GLOSA LADISLAVA NAGYE | Debata o angličtině Filipa Turka po jeho vystoupení v Bruselu je zástupná. Nejde o to, jak mluvil, ale proč tam vystupoval místo ministra. Kritika zaměřená na jazyk zakrývá skutečný problém: oslabení politické odpovědnosti a reprezentace státu.
Výsměch jako národní sport
To, co se strhlo kolem vystoupení Filipa Turka v Bruselu, bylo překvapivé i nepřekvapivé zároveň. Nepřekvapivé proto, že zesměšňovat domácí politiky za jejich nepodařená rétorická vystoupení v angličtině se stalo národním folklorem. A překvapivé proto, že minimálně od politiků by člověk očekával větší vhled do problému. Tím největším problémem bylo, že Filip Turek za Českou republiku v Bruselu vystupoval, ne jak mluvil.
Jistě, Turkova angličtina není nejlepší, mírně řečeno. Ale totéž by šlo říct o řadě minulých i současných politiků. Na druhou stranu ne každý může mluvit tak skvěle jako finský prezident, navíc na nějaký oxfordský přízvuk se ve světě už nehraje. Angličtina je lingua franca a mluvit mezinárodně s přízvukem je naprosto v pohodě. A občasné chyby ve výslovnosti? Ty jsou taky běžné.
Sestříhané video navíc bylo nefér. Turkův projev jistě nebyl dobrý, sám Filip Turek to omlouvá únavou, i když je spíše pravděpodobné, že se na něm podepsala nervozita — přece jen na takovém fóru ještě nemluvil. Možná je sám rád, že se řeší jeho angličtina a ne ta nervozita, ta přece jen jde k jeho image hůř.
Stát má zastupovat ministr Červený, ne subalterní úředník Turek
Bizarní však je, že ve vlně hejtů proti Turkovi hrála podstatnou roli Danuše Nerudová. Od někoho, kdo se chce profilovat jako seriózní, nepopulistický politik bychom čekali něco jiného, totiž že poukáže na skutečný problém a ne že ho bude zakrývat. Tím skutečným problémem bylo, že tam Filip Turek mohl vystoupit místo ministra.
Vystoupení mělo deklarovat pozici České republiky. Pozici, která je pro vládu a zejména premiéra důležitá. Alespoň tak to zdůrazňují nám, občanům. Jenže pokud jde skutečně o významné sdělení, tak ho měl přednést ministr, nikoli nějaký subalterní úředník (bez ohledu na to, v jak velké sedí kanceláři). Ministr má totiž legitimitu. Pokud si naši vládní představitelé myslí, že někoho ve světě zajímají motoristické půtky s prezidentem, tak se legračně mýlí. A pokud si myslí, že by Turkovu sdělení dodalo naléhavosti, kdyby tam třeba přijel starým, žravým rollsem, jak to kdysi dělal, tak se mýlí taky.
Hejty na Turkovu angličtinu tohle zakrývají. A stejně tak zakrývají selhání premiéra, protože on měl trvat na tom, že do Bruselu pojede ministr. Andrej Babiš se profiluje na domácí scéně jako tvrdý, dominantní premiér, neváhající své ministry veřejně peskovat, ba dokonce ponižovat. Jenže ve skutečnosti se ukazuje jako premiér velmi slabý. Mnozí se domnívali, že to je jen dočasný stav, že po hlasování o imunitě dá motoristy a SPD do latě. Kdo si to myslí pořád, tak je velmi naivní.
