KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Sněmovna ve druhém kole zvolila Jana Skopečka místopředsedou Sněmovny. Prvním za opozici. S dalším postem se čeká na Víta Rakušana, až přestane být ministrem vnitra. Už nyní přitom mnozí poslanci nové většiny vyhrožují, že jemu hlas nedají. Celkově se pak potvrzuje trend z posledních let: vláda a opozice se k sobě v každém dalším období chovají hůř a hůř.
Když v roce 2021 tehdejší většina SPOLU, Starostů a Pirátů „zamázla“ do vedení dolní komory Radka Vondráčka, mohlo se to chápat jako odveta za protahování volby Petra Fialy místopředsedou o čtyři roky dříve. Ten však nakonec hlasy od tehdejší většiny vedené ANO dostal. Zde Babišovo hnutí muselo nominovat Karla Havlíčka, jinak by o slíbený post přišlo. Nezvyklý krok nastavil nový precedens, kdy se jednotlivým stranám cenzurují kandidáti.
Pravda, tehdy to prý bylo kvůli „nevhodnému“ vystupování. Nicméně jako sláma z bot z tohoto kroku koukala pomsta. Navíc vůči bývalému předsedovi, který vedl jednání Sněmovny v letech 2017 až 2021 tak korektně a nestranně, až mu to stranický šéf Andrej Babiš dost drsně vyčítal.
Když tedy minulý pátek překvapivě neprošel na post místopředsedy Jan Skopeček, tak kromě nedodání rozpočtu vládou Petra Fialy za tím stála i jistá chuť „oplácet“.
Další krvavá bitva na obzoru
Tentokrát už vše prošlo docela hladce a ani se nemuselo jít do další volby. Evidentně i proto, že Skopeček patří k těm nejslušnějším zákonodárcům, který nikdy nevyvolává osobní spory a neuchyluje se k urážkám oponentů. Nicméně i tak nebylo před hlasováním úplně jasné, zda se nestane obětí zuřící zákopové války. Jeho zvolení tak přináší jeden ze stále řidších dokladů, že ještě v dolní komoře funguje nějaká komunikace a platí dohody.
Spory a podrazy tím ovšem nekončí. Nová většina třeba nezvolila dočasným předsedou branného výboru Pavla Žáčka. Což může dost dobře být výstraha, že až dojde na hlasování o trvalé předsedkyni, končící ministryni obrany Janě Černochové, dostane od ANO, SPD a Motoristů stopku. Právě ona jim coby jedna z nevýraznějších bojovnic proti ruské agresi pořádně leží v žaludku.
A co se stane, až se bude volit Vít Rakušan coby čtvrtý místopředseda Sněmovny? Toto místo je stejně jako post šéfa výboru pro obranu rezervované pro zástupce končící vlády, zde nikoli ODS, ale STAN – přičemž tyto funkce jsou neslučitelné, takže se s jejich obsazením čeká. Předseda Starostů také nepatří mezi oblíbence nové sestavy. Někteří říkají, že neprojde v prvním kole, jiní že vůbec. Čeká nás další krvavá bitva v rozhořčené válce?
Houstnoucí atmosféra
Mohu z osobních zkušeností potvrdit, že atmosféra ve Sněmovně houstne. Už se dokonce kontroluje, kdo s kým chodí na pivo a ty tam jsou doby, kdy se po práci u jednoho stolu sešli poslanci prakticky všech stran. Někteří z různých táborů spolu stále mluví, ale „propichování bublin“ je stále vzácnějším jevem. Není divu, že je těžší uzavírat dohody a také je plnit – nad snahou o lidskou domluvu vítězí stranická disciplína… a nebo přímo vzájemná nenávist.
Kam tohle ještě může vést? Funkce ve Sněmovně mají být rozděleny na základě poměrného zastoupení, a to bez nějakého kádrování. Jedině že by k němu byl opravdu vážný důvod, což neplatilo ani u Fialy, ani u Vondráčka, ani u Černochové či Rakušana. Že někdo není někomu sympatický, by nemělo hrát vůbec žádnou roli.
Tomio Okamura v minulém volebním období nedostal post ve vedení komory kvůli tomu, že je považován za extremistu spolu s celou SPD. To už lze brát jako uvěřitelnou argumentaci. Nicméně by i tak možná bylo moudřejší uznat, že počtem hlasů pro svou stranu se na místopředsedu kvalifikoval, čímž by se otupily špice rampouchů oné třeskuté zloby, jež často cloumá mnohými zákonodárci. Sám na to však nemám úplně vyhraněný názor.
Čas zatáhnout za záchrannou brzdu
Vykročili jsme do dalšího volebního období. A opět levou nohou. Zatím je alespoň někdo za opozici volen. I tak by ale rozumní politici měli zatáhnout za záchrannou brzdu. Nebo se postupně dostaneme do stavu, kdy poslanci menšiny budou moci celé čtyři roky strávit doma, protože je většina nepustí vůbec k ničemu. A po zkušenostech s minulým obdobím se i zcela zakážou obstrukce.
Nemyslím, že vše dojde až tak daleko. Zběsilý kolotoč čím dál tvrdších akcí a čím dál silnějších reakcí by také mohl skončit nárazem do zdi. Nejde o to se nehádat, ale vůbec spolu mluvit.
Hašteřivost jistě nezmizí, ta je nám Čechům vlastní. Snad je nám však stejně vlastní i Masarykův imperativ: „Demokracie je diskuse“.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
