GLOSA LADISLAVA NAGYE | Pamatujete si, co řekl Donald Trump? Skvělé, máte výbornou paměť. Jenže už je to jinak. Výroky amerického prezidenta mají kratší trvanlivost než zprávy, které o nich vznikají.
Donald Trump dělá z tragédie války zvláštní druh politického kabaretu, v němž se sám obsadil do role hlavní postavy. Pro něj to možná funguje. Pro zbytek Západu je to ale čím dál frustrující podívaná. Prezidenta největší západní mocnosti už totiž nelze brát vážně – ne proto, že by říkal provokativní věci, ale proto, že jeho slova přestávají mít jakoukoli trvanlivost.
Dříve se říkalo, že není nic staršího než včerejší noviny. Svět se ale zrychlil natolik, že dnes není nic staršího než čerstvě napsaný komentář o výrocích amerického prezidenta. Platí jen ve chvíli, kdy zazní. Jakmile doznějí, je všechno jinak. Trumpovy výroky proto nemá smysl komentovat – a vlastně ani sledovat.
Slova politiků měla ještě nedávno alespoň nějakou váhu a trvanlivost. Ta se postupně zkracovala, až ji Donald Trump a jím inspirovaní populisté dovedli do extrému. Inflace jeho vyjádření na sociálních sítích dosáhla stavu, kdy je lze bez nadsázky označit za slovní průjem.
Nelze je brát vážně ani jako bluf. Aby bluf fungoval, musí druhá strana uvěřit, že to dotyčný myslí vážně – nebo si alespoň nebýt jistá opakem.
Nemá smysl sledovat Trumpovy výroky, vytvářet jejich časové osy ani v nich hledat racionální plán. Žádný tam není. Occamova břitva v tomto případě vede k jednoduchému závěru: jde o blábolení zmateného člověka, který dovedl kulturu žvástu v mezinárodní politice na její vrchol.
