlo v zemi, která se tradičně vždy cítila být součástí svého vlastního, nikoli kontinentálního příběhu. Nicméně právě komplikovanost kampaně pro zachování členství prohrála ve střetu s přímočarostí odpůrců (byť ne zcela upřímnou). Jak by to dopadlo, kdyby příslušníci anglické dělnické třídy, kteří si odhlasovali odchod, cítili, že bez EU utrpí nejen jejich peněženky, ale v širokém smyslu slova i bezpečí?

Blíží se revoluce v bydlení? Rodinný domek se zahrádkou je přežitek, říkají urbanisté

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital