Schmarcz: „Jistě, pane premiére“ po česku. Služební zákon posílil byrokracii, výsledky jsou tristní | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: „Jistě, pane premiére“ po česku. Služební zákon posílil byrokracii, výsledky jsou tristní

Schmarcz: „Jistě, pane premiére“ po česku. Služební zákon posílil byrokracii, výsledky jsou tristní
 

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Zákon o státní službě je tím typem normy, o které mnozí říkají, že se prostě „musí“ přijmout. A vy to uděláte, načež zjistíte, že vytváří více problémů, než jich řeší. I na evropské poměry velmi rigidní zákon u nás doslova „zabetonoval“ byrokracii a výrazně zhoršil její efektivitu. Britské komediální seriály Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére jako by se staly smutnou českou realitou.

Zákon o státní službě vyžaduje po členských zemích Evropská unie. U nás o jeho užitečnosti dlouho panovaly pochybnosti (jak se ukázalo, tak právem). Nejhorší je, že když jsme se nakonec kvůli hrozbě zastavení evropských dotací odhodlali k jeho přijetí, byli jsme, jak už to u nás často chodí, papežštější než papež. Norma v podstatě znemožňuje členům vlády řídit své úřady. Nesmyslně totiž stanovuje, že kromě ministra, jeho kabinetu a dvou politických náměstků jsou všichni ostatní byrokraté mimo jeho pravomoc.

Vládnout má vláda, ne byrokracie

Vláda je vrcholným orgánem exekutivní moci. Její největší část sice vykonává úředničinu a je v pořádku, aby se řídila byrokratickými, nikoli politickými pravidly. Ale samotná ministerstva, minimálně od úrovně ředitelů sekcí a náměstků vykonávají politické zadání, k němuž má kabinet mandát z voleb. Oddělení obou činností je v pořádku. Zákon o státní správě se měl zastavit maximálně u funkcí ředitelů odborů. Jenže politici zde byli pod tlakem aktivistů, stejně jako u zákona o registru smluv, který se také nepovedl…

Když řeknete, že ministr nemá právo zcela suverénně personálně a manažersky rozhodovat ani o náměstcích a sekčních šéfech, tak tím paralyzujete a mrzačíte demokracii. Vláda přece slouží občanům, jen jim se odpovídá a jen na základě jejich rozhodnutí přichází a odchází. Paradoxně premiér má dle Ústavy větší kádrovou pravomoc nad členem vlády, než ministr dle služebního zákona nad svým úřadem.

Zákon přijatý roku 2014 je daleko více striktní než ten, který v roce 2007 shodila ze stolu Topolánkova vláda. Tato norma by přitom rovněž vyhověla požadavkům EU, protože ta stanoví pouze povinnost zákon mít, ne jeho konkrétní podobu. Deklarovanými cíli zákona byly stabilita, profesionalita, transparentnost, depolitizace a efektivita. Ministerstvo vnitra si teď nechalo u renomované auditorské firmy KPMG zpracovat analýzu, jak to dopadlo ve skutečnosti. Jedním slovem: špatně.

Hodnocení dopadů s křížkem po funuse

Jde o hodnocení dopadů zákona, tzv. RIA (Regulatory Impact Assessment). To je dobrý nástroj, jak bránit přijímání byrokratických zákonů s negativními dopady na občany a státní rozpočet. Do českých legislativních pravidel ji zavedla Topolánkova vláda jako povinnou proceduru. Bohužel, v praxi se k ní přistupuje ryze formálně, někdy se neprovádí vůbec. Ex post už je nám RIA platná jako – jako občanovi byrokrat… Ale lepší alespoň něco. Máme černé na bílém, že se (zase) nepovedlo zlepšit státní správu.

Zpráva je velmi podrobná, má 220 stránek. Škoda, že se pořádná RIA neprovedla dopředu. Mohlo se zabránit nejhorším nesmyslům. Z deklarovanýh cílů se podařilo naplnit jen transparentnost a stabilitu. Jistě, když se někdo zabetonuje v pozicích a je v postatě neodvolatelný, situace je velmi jasná a stabilní… Jenomže to je důležité pro úředníky, ne pro občany. Ty zajímá profesionalita (ta se ani nezlepšila, ani nezhoršila), depolitizace (což se spíše nepovedlo) a hlavně efektivita (což se nepovedlo velmi).

Skutečně tristní je, že na škále od plus dvaceti do mínus dvaceti bodů ziskala efektivita státní správy po přijetí zákona souhrnnou známku -19,35. Mohlo to být horší? Sir Humphrey Appleby by jistě řekl, že ano, že to mohlo být čistých mínus dvacet. Tento šéf úředník ze zmíněných britských seriálů dusí ministra pro administrativní záležitosti a později premiéra Jima Hackera právě tím, že mu za žádnou cenu nedovolí prosazovat politický program, za který byl zvolen, neboť to považuje za ohrožení moci byrokracie.

Sir Humphrey by se zaradoval

Ať se to komu líbí, nebo ne, státní správa zde není pro úředníky, ale pro občany. Potřebné stability úřadů šlo dosáhnout definitivou pro úředníky do úrovně ředitelů odborů. Což představuje tak devadesát procent osazenstva ministerstev. Zbylých deset procent, tedy sekční šéfové, náměstci, kabinet a poradci by mělo přicházet a odcházet s ministrem (podobně je tomu v USA). Takové rozdělení na úřednickou a politickou část by dávalo smysl. Státní správa by zůstala stabilní a vláda by získala prostor pro realizaci své politiky.

Dnes je to tak, že i náměstek je byrokrat a personálně spadá pod pravomoc dalších byrokratů, tedy státního tajemníka na ministerstvu a superúředníka na ministrestvu vnitra, který šéfuje všem ve státní správě. Odborné sekce přitom řídí tito náměstci, nikoli dva političtí náměstci, jež nakonec milostivě bylo členům vlády dovoleno si přivést, aby měli na úřadu aspoň nějakého svého člověka ve formálně vysoké funkci. Výkon politického programu vlády je tak plně v rukách byrokratů, přesně jako v Jistě, pane ministře.

Když ministr opravdu chce, může se i tak nepohodlného úředníka zbavit. Je to ovšem na dlouhé lokte a už sama náročnost procedury (vytýkací dopisy, systemizace) vede k tomu, že byrokraté jsou v důsledku šikanováni více, než v normálnějším systému. Jisté je, že člen vlády sáhne k tomuto kroku jen ve výjimečných případech, kdy na tom má nějaký silný zájem. V těch ostatních si nebude dělat zle, takže neefektivní úředník může klidně bojkotovat politické cíle a škodit občanům, ať už vlastní umanutostí, či neschopností.

Politizace politiky?

V poslední době se stává módou mluvit při výkonu moci o nezdravé politizaci. Demokracie je ale politická svou samotnou podstatou, nepolitická je jen diktatura. Snaha odstranit z politiky politiku a nahradit ji „odborností“ je absurdní a zavání totalitou. Demokratická politika není dokonalá, ale má tu skvělou vlastnost, že chyby lze vždy korigovat. Dokonalý úřednický svět uzavřený sám v sobě je prakticky nezměnitelný a nenapravitelný a voliči nad ním mají nulovou kontrolu.

Poznámka na závěr. Traduje se, že zákon o státní službě byl přijat, aby se Andrej Babiš mohl stát ministrem, byť nevlastní negativní lustrační osvědčení. To je však mýtus. Tento požadavek nebyl nikdy stanoven explicitně, šlo o ústavní zvyklost, kterou Miloš Zeman nerepektoval. V čase přijetí „služebáku“ byl šéf ANO několik měsíců jmenován ministrem, navíc zákon vstoupil v platnost až 1. ledna 2015 – a ani opozici nepapadlo přidat tento akt do ústavní žaloby na hlavu státu. Takže ani toto není pravda.

Sečteno a podrženo, kvůli lustracím bylo přijetí zákona o státní služně zbytečné, pro fungování veřené správy škodlivé. Přesně se tak na něj hodí výrok ruského premiéra Viktora Černomyrdina: „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky“.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud